Konec českého snu

9. 9. 2013 / Jan Mertl

V českém prostředí však stále vládne duch jakéhosi falešného optimismu, že snad dílčími kroky lze tyto věci zlepšit, odstranit, že se snad stačí víc nebo lépe snažit a už to konečně bude dobré. Nebude. Ukazuje se, že nejsme schopni si vládnout, nejsme schopni konstruovat a implementovat socio-ekonomická schémata, která by skutečně vedla k potřebným výsledkům a to nikoli pouze ekonomickým, ale současně i sociálním, kulturním a ekologickým. Naopak vidíme, jak tlak na náklady postupně likviduje všechno "hezké", co je s věcmi jako zaměstnání, podnikání či sociální zabezpečení spojeno.

Nemá smysl po tom volat, ale je třeba to konstatovat: nezměníme-li filozofii a nebudeme-li vedle peněz stavět ve stejné míře i lidské hodnoty, lepší to nebude. Nemůže být, protože trh bez přívlastků prostě některé věci vůbec, ale opravdu vůbec neumí. Mnoho lidí to není schopno pochopit, a mnoho lidí to není ochotno pochopit. A když tak koukám, jak to po 23 letech dopadlo, asi opravdu nemá smysl se o zlepšení nějak zvlášť snažit: je dost dobře možné, že na daném stupni vývoje prostě nic lepšího neumíme. A tak jako našim předkům nepřipadlo divné být v jeskyni a jejím okolí a vrcholem snahy byl lov mamuta, tam nám možná stačí billboardy, komerční televize a rychlopůjčky. Vrcholem snahy pak mohou být módní přehlídky nebo hypermarkety. Pokud to tak je, je snad lepší si to přiznat a nechat to být. Co s malou menšinou, které to vadí, samozřejmě nevím: určitě by ale měla přestat snít o tom, že to v Čechách bude někdy ještě k něčemu vypadat.

A to se týká i mne osobně: na Britských listech jsem v posledních letech publikoval řadů článků včetně mnoha konstruktivních. V současné době však takové věci nevidím. Třeba někdy bude líp.

Vytisknout