Antisemitismus v Evropě je "nejhorší od dob nacismu"

8. 8. 2014

Košer supermarket a lékárna byly zničeny a vykradeny. Dav skandoval "smrt židům" a "podřežte židům krky". Týž víkend ve čtvrti Barbes demonstranti házející kamení pálili izraelské vlajky.

V Německu v červenci létaly Molotovovy koktejly do synagogy Bergische ve Wuppertalu, která byla zničena během Křišťálové noci, a berlínský imám Abú Bilál Ismail vyzval Alláha, aby "zničil sionistické židy... Spočítal je a zabil je až do posledního." Do oken aktivisty, který ve Frankfurtu vede kampaň proti antisemistismu, byly vrženy lahve. Na proizraelské demonstraci v Hamburku byl zbit židovský stařec a v Berlíně ortodoxní židovský výrostek. V některých městech demonstranti volali "Žide, zbabělé prase, pojď ven a bojuj sám" nebo "Hamas, Hamas, židi do plynu".

Po celé Evropě konflikt v Gaze oživil velmi staré a velmi ošklivé démony. Policie a židovské občanské organizace dlouho zaznamenávají nárůst antisemitských incidentů v souvislosti s vyostřením izraelsko-palestinského konfliktu. Podle akademiků a židovských představitelů je to nicméně tentokrát jiné. Spíše než o reakci na konflikt jsou výhrůžky, slovní projevy nenávisti a násilné útoky výrazem mnohem hlubšího a rozšířenějšího antisemitismu živeného řadou faktorů, který vyrostl během období delšího než deset let.

"To jsou nejhorší časy od éry nacismu," říká Dieter Graumann, předseda německé Ústřední rady židů. "Na ulicích slyšíte věci jako "židi by měli být zplynováni", "židé by měli být upáleni" - to jsme v Německu neměli po desetiletí. Každý, kdo vyslovuje tato hesla, nekritizuje izraelskou politiku, je to jen čístá nenávist vůči židům: nic jiného. A není to jenom německý fenomén. Jde o propuknutí nenávisti proti židům tak silné, že je to přece úplně jasné."

"Na ulicích Paříže nekřičí "Smrt Izraelcům"," říká Roger Cukierman, předseda Crifu. "Křičí "Smrt židům"."

V Nizozemsku organizace Cidi monitorující antisemitismus hovoří o více než 70 telefonátech vyděšených židovských občanů za jediný týden, běžně bývají 2-3. Amsterdamský rabín Binjamin Jacobs zažil kamenování vchodových dveří a došlo k útoku na dvě židovské ženy poté, co vyvěsily izraelské vlajky z balkónů. V Belgii byla údajně žena vyhozena z obchodu s tím, že židy neobsluhují.

V Itálii židovští obchodníci nalezli na obchodech svastiky a protižidovská hesla typu "Židé, váš konec se blíží". Imám Abd al-Barr al-Rawdhí z města San Donà di Piave bude deportován poté, co byl natočen při kázání vyzývajícím k vyhlazení židů.

Nedošlo k násilí ve Španělsku, ale tamní malá židovská komunita se přesto obává budoucnosti. Navíc chystá žalobu na deník El Mundo a herce Antonia Galu, který zveřejnil komentář zpochybňující schopnost židů pokojně žít s jinými.

Vzestup antisemitismu v Evropě ukazují různé průzkumy již od roku 2012. Francii opouští stále více židů kvůli antisemitismu a volebním úspěchům ultrapravicové Národní fronty.

Francouzský premiér Valls hovoří o "novém", "normalizovaném" antisemitismu, který zahrnuje palestinskou otázku, džihádismus, devastaci Izraele a nenávist k Francii a jejím hodnotám.

Mark Gardner z organizace Community Security Trust v Londýně hovoří o řadě faktorů. Po sobě následující konflikty na Blízkém východě od roku 2000 podle něj zabraňují uklidnění vášní a v tomto klimatu brutální antisemitské vraždy v posledních osmi letech - dvě ve Francii, jedna v Belgii, žádná nesouvisející s vojenskými akcemi Izraele - sehrály roli nikoliv šoku, ale naopak povzbuzení k antisemitismu.

Lidé odcizení společnosti, často na základě rasistických předsudků, se sjednocují v nenávisti vůči židům: Radikální muslimové, potomci přistěhovalců, ultrapravice a ultralevice. Na vině je však také proces normalizace, kdy se antisemitismus stává do jisté míry společnsky přijatelným. Ve Francii např. k tomu přispěl kontroverzní komik Dieudonné se svou variantou nacistického pozdravu, která z něj učinila cosi přijatelného.

Podobný proces normalizace antisemitismu probíhá v Německu. Ve studii 14 000 nenávistných dopisů, emailů a faxů zaslaných izraelskému velvyslanectví v Berlíně a Ústřední radě židů v Německu se ukázalo, že 60% jich bylo napsáno vzdělanými Němci ze střední třídy, včetně profesorů, právníků, kněží a studentů, nichž většina se podepsala a uvedla adresu. To by se v Německu před 20 - 30 lety nestalo.

Takřka všichni pozorovatelé upozorňují na význam nefiltrovaných sociálních médií pro šíření vášní a mobilizaci prostřednictvím antisemitské propagandy.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Vytisknout