Dětská křižácká výprava pochoduje směrem k Rudému náměstí

7. 9. 2014

Pan Judah píše: "Rusko a Ukrajina jsou nyní ve válce."

Ne, nejsou. Obě země stále mají diplomatické styky a jejich vlády spolu komunikují, pravděpodobně více, než přiznávají. Ukrajinští politikové dělají přehnaně kritická prohlášení ohledně Ruska, což všeobecně důvěřivá a nekritická západní média reprodukují jako fakta. Rusko přitom mezitím šíří své vlastní lži. Rusko například zcela neuvěřitelně tvrdí, že nemá žádné vojáky na Ukrajině a že nevyzbrojuje vzbouřence. Zcela právem západní média přijímají tato tvrzení Ruska skepticky a ironizují je. Neptají se ale, jak je možné, že ubohá ukrajinská armáda náhle, před dvěma měsíci, začala bojovat efektivně. Že by také začala dostávat odněkud pomoc? Kdokoliv, kdo by se zajímal o seriozní pravdu, by tohle zkoumal. Nikdo to nedělá.

Pan Judah píše: "V tomto konfliktu už zahynulo nejméně 2200 lidí. Tisíce dalších mohou ještě zahynout."

To je pravda. Ale pan Judah neuvádí, že, pokud to pozorovatelé mohli vůbec zjistit, velký počet těchto mrtvých jsou civilisté, kteří zahynuli v nezacíleném ukrajinském bombardování Kramatorsku, Luhansku a Doněcku. Ze zpráv odvážného týmu OSCE v dané oblasti je jasné, že se tohle děje. Spolehlivé údaje jistě nejsou k dispozici. Ale zdá se mi, že kyjevská vláda vraždí své vlastní lidi, což delegitimizuje každou vládu, kterou světové liberální mínění nemá rádo. Proč tedy tyto skutečnosti neovlivňují postavení kyjevské vlády v civilizovaných hlavních městech světa? Takové civilní zabíjení není jistě záměrem ukrajinské armády (aspoň doufám, že ne), avšak dá se předpovědět, jestliže střílí dělostřelectvo nebo raketomety do přeplněných městských oblastí. Pokud vím, takovéto vedení války zakazuje mezinárodní právo.

Judah pokračuje: "Západní mocnosti už nemají žádné dobré alternativy. Nemohou dělat nic."

Kdo říká, že neexistují dobré alternativy? Kompromis je vždycky dobrou alternativou, zejména pokud je volbou válka, jejíž vítězství bude jedině pyrrhické. Kde je napsáno v pravidlech mezinárodní diplomacie, že Ukrajina musí být součástí buď ruského bloku, nebo Němci ovládaného bloku, jímž je EU? Německo, jak víme, dlouho touží po Ukrajině. Ale Rusko taky. Když Rusko v důsledku slabosti v roce 1991 dovolilo Ukrajině, aby získala formální nezávislost, nevzdalo se budoucího svého zájmu o tuto zemi. Naproti tomu se vzdalo svého budoucího zájmu o mnoho zemí, které po Jaltě ovládalo, od východního Německa až po Bulharsko. To nestačilo? Proč si světové liberální veřejné mínění myslí, že porážka Sovětského svazu ve studené válce má umožnit realizaci starého, obtížného a kontroverzního zahraničněpolitického cíle Německa? Skutečně učiní aktivace tohoto dlouho mrtvého konfliktu Evropu mírovější, svobodnější, stabilnější a více prosperující, nebo tomu bude obráceně?

Tato krize nevznikla z ničeho. Její původ leží v německé zahraniční politice z doby před sto lety, v užívámí "národně osvobozeneckého boje" k rozbití ruského impéria a k jeho proměně v "liberální" německé impérium. Tento princip pak byl znovu používám v polsko-ruské válce v letech 1919-1921 a znovu v rusko-německé válce 1941-1945 a při jaltském narovnání, které ji ukončilo. Pak se znovu vynořil v událostech po rozkladu Sovětského svazu r. 1991, který byl tak totální, že Moskva přišla o území, které ovládala nepřetržitě (když nebyla terčem německé invaze) od 18. století.

Jen si představte, kdyby Spojené státy prošly tak hlubokou změnu ve své hospodářské a politické situaci, že by byly donuceny přijmout ideologii, kterou považují za cizí, a vyhnány za hranice roku 1848. Možná by to Spojené státy přežily, ale nikoliv, myslím, kdyby v Mexico City vznikla proruská vláda a ruské lodě byly zakotveny v San Diegu.

