Robert Fisk: Co znamená středeční masakr pro egyptskou demokracii?

15. 8. 2013

Masakr je tragickým bodem obratu. Egyptu bude trvat dlouhá léta, než se z něho vzpamatuje

Egyptská jednota, ono všeobjímající, vlastenecké pouto, které vázalo národ dohromady od svržení monarchie r. 1952 a od Násirovy vlády, se ve středu rozložila uprostřed zmasakrování Muslimského bratrstva, napsal v deníku Independent Robert Fisk. Pro miliony Egypťanů byla cesta k demokracii zlikvidována. Který muslim, který usiluje o stát, založený na jeho náboženství, bude kdy znovu důvěřovat demokratickým volbám?

Toto není boj mezi Muslimským bratrstvem a egyptskou armádu, jak se to lživě pokusí interpretovat západní politikové. Středeční násilí vytvořilo krutý konflikt v egyptské společnosti, který se nezahojí po dlouhá léta: je to konflikt mezi levičáky a sekularisty a křesťanskými Kopty a sunnitskými muslimskými vesničany, mezi lidem a policií, mezi Muslimským bratrstvem a armádou. Právě proto ve středu večer Mohamed el-Baradei odstoupil. Vypalování kostelů muselo nutně následovat.

V Alžírsku r. 1992, v Káhiře r. 2001 - a kdo ví, co se stane v nadcházejících týdnech a měsících v Tunisku? Muslimové, kteří zvítězili v demokratických volbách byli od vlády vyhnáni. A kdo může zapomenout na kruté obléhání Gazy, když Palestinci hlasovali - také demokraticky - pro Hamas? Faktem zůstává, že demokraticky zvolený prezident Mohamed Mursí byl svržen armádou. Byl to puč.

Je teď jen dvojí možnost: Muslimské bratrstvo bude násilím zničeno, anebo, někdy v daleké budoucnosti - kéž by byl Egypt tohoto osudu ušetřen - vytvoří v Egyptě islámskou autokracii.

Z hlediska historie bude v budoucnosti velmi obtížné vysvětlit, jak je možné, že mnoho tisíc - ano, možná milionů - vzdělaných, liberálních Egypťanů dál podporovalo generála, který po svržení Mubaraka dál ospravedlňoval, že bylo správné, když armáda zkoumala panenství žen protestujících na Tahrírském náměstí. A mnoho intelektuálů, kteří se rozhodli podpořit armádu, bude muset nyní hodně zápolit se svým svědomím.

Znamená to konec politického islámu? V této chvíli určitě. Bratrstvo nemá teď náladu na žádné experimenty s demokracií. Je nepravědpodobné, že by se Egypt proměnil v druhou Sýrii. Egypt není ani sektářský stát, ani stát násilný.

Něco ale ve středu v Egyptě zemřelo. Nikoliv revoluce, protože po celém arabském světě trvá integrita občanského nároku na revoluci - lidé dál požadují, aby oni sami, nikoliv politikové, vlastnili svou zemi. Nevinnost zemřela, samozřejmě, jak umírá po každé revoluci. Avšak to, co ve středu zemřelo, byla představa, že Egypt je věčnou matkou arabského národa, zemřel nacionalistický ideál, čistota historie, kdy Egypt považoval všechny své občany za své děti. Neboť oběti z Muslimského bratrstva - stejně jako policie a vládní stoupenci - byli také děti Egypta. A nikdo to neřekl. Stali se "teroristy", nepřáteli lidu. To je teď novým dědictvím Egypta.

Kompletní článek v angličtině ZDE

Egyptská revoluce
Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 15.8. 2013