Ze života hmyzu, aneb Trocha entomologie nikoho nezabije

6. 8. 2014 / Lubomír Brožek

Přes to, že od premiéry téhle alegorické hry v brněnském Národním divadle uplynulo tolik času, zůstává otázkou, co se za tu dobu v tom našem lidském přírodopisu změnilo. Zmoudřeli jsme? Jsme méně hrabiví, prospěchářští, chamtiví a nenasytní, anebo snad méně posedlí mocí a touhou ovládat ostatní. Učinili jsme náš svět bezpečnějším, srozumitelnějším a přívětivějším, aby v jeho různých koutech nemusely matky rodit v úzkostech potomky druhu, který sám sebe nazývá homo sapiens sapiens? Anebo budeme do zpitomění poslouchat válečný pokřik mravenců: "Do chodeb za nimi! Nikoho neživit!... Nejspravedlivější bože, ty víš, že bojujeme jenom za právo. Naše dějiny, naše národní čest, naše obchodní zájmy..."

Co může člověk vědět o mravenčí logice, co může vědět o hmyzích argumentech. Motýlům to v rozletu nebrání. Flirtují s kdekým. Hovniválové jsou omezení hrabivci, co valí svou hovnivou kuličku a víc je nevzrušuje. Podobně jako slimáky, kteří ani tu pitomou kuličku nepotřebují. Stačí lahváč a Ordinace v růžové zahradě. Život je nuda a zůstává po něm sliznatá stopa odnikud nikam. Cvrčkové si hledí rodiny a upřímně se radují z cizího neštěstí...A tak dále a tak do zblbnutí dokola.

Hmyzí svět se zkrátka nebezpečně přelidnil. A co hůř, objevují se stále nové a nové druhy. Opravdu nechci moralizovat, ale zkuste se někdy kolem sebe pozorně rozhlédnout. Třeba zrovna ve vašem městě, v ulici... Jsou všude. V redakcích novin, v úřadech, možná jsou blíž, než si myslíte. Pozorují vás, a když je potkáte na schodech, tváří se téměř lidsky... Zatím ještě nemají oficiální jména, a tak jsem si dovolil namátkou některé druhy pojmenovat alespoň pro ilustraci:

Vrtichvost přítula, přizdiprd úlisný, prudivec vrtošivý, hodule nezavřená, pyskoun nevrla, piškuntál poťouchlý, pokoutník tajnosnubný, kunďaba přičinlivá, líbeznice mnohoslibná, obskurník jurodiv, libovec svalnatý, šťouravec hnidopyšný, hrabivec bezostyšný, lepivec úporný, nádiva tupohlav, lehkoživka dajná, řiťolez poskočný a jeho příbuzný kýval přicmrda, váhavec obojaký, tlachavec snaživka a...ano, jepice už se nám vykuklila a chytá se poskytnout interview o stavu světa jepic. Co si efeméry oblékají, co je vzrušuje, koho obdivují, čemu věří...- ale to se člověka netýká, že. Člověk jepice nedojímá.

Hmyzí svět má jiné starosti: "Hybaj, kuličko, val se! Toč se, majetku! Obíhej! Kdo má, ten má." Jen tak si bzučet, valit si svoje kulové...a sem tam bodnout a popíchnout. Sem tam někomu zatnout tipec, sem tam se přisát, sem tam se zmocnit cizího, zanořit sosák, zahryznout kusadla a dát si do nosu. Sem tam vyplenit cizí mraveniště ... Taková, říkám, nesnesitelná lehkost hmyzího bytí...

Nejvyšší čas se probudit a vrátit se domů -- do lidského světa.

Vytisknout