Současnou krizi vypěstovala mnoho let usilovné práce USA, EU a NATO, které systematicky ignorovaly opakovaná varování z Moskvy, že její trpělivost je omezená. Je zajímavé, že Vladimír Putin pronesl tento projev už více než před sedmi lety (v Mnichově v únoru 2007). Jeho jazyk v tomto projevu je velmi důrazný. Každý diplomat by viděl, že Putin dospěl k hranicím svého hněvu. Avšak reakce EU, USA a NATO byla pokračovat stejně jako předtím.

Samozřejmě, že je možné, že všichni účastníci vlastně chtějí další evropskou válku. Je možné, že nevědí nic o katastrofě z Versailles, kdy Francie a Británie, které r. 1918 přehnaly své požadavky, nedokázaly uzavřít rozumný kompromis s německým ústavním, legálním vládcem Gustavem Stresemannem. A tak povzbuzovaly v Německu přesvědčení, že jiný vládce ty ústupky získá, a možná získá ještě více. Ti, kteří neustále a dětinsky srovnávají Vladimíra Putina s Hitlerem (jímž Putin zjevně není), by si měli uvědomit, že se ze zpětného pohledu může stát, že Putin je moderní ruský Streseman a že tím, jak s ním zacházíme, pomáháme vytvoření monstra, které je nám dosud neznámé, a které bude opravdu tak strašlivé, jak nyní předstíráme, že je strašlivý Putin.

Vzhledem k tomu, že naše předchozí akce rozbily Irák, vytvořily ISIS a řvoucí chaos, který kdysi býval Libyí, a jásáme nad vývojem, který uvěznil Egypt ve vládě vojenské junty, těžko můžeme tvrdit, že náš úsudek v těchto věcech byl dobrý. Bude dobrý tentokrát?

Jdou mi na nervy pokusy neustále srovnávat každou velkou krizi s Mnichovem v roce 1938. Ale existuje paralela mezi ponížením Německa r. 1918 a ponížením Ruska r. 1991, kterou stojí za to studovat.

Vyhnali jsme dávno Rudou armádu navždycky ze střední Evropy. Proč by to byla nyní porážka, a pro koho, pokud bychom dovolili nekomunistickému Rusku mít určitý vliv (ne totální vliv, ale určitý) na Ukrajině? To mi přijde jako naprosto rozumné řešení a nechápu, proč pan Judah chce, abychom ho ignorovali.

Takže když pan Judah píše: "Prezident Putin nás postavil před dvě strašná rozhodnutí, obě velmi riskantní. Buď vyzbrojíme Ukrajinu, anebo donutíme Kyjev, aby se vzdal, a necháme pana Putina, aby proměnil jakékoliv území chce v Rusy okupovanou zónu zmrazeného konfliktu."

Nemá pravdu. Kyjev nemusí být donucen se vzdát. Kyjevská vláda, která byla instalována po násilném puči, provedeném chátrou v ulicích, který podporoval Západ, je jistě pod tlakem z různých míst provádět vůči Rusku politiku konfrontace, což vedlo ke ztrátě milionů lidí na východě země. Ale Ukrajina, která je v podstatě v bankrotu a nemá skutečnou armádu, nemohla provádět takovouto politiku bez příslibů zahraniční pomoci, zbraní a peněz.

Stoupenci této politiky vždycky předstírají, že bojují proti korupci a pro demokracii. Ale to je jen pošetilé vychloubání se. Hlavním rozdílem mezi předmajdanskou a pomajdanskou Ukrajinou je čistě její zahraničněpolitická orientace. Ostatní zůstává stejné. Tvrzení, že došlo k zlepšení demokracie, jsou zjevně absurdní. Nynější kyjevská vláda se dostala k moci neústavním způsobem a nemá nárok hovořit o demokracii. A co se týče korupce, vládnou snad v dnešní Ukrajině chudí lidé, kteří otevřeli možnosti k slušné kariéře všem schopným lidem, kteří se vypracovali zezdola čistě na základě svých schopnosti? To tedy ne.

Pan Judah píše: "Putin nejedná racionálně."

To je tedy odvážné tvrzení. Pan Judah by měl uvažovat to tom, zda není třeba racionalita pana Putina založena na jiných úvahách než jeho. Je to často lepší metoda než předpokládat, že váš odpůrce je šílenec.

"Racionální politik by uznal, že ho zasahují sankce."

