Izrael: Přece jenom náznak nacismu?

9. 8. 2014 / Jan Čulík

I když v Britských listech neustále pečlivě zdůrazňujeme, že za vraždění v Gaze nenese odpovědnost izraelské obyvatelstvo, nýbrž izraelská vláda a armáda, a že naše kritika tohoto vraždění není založená etnicky, avšak její motivací je normální slušnost a lidskost, přesto se musím přiznat, že při sledování pátečních Channel Four News se mi nad scénami z Izraele udělalo přece jen tak trochu špatně. V níže uvedené reportáži Iniga Gilmora z Jeruzaléma, který se zabývá pronásledováním a šikanou izraelských kritiků vojenských akcí izraelské armády v Gaze, a upozorňuje na pronásledování komentátora deníku Haaretz Gideona Leviho, který nemůže vyjít na ulici bez ochranky, je najdete v samotném závěru, někde kolem minuty 7.20.

Vidíte tam záběry, jak na izraelských plážích se izraelští občané relaxovaně a volně koupou v moři, zatímco pár kilometrů od nich jsou jejich armádou zabíjeny malé děti. Musím říci, že mi to připomněl román Ferdinanda Peroutky Oblak a valčík, o životě v nacistických koncentračních táborech. Jak známo, Němci jsou nesmírně civilizovaný a pořádkumilovný národ. Peroutkův román (Peroutka sám byl vězněn v nacistickém koncentráku) píše o hrůzách, zabíjení a hladovění v táboře, a o úplně odlišné situaci pár stovek metrů za táborovým plotem, kde se středostavovští Němci u vzorně pěstěných trávníků bavili během nedělního odpoledne - v kavárně v parku s rodinami popíjeli kávu a orchestr na pódiu jim k tomu vyhrával zábavné melodie. Jako by utrpení lidí v koncentráku vedle nich neexistovalo. Tak mi to tak trochu připomněly záběry radostně koupajících se Izraelců. Vinu neseme i my, co neuděláme proti zvůli a násilí nic.

Vytisknout