Západ nemá morální právo vojensky intervenovat v Sýrii

28. 8. 2013 / Daniel Veselý

"Kouřící revolver" v podobě plynového útoku proti Syřanům na rebely drženém území může mnohým připomenout situaci vedoucí k ilegální invazi do Iráku, kdy oním "casus beli" byly zbraně hromadného ničení, či hrozící "genocidu" v Kosovu a Libyi. Západní země při chvatném vytváření "koalice ochotných" obcházejí OSN, a v případě Spojených států vlastní zákony obcházením Kongresu, přestože Lékaři bez hranic z místa činu hlásí, že není možné určit pachatele tohoto zločinu. Ani inspekční tým OSN, kterému syrská vláda umožnila navštívit místo, kde k chemickému útoku došlo, nedospěl ke konkrétním poznatkům a nedokáže na viníka ukázat.

"Lidská práva nade vše"

Je tudíž patrné, že jde jen o cynickou záminku, kterak ospravedlnit další válečný výboj ve vysoce nestabilním regionu. Jak jinak si vysvětlit neutuchající vojenskou podporu Bílého domu ve výši závratných 1,5 miliardy dolarů ročně, již s jistým uzarděním zasílá egyptské vládě, jejíž represivní aparát v minulých týdnech nedávné připravil o život asi tisícovku osob? A to nemluvíme o americké výpomoci pro ropné monarchie v Perském zálivu, když v průběhu arabského jara drtily prodemokratická hnutí za netečného souhlasu korporátních médií. Lidská práva Syřanů jsou pro Washington, Paříž a Londýn cennější než práva obyčejných Katarců, Bahrajňanů či Kuvajťanů; nebo je vše úplně jinak?

Ba více -- má snad stát, který v minulosti masivně nasadil chemické zbraně proti bezbrannému civilnímu obyvatelstvu v Indočíně, morální právo někoho trestat za to samé, byť to údajný pachatel mohl provést v nesrovnatelně menší míře? Nedávno odtajněné materiály CIA ukazují, že Reaganova vláda nese spoluvinu na masakru íránských vojáků během irácko-íránské války tím, že americké zpravodajské služby prozradili Husajnovým vojskům jejich rozmístění, a to s vědomím, že budou nemilosrdně usmrceni nervovými plyny včetně sarinu. (Plukovník ve výslužbě Patrick Lang, který se v DIA specializoval na Irák, byl "u toho" a důsledně kritizuje americkou zahraniční politiku po 11. září 2001, tvrdí, že informace Foreign Policy je v tomto případě zkreslená, Američané o chemickém útoku nevěděli a Iráčané po něm přestali zmíněné informace dostávat -- pozn. KD.)

Prezident Asad by byl skutečně šílený, kdyby za předpokladu, že má podle zveřejněných údajů NATO podporu 70% dotázaných Syřanů, kteří vnímají jeho silně opresivní a brutální vládu jako o něco lepší variantu než džihádistický kalifát, kde se "nevěřícím psům" sekají ruce a jejich uříznuté hlavy se vystavují na minaretech, plynoval civilní populaci. Jestliže tato data odpovídají skutečnosti, došlo -- pravděpodobně v souvislosti s rostoucími zvěrstvy rebelů k neopomenutelnému zvýšení podpory syrské vlády, a to z 55% na začátku minulého roku podle katarského zdroje (mějme na paměti, že Katar je předním donátorem rebelů!). A konečně i aktuální průzkum veřejného mínění, který publikovala agentura Reuters, ukazuje, že většina Američanů si nepřeje, aby se jejich vláda přímo vojensky angažovala v syrském konfliktu, a to i v případě, že by syrská vláda chemický útok proti civilistům doopravdy provedla.

Ve skutečnosti existuje řada námitek a důvodů proti uskutečnění západní vojenské intervence do Sýrie: pokud budou silně atomizovaní rebelové dosazeni k moci vojenskou silou, je velice pravděpodobné, že nedokážou vytvořit stabilní vládu. Podívejme se, jak tento recept funguje v Libyi "osvobozené" vzdušnou intervencí NATO a rebely -- kde nyní hrozí puč, vývoz ropy klesl o 70%, zemi sužují bojůvky různých milicí a džihádisté útočící na zahraniční ambasády. A to nemluvíme o destabilizaci širšího regionu, na níž se podepsal útok NATO, kupříkladu v Mali.

Co dělat?

V Sýrii se nachází velké množství skladů s chemickými zbraněmi a jejich rozmístění je neznámé. Bombardování vojenských zařízení by s následným vypuštěním chemikálií "paradoxně" ohrozilo obyvatelstvo. Syrské tanky a dělostřelectvo se nacházejí uvnitř měst, jako jsou Damašek nebo Homs, a proto nemohou být zničeny bombami, aniž by bomby zasáhly civilní zástavbu. Avšak ještě chmurnější jsou možné dopady západní intervence na širší region: zaplavení Sýrie středně těžkými a těžkými zbraněmi by mohlo vést k destabilizaci země a jejích sousedů včetně Izraele/Palestiny -- podobně, jak to po dobu několika dekád prováděla CIA v Afghánistánu a Pákistánu.

A nakonec -- jakýkoliv ozbrojený zásah, který není autorizován Radou bezpečnosti OSN (k čemuž v případě Sýrie nedojde kvůli jistému vetu ze strany Ruska a Číny), je z hlediska mezinárodního práva ilegální, a tudíž zločinný a amorální.

Je proto zapotřebí neustále apelovat na všechny zúčastněné strany, aby zasedly k jednacímu stolu, což je nyní bohužel asi nereálné -- avšak pořád lepší než vojenská intervence se všemi destabilizačními faktory. Dosažení klidu zbraní je nadmíru důležité; může dojít k rozdělení Sýrie takovým způsobem, že by si obě strany ponechaly kontrolu nad dobytými teritorii, kde by působily jednotky OSN, jež by dohlížely na klid zbraní. To by sice nebylo ideální řešení, které by se týkalo celé země, a dohodnuté příměří by se jistě porušovalo, nicméně by šlo o stále lepší řešení, než představuje současná krvavá anarchie. Je rovněž možné různými způsoby podpořit nenásilné hnutí odporu v Sýrii, jež stále živoří; tato řešení jsou vždy účinnější než jakékoliv vojenské intervence vedené v zájmu "dobra a humanity".

Vytisknout