Malá česká deziluze, velký slovansko-teutonský smutek -- ale proč?

5. 9. 2014 / Vladimír Rott

Jak titulek tak text příspěvku na mě dýchají "slovanským smutkem", "všeobsažným" pocitem bezmoci. Dechem doby před sto lety, kdy se -- v našem tehdy společném (multi-) kulturním prostoru od Středozemí po Atlantik, prostoru společném také císařským pojetím držení moci -- mocenské, vládnoucí elity, poplatné elitám militarismu, "rozhodly" pokusit rozvíjející se Evropu ve velkém zničit, asi proto že jim menší války už nestačily. Ten samý smutek, pocit bezmocnosti je u našich sousedů znám jako "teutonský smutek", tam ale dnes už jen, či přibývající měrou, v historickém kontextu (jak doufám:-).

Tím společným kulturním dědictvím -- obráceném do minulosti, tedy té její části pokud možno temné -- si také vysvětluji, že autoři v úvodu odkazují na Oswalda Spenglera (1880-1936) a jeho Untergang des Abendlandes (první a druhý díl -- Vídeň 1918 a Mnichov 1922, česky Soumrak Západu, či Zánik Západu), jednoho z těch, co se pokoušeli vysvětlit svět a dění v něm, aniž se dostali dále než k oněm pocitům bezmocného smutku. V úvodním odstavci Marek Řezanka a Veronika Sušová-Salminen pokračují výčtem všeho, co "zaniká", o co "přicházíme", co se "ztrácí", "zhoršuje", co je "oslabeno" -- "iluze", "hodnoty", "víra", "význam", "víra v demokracii", "sociální situace (středních vrstev)", "důvěra (v politické představitele)", "demokracie". Což "vede k volání po pevné ruce", jak autoři píší. K čemuž poznamenávám, že pokud se tak děje, tak pouze z nedostatku rozhledu, znalostí o něčem, čemkoliv jiném -- a z toho pramenící "neschopnosti".

V druhém, třetím, čtvrtém... (atd.) odstavci se autoři věnují přehledu obdobných "ztrát" v Evropě, USA... (a celém světě). Zde začínám mít větší problémy. Nejen s odborným výrazy a dělením světa a věcí do kategorií a vztahů těžko srozumitelných, zpravidla těžce náhodných. Osobně největší problém mám s tím co autoři uvádějí, že by měla být "demokracie", ale pražádná není (ostatně jak samí vědí). Závěr textu čtu, nebo se snažím číst, jako pokus o cestu ven. Bohužel se ale i tady autoři zaplétají do přílišného množství témat, které pak jen letmo zmiňují a dávají do souvislostí poměrně náhodných. Lépe by bylo, vzít jedno téma, najít podstatné souvislosti -- a podívat se na to, co dnes už můžeme učinit. A zbavit se pokusů, věci "učesávat" ideologií, zde (silně konzervativně) "levicovou".

Jinak myslím, tedy jsem si jist, že každá krize vybízí ke změnám, z nichž mě osobně zajímají ty změny k lepšímu -- vždyť přece:

"Krize je nádherná doba k jakýmkoliv změnám." / "Crisis is a beautiful time to make some changes."

-- Steve Jobs, v 90. letech (zdroj: TIME, tištěné vydání, ještě nedigitalizované)

A dále, ze staré řečtiny, k významu pojmu krize:

κρίσις (krísis, "oddělování, rozdělování, síla k rozlišování, rozhodnutí, výběru, volbě, soudu, (konstruktivnímu) sporu" / "a separating, power of distinguishing, decision, choice, election, judgment, dispute"), z κρίνω (krínō, "vyzvednout, vybrat, rozhodnout, (po)soudit" / "pick out, choose, decide, judge")

Jak vlastně známo, ale jak se, díky těžkosti pohledu na věci, lehce zapomíná.

Milá paní Salmien, milý pane Řezanko, podívejte se na to všechno co dneska už dávno můžeme dělat -- jako Češi, Moravané, Finové i jako EUropané!

Just join in -- welcome and cheers!

Srdečně zdraví,

Vladimír Rott

ZH, CH a (díky CS:-) EU

PS -- podívejte se třeba na:

"Stop TTIP" (stop-ttip.org), nejnovější z Evropských občanských iniciativ -- European citizens' inititative, ECI (citizens-initiative.eu, en.wikipedia.org/wiki/European_Citizens%27_Initiative), jejímž zcela prvním iniciantem je Michael Efler (mehr-demokratie.de), mj. činný i v progresivní "levicové" politice své země a v EU nebo na to, jak angažovaní občané dostali ECI do smlouvy o ústavě EU, pozdější Lisabonské smlouvy -- A rollercoaster ride towards democracy (democracy-international.org/rollercoaster-ride-towards-democracy)

PS 2 -- doporučoval bych též jinou četbu, než tu v literatuře pod příspěvkem*) uvedenou:-)

Vytisknout