Mučení nefunguje a účel prostředky nesvětí

10. 12. 2014 / Karel Dolejší

Mark Fallon v Politicu ZDE upozorňuje, že šetřením Senátu bylo mimo jiné právě vyvráceno tvrzení, podle kterého mučení Chalída Šejka Muhammada vedlo ke zjištění místa pobytu Usámy bin Ládína. Bývalý viceprezident Dick Cheney se ovšem v roce 2011 dušoval, že bin Ládin byl objeven právě díky mučení jednoho z organizátorů útoků z 11. září.

Když Spojené státy začaly mučit osoby podezřelé z terorismu, snad nejvíce šokovalo nadšení, s nímž se tolik akademických etiků a právníků vrhlo do sepisování neuvěřitelných slátanin, jen aby naprosto nepřijatelnou praxi podali v co nejlepším světle. Kromě vymyšlených dilemat, k nimž v praxi vůbec nedochází, byla nakonec jedním z hlavních "argumentů" právě Cheneyho lež.

I kdyby ale Cheney mluvil pravdu, mučení by to nijak neospravedlnilo. Taková praxe je s právním státem za každých okolností neslučitelná, patří ke středověkým představám o právu, nikoliv do moderního světa. Pro Spojené státy by bylo mnohem lepší, kdyby bin Ládin byl stále naživu a na svobodě a ony se nikdy nesnížily k mučení podezřelých, než naopak.

Lehkost, s jakou tolik Američanů přinejmenším dočasně přijalo fakt, že jejich vláda některé lidi mučí, má ovšem velkou vypovídací schopnost. Velmi úzce souvisí s neotřesitelným přesvědčením, že "my" jsme rozhodně na správné straně, kdežto "oni" automaticky ti zlí, zákeřní a zkažení. S takto propagandisticky vymytým mozkem a bez stínu pochybností je potom zdánlivě přípustné, aby se vlastní strana dopouštěla čehokoliv, aniž by to sebeméně ohrozilo její údajnou nekonečnou dobrotu.

A zmíněná lekce ovšem zdaleka neplatí jen pro občany USA. Týká se všech zemí s mesianistickým komplexem, jejichž vládcové blábolí o vlastnictví pravdy a národní ušlechtilosti, aby tím ospravedlnili chování, které se pravdě ani ušlechtilosti nepřibližuje ani na vzdálenost světelného roku.

Teroristická hrozba a politické hry
Vytisknout

Obsah vydání | Středa 10.12. 2014