Evropská unie versus Rusko

10. 3. 2014 / Robert Filgas

Jak praví lidové moudro, to, že jsme příbuzní, ještě neznamená, že spolu musíme bydlet v jednom domě. Nevím jak ostatním, ale mě je demokratický Rakušan nebo Němec bližší, než imperialistický Rus nebo nacionalistický Ukrajinec, ačkoli jsou to naši slovanští bratři. Neboť co je víc, pokrevní bratrství nebo duchovní bratrství? Já osobně budu raději bydlet v jednom domě s demokraty jakékoli národnosti a rasy, právě proto, že jsou to demokraté, než se svými slovanskými příbuznými, kteří se chovají nedemokraticky. Pro mě je totiž demokracie a humanita víc, než nějaká národnostní či rasová blízkost. Chtít do Evropy a ohánět se přitom Stepanem Banderou a banderovci je totiž to samé, jako kdyby se Slováci oháněli Andrejem Hlinkou a Hlinkovými gardami.

Ještě štěstí, že praotec Čech došel tak daleko na západ, protože čím dále od Ruska, tím lépe (Slovenska je mi upřímně líto). Bohužel se mu do cesty postavily Krušné hory a Šumava, a také se mu v české (a moravské) kotlině očividně zalíbilo. V každém případě je to naše krásná země, mlékem a strdím oplývající, nacházející se uprostřed Evropy. Evropy, která není jenom určením geografickým, ale především kulturním a civilizačním.

Po tom, co Rusové předvedli, předvádějí (a jistě ještě předvedou), je myslím už každému zřejmé, že do kontextu naší Evropy, Evropy demokratické a humánní, nepatří. Sny současného českého prezidenta Miloše Zemana, které tak umně populisticky spřádal v době své předvolební prezidentské kampaně, o tom, že Rusko bude do dvaceti let součástí Evropské unie, jsou jenom sny, idealistické a nereálné sny, ze kterých doufám už vystřízlivěl. Rusko nebude nikdy součástí Evropské unie, bohudík, protože to by buď Evropa přestala být Evropou, anebo Rusko Ruskem. A to neříkám proto, že bych to Rusům nepřál, nebo proto, že jsem rusofob, nikoli, právě naopak, mám rád ruskou kulturu, ale ještě raději, víc rád mám evropskou kulturu a svobodu. A obávám se, že totéž platí i o Ukrajině, která se po dlouhý čas utvářela v kontextu ruské a sovětské říše...

Proč nemůže být Rusko součástí Evropské unie? Řečeno velmi jednoduše: protože tam nebyla renesance a osvícenství. A když, tak jenom v omezené míře. Jenomže demokratická a humánní Evropa právě ideově čerpá z myšlenek a idejí humanismu a osvícenství. Bez toho je nepochopitelná a nesrozumitelná. Evropa není jenom onen antický a biblický kořen, ze kterého se Rusko také napájí a čerpá z něho, tak jako celá Evropa, ale je také onen výhonek renesance a humanismu a také osvícenství, který z onoho kořene vyrůstá, ono něco víc, co Rusko nezná a čemu nerozumí. O renesanci a humanismu v Rusku je možné hovořit jenom stěží nebo ve velice omezené míře a o osvícenství rovněž. I ruská carevna Kateřina II. Veliká, která sama sebe považovala za osvícenou a přátelila se s francouzskými osvícenci (Diderota dokonce finančně podporovala), nechala ruského osvícence Radiščeva nejprve odsoudit k trestu smrti, poté mu trest milostivě prominula a poslala ho pouze do vyhnanství na Sibiř -- a světe div se, za nic jiného, než za to, že si dovolil kritizovat samoděržaví a nevolnictví, jako jevy nehodné osvícené epochy (mimochodem byl to šlechtic, tak jako Puškin, který zase skončil ve vyhnanství na Krymu a jihu Ruska). Rusové zajisté jsou Evropané, rasově i geograficky, a Rusko zajisté je Evropa (ačkoli sahá až k Tichému oceánu), ale je to východní Evropa, která má jiný civilizační a kulturní kontext, než Evropa západní. A rovněž také, než Evropa střední, i když tady se vlivy Západu a Východu prolínají (viz Velká Morava a mise Slovanských věrozvěstů z Byzance).

