Jak zřejmě vznikl rasismus

4. 8. 2014 / Boris Cvek

Podle Bethencourta se systematické diskriminování na základě původu objevilo až ve dvanáctém století -- a rasismus vznikl dříve než jakákoli teorie rasy. Vznikl mezi latinskými křesťany kolem Středozemního moře. Evropané prý rasismus potom jako jakýsi plevel (název recenze je "Západní plevel" nebo "Plevel ze západu") roznesli do všech částí světa. A kdekoli rasismus zakořenil, spojil se s místními předsudky a hierarchiemi, přičemž nejhorší následky takové spojení přineslo v otrokářském systému na americkém kontinentu.

Vznik rasismu lze podle Bethencourta demonstrovat na Pyrenejském poloostrově, v komunitách, kde žili staří křesťané vedle konvertitů z judaismu nebo islámu. První případ diskriminace na základě původu bylo údajně vyloučení těchto konvertitů ze společenství starých křesťanů. A nedělo se to na základě žádného tělesného znaku, jako je třeba barva kůže. Konvertité nebyli po této stránce od starých křesťanů k rozeznání. Diskriminace podle Bethencourta vznikla na základě blízkosti, nikoli vzdálenosti. Starým křesťanům šlo o to, aby nepustili konvertity ke zdrojům majetků a moci.  V upevnění tohoto prapočátečního rasismu (postavení "mít čistou krev" bylo na Pyrenejském poloostrově poprvé veřejně uváděno v roce 1449 a zakázáno až v letech 1835-1870) hrálo klíčový význam třídní rozvrstvení společnosti a ekonomická moc.

Rasismus podle Bethencourtovy knihy není nic, co by patřilo k lidské "přirozenosti", lze se mu vyhnout a zbavit se ho. Možná trochu paradoxně k rozšíření rasismu v Evropě přispěl nástup demokratického nacionalismu v devatenáctém a dvacátém století. Není se pak co divit -- dodává Armitage -- že domorodí obyvatelé na celém světě vzpomínali s nostalgií na časy, kdy měli garantovaná privilegia v rámci "república de Indos" nebo kdy mohli psát petici monarchovi, aby je ochránil před po půdě lačnými osadníky.

Vytisknout