Bůh to chce!

7. 9. 2014

Nelze dojít kompromisu mezi Pravověrnými, přesvědčenými, že bojují za Boha a přikazuje jim to přímo Nebe. "Bůh to chce", křičeli křižáci, když masakrovali muslimy a židy. "Alláh je velký", křičí fanatičtí muslimové a utínají nepřátelům hlavy. "Kdo podobný tobě mezi silnými, ó Hospodine?" křičeli Makabejští a vyhlazovali všechny své židovské druhy, kteří přejali řecké zvyky.

Sionistické hnutí bylo po vítězství evropského osvícenství založeno sekularizovanými Židy. Téměř všichni jeho zakladatelé byli přesvědčenými ateisty. Byli sice vcelku ochotni používat náboženské symboly jako dekoraci, ale všemi velkými náboženskými mudrci své doby byli zatracováni.

Skutečně, před vytvořením státu Izrael byl sionistický projekt pozoruhodně oproštěný od náboženských dogmat. Ještě dnes hovoří extrémní sionisté o "národním státu židovského lidu" a ne o "náboženském státu židovské víry". Dokonce pro "národně nábožný" tábor, předchůdce dnešních osadníků a polofašistů, bylo náboženství podřízené národnímu cíli -- vytvoření židovského státu mezi Středozemním mořem a řekou Jordán.

Tento národní výpad přirozeně narazil na rozhodný odpor arabského národního hnutí. Po jistém počátečním váhání se arabští vůdci postavili proti němu. Jejich odpor měl máloco společného s náboženstvím. Pravda, nějaký čas vedl palestinský odpor velký muftí Jeruzaléma, Haj Amin al-Husseini, ne ovšem z náboženských důvodů, ale protože byl vůdcem nejaristokratičtějšího jeruzalémského klanu.

Arabské národní hnutí bylo vždy výslovně sekulární. Někteří jeho nejvýznamnější vůdci byli křesťané. Panarabskou strana Baath ("Obrození"), které se podařilo ovládnout Sýrii i Irák, založili křesťané.

Velký hrdina mas své doby, Gamal Abd-al-Nasser, ač formálně muslim, byl vcelku bezvěrec. Vůdce PLO Yasser Arafat byl sice v soukromí věřící, ale pod jeho vedením zůstala PLO sekulárním tělesem s mnoha křesťanskými ingrediencemi. Hovořil o osvobození "mešit a kostelů" východního Jeruzaléma. Po nějaký čas bylo záměrem PLO vytvořit v Palestině "demokratický a nekonfesijní" stát.

Tak co se tedy vlastně stalo? Jak se národností hnutí zvrhlo v hnutí násilné, fanaticky náboženské?

Karen Armstrong, historička, která se stala jeptiškou poznamenává, že to samé prakticky zároveň probíhá ve všech třech monoteistických náboženstvích. V USA nyní hrají evangelikálští křesťané důležitou roli v politice v úzké spolupráci s židovským pravicovým establišmentem. Po celém muslimském světě získávají na síle fundamentalistická hnutí. A v Izraeli hraje stále větší a větší roli mesianistický židovský fundamentalismus.

Když se ve stejné době odehrávají stejné věci v různých zemích a náboženstvích, musí to mít nějaký společný důvod. Co je jím?

Je snadné hovořit mlhavě o německém pojmu Zeitgeist, duchu doby, ale ve skutečnosti nic moc nevysvětluje.

V muslimském světě vytvořil bankrot liberálního sekulárního nacionalismu duchovní vakuum, ekonomický rozvrat a národní pokoření. Zářivé přísliby nasserismu skončily v ubohé stagnaci za Hosnyho Mubaraka. Baathovští diktátoři v Bagdádu a Damašku při utváření moderního státu selhali. Armáda v Alžírsku a Turecku si nepočínala o nic lépe. Po svržení zvoleného demokratického vůdce Mohammeda Mossadeqa západními mocnostmi těžícími naftu nedokázal nešťastný šáh vakuum vyplnit.

A po celou dobu tady byl pokořující pohled na Izrael, který z opovrhovaného cizího štěpu vyrůstal v hrozivou vojenskou a ekonomickou mocnost, která snadno znovu a znovu rozdrtila arabské státy.

Po každé nové válce se muslimové ptali sami sebe: co děláme špatně? Když nacionalismus selhal v míru i ve válce, když se ani socialismu ani kapitalismu nepodařilo vytvořit zdravou ekonomiku, když ani západní humanismus ani sovětský komunismus nedokázaly zaplnit duchovní prázdnotu, co je tedy řešením?

A z hloubi mas přichází hromová odpověď: "Islám je řešením!"

Z logiky by vyplývalo, že izraelská odpověď bude opačná.

Izrael je příběhem úspěchu. Nejenže má mocný vojenský aparát a věrohodnou nukleární kapacitu, ale je i technologickou mocností a má poměrně zdravou ekonomickou základnu.

Jenže kurs nyní diktuje mesianistický fundamentalismus v úzkém spojenectví s extrémním nacionalismem.

