Pane Kupče, pane Moravče...

7. 11. 2013

Zaujala mne replika pana Jírovce na kritiku jeho článku a s tím, co píše, souhlasím. V článku mne zaujala věcně nepodstatná diskuse na téma použití pátého pádu v oslovení. Uzákonění a nařízení používání pátého pádu ve všech případech skloňovatelných jmen je stejně významná směrnice, jako norma EU na ohnutost banánů, píše čtenář Václav Vokoun.

V době, kdy se ženská jména českých žen nepřechylují, ale cizinek přechylují, je tato rigidita až směšná. Kdyby mě otec poslal půjčit k sousedovi hoblík, a já začal větu: "Pane Kupče, tatínek vás prosí....." tak by mne zarazil a řekl, abych ho neurážel. A stejné je to s tím Moravcem, ačkoliv pan Moravec tomuto nařízení televize podléhá a sám ho často používá. Dokonce si, když mu to cit napovídá, vypomáhá i oslovením pomocí profese. Čeština má v oslovení dvě slova -pane a jméno -, čímž je pravidlu pátého pádu alespoň ve slovu PANE vyhověno.

Jako Češi máme přece cit a víme, kam se co hodí. Měli bychom pravidlo o oslovení mužů ponechat na citu a nepodléhat buzeracím nerozumných normotvůrců. Jazyk je jev dynamický a stejně si nenechá nařizovat. Což dokazuje naše jazykově poničená současnost. Moderátoři sice oslovují muže správně pátým pádem a paní Píkovou Pík, ale neumějí mluvit a drmolí, slengují a jen obtížně jim lze nerozumět. Tam je soustředěna bída našeho jazyka a nikoli v pátém pádu.

Pozn. JČ: Jazyk se vyvíjí a každý, kdo o něm něco ví, si je vědom, že určující je úzus. Totiž to, jak lidi skutečně mluví. Podle toho se také určují česká mluvnická pravidla, ta si nikdo teoreticky nevymýšlí. Vytvářejí se na základě korpusu českého jazyka, což je prohledávatelná databáze obrovského množství textů ze současné češtiny. Úzus, jak ho zaznamenává tento Korpus, je směrodatný.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 7.11. 2013