Neboť co je Rusko? Rusko je Byzanc. Rusko je novodobá Byzanc. Rusko vyrůstá a čerpá z Byzance. Odtud také sklon k mysticismu a asketismu (duchovnímu i vojenskému). Rusko prostě ideově čerpá z Východořímské říše, tak jako Evropa zase z říše Západořímské. A tak jako Byzanc, má i Rusko velkou kulturu, ale příšernou politiku, a to nejenom v době současné (putinovské) a nedávno minulé (sovětské), ale také i carské (samoděržavné). Docela mě pobavilo, když německá kancléřka, "andělská" Angela Merkelová ruskému prezidentovi, "báťuškovi" Vladimíru Vladimíroviči Putinovi vysvětlovala a mírně vytýkala, že Rusko porušuje právo, že jedná protiprávně, když vojensky obsazuje cizí státní území. Ach německá a ženská nevinnosti, jaképak právo v Rusku! V Rusku přece vždycky platilo pouze jedno právo, a to právo silnějšího.

Ale to je minulost. Co bylo, bylo a může se změnit. Nicméně všechno vyrůstá ze svých kořenů, je jimi živeno a napájeno. Krym je přece ruský a Rusové se ho prostě nevzdají. Přece ho nenechají napospas Ukrajině, respektive Evropské unii, které by spadl do klína, spolu s Oděsou atd. To by byli Rusové jednak hloupí a jednak to není v jejich povaze.

Je zřejmé, že současné putinovské Rusko se vrátilo před bolševickou (říjnovou) revoluci z roku 1917. Opět učinilo podivuhodný historický přemet a opět to nedopadlo tak, jak mělo. V Rusku opět nebo spíš jako vždy vládne armáda a namísto komunistické strany opět pravoslavná církev (a ruská pravoslavná církev je nejenom ortodoxní, ale ultra-ortodoxní). Nebo spíš také jako vždy, protože podle Masarykovy přesné charakteristiky (viz Rusko a Evropa) je bolševik heretický pravoslavný věřící, který ztratil víru v Boha, Spásu a Církev (viz Dostojevskij: Běsi) a tak začal věřit v Hmotu, Revoluci a Stranu. Rusko se tedy vrátilo do devatenáctého století a zase si hraje na spasitele světa a snaží se obnovit své imperialistické panství, které omlouvá svým mesianismem. Což je ale směšný anachronismus, stejně tak jako politický panslavismus.

Obchodujme s Ruskem, pěstujme kulturní či folklórní vzájemnost, ale chraň nás všichni svatí, abychom se zase dostali pod jeho ochranu. Raději být součástí Evropské unie ekonomicky ovládané Německem, než být součástí Euroasijské unie politicky ovládané Ruskem!

Samozřejmě žijeme v postmoderní době a mluvíme o postmoderní kritice moderny a osvícenství. Samozřejmě hovoříme také o evropské a unijní krizi, o krizi evropských a evropanských ideálů a hodnot, o patologických vyústěních osvícenství a moderny atd. Samozřejmě. Ale je veliký rozdíl být součástí tohoto evropského diskursu (vědět o čem je řeč, rozumět mu) a být mimo tento diskurs (nevědět o čem se mluví, nerozumět tomu). Protože moderna, vedle svých patologických vyústění, má zcela jistě i svá zdravá vyústění, stejně tak jako osvícenství má své nepopiratelné pozitivní ideály a hodnoty. No a právě na těchto pozitivních osvícenských ideálech a hodnotách a na těchto zdravých vyústěních moderny stojí Evropa a evropanství. Respektive na tom je třeba ji stavět, to udržovat a rozvíjet a též ochraňovat. To je ale dost těžké vysvětlovat tomu, kdo je jaksi vně, mimo tuto diskusi, protože je mimo civilizační a kulturní okruh Evropy a evropanství, totiž tam, kde nebyla renesance a osvícenství. Což se samozřejmě netýká jenom Ruska, ale také dalších vnějších či okrajových částí Evropy, které čerpají z jejího ideového základu a jejich hodnot.