V předvečer poslední války zveřejnil velitel brigády Giv'ati denní rozkaz svým důstojníkům. Mnohé šokoval.

Brigáda Giv'ati byla vynikající bojová jednotka ve válce roku 1948 (byl jsem jedním z jejích původních bojovníků a napsal o ní dvě knihy). Byli jsme velice hrdí na její složení. Bojovníci byli směsicí synů městských elit Tel Avivu a nejchudších předměstských slumů, směsicí, která byla nesmírně úspěšná a osvědčila se v boji.

Německý velitel brigády byl původně za nacistů komunistickým podzemním odbojářem, který konvertoval k sionismu a stal se členem velmi levicového kibucu. Podobně na tom byla většina jeho důstojníků. Nepamatuji si jediného vojáka, který by nosil jarmulku.

Představte si naše zděšení, když nynější velitel brigády vyhlašuje svatý boj z vůle Boží. Plukovník Ofer Winter, který v mládí navštěvoval nábožensko-vojenskou školu, sděluje svým vojákům v předvečer boje:

"Dějiny si nás vyvolily jako svou útočný předvoj v boji proti gazanskému teroristickému nepříteli, který uráží Boha Izraele a rouhá se mu ... Zvedám své oči k nebesům a volám s vámi: `Slyš, ó Izraeli, Pán náš Bůh, Bůh je jediný`. Ó Bože, Bože Izraele, učiň ať zvítězíme na naší cestě, neb jdeme bojovat za Izrael proti nepříteli, který uráží jméno tvé!"

Oficiálním cílem izraelské armády v tomto tažení bylo chránit hranice a zarazit odpalování raket na izraelská města a vesnice. To ale nebylo cílem plukovníka. Poslal své vojáky umírat (padli tři) za Boha Izraele proti těm, kteří se rouhají jeho jménu.

Kdyby byl jediným náboženským fanatikem v armádě, bylo by to i tak dost děsivé. Ale armáda je teď plná důstojníků s jarmulkami na hlavě, indoktrinovaných náboženským zápalem a ve stejném duchu indoktrinujících své vojáky.

Sionisticko-náboženská strana a její fanatičtí rabíni, mnozí z nich vyslovení fašisté, léta pracovali na systematické infiltraci armádního důstojnického sboru. Je to proces přirozeného výběru: důstojníci znechucení prací koloniálního panstva na okupovaných územích opouštějí armádu a stávají se hi-tec podnikateli, zatímco na jejich místo jsou vysíláni mesiášští fanatici.

Mimochodem, ten plukovním nebyl pokárán ani jinak postihován. Naopak byl v průběhu bojů chválen jako vzorný bojový velitel.

A to všechno mne přivádí k ISIS -- k Islámskému státu Iráku a al-Sham (Velké Sýrie), který nedávno změnil svůj název pouze na "Islámský stát". Změna znamená, že bývalé státy, vytvořené západními kolonialisty po první světové válce jsou zrušeny. Vzniká jeden Islámský stát, zahrnující všechna minulá a současná islámská území včetně Palestiny (včetně Izraele).

Tohle je nový a děsivý fenomén. V muslimském světě je přirozeně mnoho islámských stran a organizací, od turecké vládní strany přes egyptské Muslimské bratrstvo až po palestinský Hamas. Ale všechny omezují svůj boj na své národní státy -- Turecko, Sýrii, Palestinu, Jemen. Chtějí získat moc a vládnout ve své zemi. Dokonce Osama bin Laden chtěl především převzít svou saudskou domovinu.

ISIS je něco zcela jiného. Chce zničit všechny státy, zejména muslimské státy vyrvané z islámské země západními imperialisty. S děsivou divokostí povýšenou na náboženský symbol vyrazil dobýt muslimský svět a poté celou zeměkouli.

Může to vypadat jako směšná snaha vzhledem k tomu, že celý podnik sestává z pár tisícovek bojovníků. Ale tahle hrstka již dobyla rozsáhlé části Sýrie a Iráku. Vyjadřuje muslimskou touhu po obnovení staré slávy, jejich nenávist vůči všem těm (včetně nás), kdo ponížili islám, žízeň po duchovních hodnotách. Nelze si nepřipomenout počátky nacistického hnutí -- jeho resentimenty, jeho touhu po odplatě, jeho přitažlivost pro všechny bídné a ponížené.

Během několika let se může stát velkou silou, ohrožující všechny státy tohoto regionu.

Ohrožuje Izrael? Samozřejmě. Vydrží-li jeho dynamika, svrhne Assadův režim a dorazí na izraelské hranice, kde již další islámští rebelové tento týden vystříleli své první salvy.

S takovou hrozbou vyvstávající na severu se zdá být směšné bojovat proti trpasličím islámsko-vlasteneckým silám v Gaze, i když se rouhají jménu Božímu.

Možná zbývá jen velmi málo času uzavřít mír s arabským národním hnutím, zejména s palestinským lidem -- včetně jak PLO, tak i Hamasu -- a spojit své síly v boji proti Islámskému státu.

Alternativa je děsivá.

Se souhlasem autora přeložil do češtiny Přemysl Janýr.

Vytisknout