Angličtina má podnětný hodnoticí hit

6. 8. 2014 / Pavel Gajdošík

Když pak třeba americký student o knize z povinné četby (jako "Velký Gatsby" nebo "Kdo chytá v žitě") prohlásí, že pro něj byla "relatable", vyučujícímu tím pochvalně sděluje, že dílo ho něčím oslovilo, a tak si k němu osobní pouto navázal. Běda však i samotnému Shakespearovi, pokud o jeho vrcholných tragédiích teenageři usoudí, že pro ně dnes už "relatable" nejsou a nebudou, jakkoli by jim je kantor zkoušel přiblížit.

Slovo je čerstvě velmi módní i mezi žurnalisty, protože zatímco se v New York Times ještě před pěti lety objevilo v pouhých šestnácti článcích za rok, vloni už těch článků bylo přesně o sto víc, a jsou-li nějaký literární hrdina či filmová story prohlášeny za "relatable", recenzent tím míní, že kniha či film mají úspěch předem zaručen, jelikož publikum si k nim vztah jistě naváže.

Módní výraz má samozřejmě už i své ostré kritiky, který se nelíbí, že "relatable" je v podstatě subjektivní hodnocení, ale studenti i recenzenti ho používají univerzálně, jako by se k dobrým dílům byli s to "vztáhnout"" všichni, kdežto ona "špatná" (či příliš složitá) nerezonují v nikom, a další odpůrci tohoto neologismu zase nesnášejí jeho podtext, který sugeruje, že za to, zda je dílo "vztažitelné", vždy může pouze tvůrce, a nikdy vnímatel, načež bývá odsudek "pro mne not relatable" nezřídka jen laciným alibismem těch, kteří se dílo pochopit ani nepokusili.

Odhlédneme-li však od alibistických studentů a líných čtenářů, které neoslovíte ničím, slovo "relatable" mi přijde cenné, protože připomíná, že příběhy, výklady či politické programy by měly být koncipovány tak, aby si k nim adresáti mohli najít vztah, a že za selhání té snahy adresáty oslovit si často opravdu mohou samotní spisovatelé, učitelé či politici, kteří své knihy, vyučovací hodiny a volební kampaně dostatečně "relatable" neučinili.

Někdo bude namítat, že k tomu připomenutí nepotřebujeme anglický neologismus, protože podobný význam mají už osvědčená slova "přitažlivý" či "zajímavý", ale já jako jazykář cítím, že "přitažlivý" až příliš zavání krásou a "zajímavý" je zas povrchnější než ono "relatable".

Zajímavá je i mnohá i banalita, jež nás upoutá na chviličku, kdežto "vztahu-schopné" není ledasco.

Učiní-li dobrý učitel i běžně nepopulární fyziku či chemii "relatable" natolik, že k nim žáci získají pozitivní vztah, je to víc, než když upoutá jedním pokusem. A strany, jež by chtěly mít věrné voličstvo, by také neměly jen krátce zaujmout. Vždyť kdyby byl jejich program "relatable" celý, nemusely by se bát, že příště propadnou, jakmile se zjevní někdo zajímavě nový a hlasy jim velmi snadno přebere už tou novostí.

Stejně tak by měly být "relatable" i kvalitní výrobky či značky, aby od nich lidé nepřebíhali ke konkurenci, protože už k nim mají vztah a nechtějí ze vztahu utíkat do nejistoty, zda jim ho nový produkt nahradí.

Aktuálně by podle mne slovo "relatable" mohlo vysvětlit i obecný nezájem Čechů o vyhrocení konfliktu mezi Izraelci a Palestinci. U nás se k němu tradičně moc "nevztahujeme", a tak jsou nám nutně bližší prudké místní bouřky a zatopené sklepy než stovky zabitých v bojích, které pro nás nejsou "relatable", protože se kdesi v dálce týkají skupin cizích lidí, do nichž se tu vžívá málokdo.

Vytisknout