Važte, paní baronko, svá slova na adresu chudých. Už to tady jednou bylo

10. 12. 2014 / Ivo Šebestík

Když pomineme fakt, že absolutně největších luxusem bohatých lidí, skutečnou rozežraností par-exellence, je žít tu a tam skromně, lidově, prostě, a neuvedeme ani příkladu Lva Nikolajeviče Tolstého, jenž splýval s mužiky svých vsí obdobným oděvem, rubaškou, leč šitou pochopitelně z podstatně kvalitnějších látek, pak můžeme baronce Jenkinové alespoň na dálku připomenout, že není první osobou urozeného původu, jež se takto vyjádřila na adresu chudých lidí. Tou historicky prokazatelnou první dámou byla francouzská královna Marie-Antoinetta. V jednou okamžiku, patrně nestřežené chvíli, údajně prohlásila, že když pařížský lid nemá mouku na chleba, tak ať si napeče koláče. Lid se v té chvíli už viditelně bouřil i pařížské ženy odložily nemluvňata, zástěry, valchy a vařečky a s vyhrnutými rukávy se vydaly do ulic, před královská sídla. Neboť to se dálo ještě za časů, kdy býval "třídní nepřítel" známý, viditelný a v alespoň teoretickém dosahu vzbouřených mas.

Je známo, že Britové rozhodně čerpají jen neradi svá poučení z dějin Francie. Budiž však paní baronce útěchou, že Marie-Antoinetta nebyla Francouzka leč Rakušanka, dcera Marie-Terezie, vrstevnice Wolfganga Amadea Mozarta a nešťastná choť Ludvíka XVI., jehož nakonec, coby "nenáviděná Rakušanka", doprovodila na popraviště. Tam, na schodech vedoucích ke gilotině, to byla už úplně jiná žena. Omluvila se katovi za to, že mu šlápla na nohu.

Žijeme v poklidnějších časech, a tak nehrozí, že se londýnská chudina vydá ke Sněmovně lordů, aby se naučila od baronky Jenkinové lépe a úsporněji vařit. Ani dnes, za časů tak vysoce kultivovaných (důkazy své kultivovanosti pochopitelně vidíme na každém kroku), by se lekce vaření nemusela obejít bez drobného incidentu. Zdá se však, že zůstane jen u čestného zápisu do knihy slavných výroků pronesených, jak se říká, mimo mísu.

Vytisknout