Tady si dovolím kritizovat americkou politiku vývozu západní liberální demokracie a snažit se ji aplikovat tam, kde chybí tento renesanční a osvícenský základ evropské civilizace. Totéž platí pro snahu aplikovat volný trh bez právního rámce a podnikatelské etiky (což střední Evropa zná z vlastní zkušenosti). To prostě nefunguje! Mnohokrát se to ukázalo, a přesto to USA znovu a znovu dělají. V tomto smyslu mají Rusové a Putin pravdu, že Západ a především Spojené státy nechápou situaci na Ukrajině a akorát přilévají olej do ohně.

Aplikovat liberální demokracii a volný trh bez osvícenských a humanitních základů, je to samé jako chtít vypěstovat korunu bez kořenů. Výsledkem je většinou návrat či sklouznutí ke "středověku". Čehož je mimo jiné Rusko dobrým příkladem (viz Sorokin: Den opričníka).

Nechci Ukrajincům křivdit, ale jsem poněkud skeptický ohledně jejich evropanství. Ponětí o tom, co to je Evropa, evropanství a Evropská unie má snad ta část západní Ukrajiny, která byla součástí Rakousko-Uherska, respektive meziválečného Československa a Polska, ale to je asi vše... Zbytek je podle mě zmatený a obluzený. Poblázněný vidinou jakéhosi zidealizovaného evropského ráje, který ale nikde neexistuje. Evropská unie není zaopatřovací ústav pro krachující státy, ale společenství samostatně a zodpovědně jednajících občanů a národů... V každém případě cesta do Evropské unie vede přes plnění maastrichtských (konvergenčních) kritérií a ne přes stavění barikád. Jde o to, aby Ukrajina byla kompatibilní s Evropou a mohla tak být připojena do společenství evropských národů. Velmi obecně řečeno: jde o to, aby na Ukrajině byla fungující parlamentní demokracie, vymahatelné přirozené právo a tržní ekonomika se sociálním rozměrem. Je něco takového na Ukrajině vůbec možné? Jsem ohledně toho dost skeptický. Aby Ukrajina nakonec nedopadla jako Turecko, totiž, že bude čekat a čekat a čekat...

Myslím, že Evropská unie má už tak dost starostí s Řeckem a Španělskem. Krachující Ukrajina ovládaná svou revoluční a nacionalistickou vládou moc nepřispěje k větší stabilitě Evropy, a to ani ekonomicky, ani politicky. Pochybuji, že by si to bruselští představitelé neuvědomovali. Pouze je zaslepila vidina možné "kořisti", za níž se ženou, kterou ale tak snadno nezískají, protože Rusko se nevzdá svého vlivu v Černomoří. Jak ostatně neustále deklaruje.

Možná to bude znít jurodivě, ale nejlepší by asi bylo Ukrajinu rozdělit. Východ připojit k Rusku, západ k Evropě a ze středu udělat Kozáckou republiku s hlavním městem Kyjevem (viz Kozácký Hetmanát). Je to jurodivé, ale buďme realističtí a pragmatičtí, to přece nám Čechům (a Moravanů), jako nejzápadnějším ze všech slovanských národů (Lužičtí Srbové prominou) přece přísluší. Usilujme především o mír, o pokojné a politické řešení situace, potom o zachování celistvé Ukrajiny a její připojení k Evropě, ale buďme prosím realističtí. Současná Ukrajina je nesourodý konglomerát napjatý mezi Ruskem a Evropou. Napjatý k prasknutí. Přejme Ukrajincům jejich Euro optimismus a pomáhejme jim v jejich snaze připojit se k Unii, ale buďme prosím pragmatičtí. Počítejme s rozpadem a také dělením. Bohužel by rusům připadl bohatý průmyslový východ a nám chudý zemědělský západ... Nu což.

Je asi třeba se smířit s tím, že Evropa, respektive Evropská unie, prostě končí na východním Slovensku, případně na západní Ukrajině.

Je třeba hájit Evropu a evropanství, je třeba hájit zdravá vyústění moderny, je třeba hájit pozitivní osvícenské ideje, je třeba hájit humanismus a renesanci, je třeba hájit antické a biblické kořeny naší civilizace. A jak? Se zbraní v ruce? No, v krajním případě jistě i tak. Ale především tak, že je budeme v politickém i občanském životě naplňovat.

Vytisknout