"Samozřejmosti" bohužel nejsou samozřejmé

25. 9. 2013

Vážený pane Chábe, napsal jste článek o značce Rodiče vítáni opravdu s razancí, reaguje Tomáš Feřtek.

Obvykle míváme vstřícnější reakce, ale možná je to tím, že to jsou učitelé a rodiče, kteří s tou značkou mají nějakou praktickou zkušenost. Školy si značku často pochvalují jako způsob autoevaluace. Je to pro ně seznam toho, co by mohli v komunikaci s rodiči dělat. A plán, když už ty základní věci dělají, kudy se vydat dál.

Pro rodiče je to naopak návod, co je rozumné a možné po školách chtít. To, že škola deklarovala, že to dělat bude, jsou pro ně otevřené dveře, a hodí se jim i to, že mohou doložit, že to či ono (třeba schůzky ve trojici) se jinde dělá a mají s tím někde dobré zkušenosti.

Máte pravdu, že ty věci, které jste zkopíroval, by měly být samozřejmé, ale stačí se podívat na weby škol, zkusit tam dohledat telefon a zavolat tam, abyste zjistil, že ani ty normální věci nejsou běžné. Navíc ta značka nabízí i dalších sedmnáct kritérií, z nichž některé jsou docela nadstandardní.

Stejně tak máte pravdu v tom, že se najde leckterá škola, která tu značku má na dveřích a za mnoho nestojí. Taky takových pár znám. Pořád je to ale pro rodiče šance, že požadavek, aby škola splnila minimálně ty základní věci, které slíbila, může zahájit nějakou změnu. Mam zcela čerstvou zkušenost s takovou skupinou rodičů na jedné pražské škole. A pokud takovou iniciativu škola odmítne, pak je to důvod jim tu značku odebrat. V každém případě ta značka otevírá, posunuje a strukturuje debatu o tom, co to vlastně je a není škola vstřícná k rodičům. V tom je myslím užitečná.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 25.9. 2013