Skutečně? Jedním z mnoha argumentů proti sankcím je, že vedoucí politikové jsou většinou vůči nim imunní. Dále, že sankce bývají neefektivní vůči lidem, kteří jsou tvůrčí a dokáží se postarat sami o sebe. Putin prodává plyn a ropu Číně. Pokud přestane dováže potraviny z EU, Rusko si je může vypěstovat samo anebo je kupovat z jižní Ameriky. Je známo, že sankce proti Jihoafrické republice vedly k vzniku prosperujícího a výdělečného zbrojního průmyslu v té zemi. Kdo ví, jaký prospěch přinesou ruskému hospodářství, které v současnosti není dobře vyvážené.

V každém případě Putin vyvolal ducha ruského vlastenectví. To už nemůže zrušit. Pokud ustoupí, a tak selže, bude zřejmě nahrazen jinými, kteří budou extremnější. Bylo by docela racionální usilovat o dohodu s ním, která mu ponechá Krym a dovolí, aby Rusko mělo trvalé veto nad členstvím Ukrajiny v EU a v NATO.

Ukrajinským jednotkám se vedlo velmki dobře až do nové "novoruské" ofenzívy, zahájené před několika dny podél Azovského moře. Rusko není ochotno provést otevřenou invazi přes ukrajinskou hranici, přestože lidé v NATO neustále kříčí "Vlk". Pokud Západ poskytne Ukrajině další pomoc, výzbroj, "poradce" a výcvik (bezpochyby GRU udělá z druhé strany totéž), obě strany úspěšně promění celou východní Ukrajinu v pekelnou díru trosek, uprchlických táborů a mělkých hrobů, a to na dlouhá léta dopředu. Rychlé vítězství jedné či druhé strany je velmi nepravděpodobné. Proč by stálo za to tohle riskovat? Proč by měli civilizovaní lidé světa odsoudit Ukrajinu k tomuto osudu, když s mírným ústupkem, kdy bychom nepřišli o nic důležitého, se tomu můžeme vyhnout?

Kdyby byla Ukrajina jakýmsi rájem zákonnosti a svobody, kterou by ohrožovalo Zlé Rusko, pak by to snad stálo za to. Avšak Ukrajina je zkorumpovaná zbankrotovaná země. Rusko není Mordor. Putin není Sauron a Ukrajina není Shire. Není ani Gondor.

Pan Judah píše: "Západ musí jednat s Ukrajinou poctivě."

S tím plně souhlasím. Západní politikové mají ve zvyku vytvářet dojem v zemích, které jsou v průšvihu, že dostanou obrovské množství pomoci, pokud přijmou určité vnější formy vlády. Není to pravda. Nemáme ani tu moc, ani ty peníze a anglosaské formy vlády nelze přenést na rezavou poušť Ukrajiny, ani konec konců do arabského světa. Ukrajina se nakonec bude muset od korupce a bezpráví osvobodit sama.

Mezitím znějí přísliby NATO tím nepřesvědčivěji, čím častěji jsou opakovány. Kdo skutečně věří, že obětujeme Chicago za Lvov, nebo Vilnius?

Pan Judah pak píše: "Za několik dalších měsíců bez podstatné západní pomoci přijde Ukrajina o jádro své armády i o svou zamilovanost se Západem. To bude nahrazeno pocitem zrady a ukrajinští proevropští liberálové to nepřežijí. Ultrapravicoví extremisté, kteří jsou nyní na okraji politiky, vstoupí do kyjevského parlamentu na víkách rakví přivážených z východu. Ukrajina se stane zničenou konfliktní zónou, evropskou Sýrii, strašlivě zvětšenou Bosnou."

To je skutečně vážné varování. Tito lidé nejsou výplodem kremelské propagandy, ale reálnou silou. Jenže se západní vojenskou podporou dojde k témuž, jenže to bude ještě horší. Fanatikové ve válce prosperují. Tytéž síly, které umístily syrskou opozici do rukou islámských fanatiků, umístí ukrajinskou válku do rukou ultranacionalistů. Představa, že západní pomoc tomu zabrání, je stejně chybná jako tomu bylo v Sýrii. Západní pomoc poplyne fanatikům, protože ti o ni budou nejefektivněji bojovat. Mír a kompromis, rychlé rozpuštění polovojenských jednotek, to je nejlepší nadějí pro kyjevské jemné a civilizované proevropské liberály.

Kompletní článek v angličtině ZDE

Vytisknout