Na Babišovy lepší časy

14. 8. 2013 / Radim Hreha

Hvížďala, jinak známý popleta, který vítězný projekt z tendru na šéfa ČTK dokázal vyhodnotit jako privatizační snahu autora tohoto článku, nelenil a do práce se pustil nejspíš ihned. Členům Babišovy nové „rodiny“ evidentně dodal sebevědomí v oblasti veřejného zájmu. Nejspíš všechny přesvědčil, že i jejich noční vidiny a děsivě rudé sny jsou vzhledem k jejich redakční příslušnosti v souladu s veřejným zájmem tuzemské společnosti. No a výsledky se záhy dostavily.

David Kedroň, šéf serveru lidovky.cz, který sleduje dění u soudu s Davidem Rathem, svědkyni Salačovou charakterizoval jako udavačku, která je na odstřel. Kdo nejde s námi, jde proti nám. Třísky lítaj. A s touto starou známou logikou se autor upřímně podivil, že ji ještě nepřejelo auto. Zprávu později „vyvážil“ názorem sympatizanta obviněného Ratha, režiséra Kačera, kterému svědkyně jako zrádce „připadá“. Co k tomu říci? Snad jen potěšení nad tím, že veřejnoprávní média tuto stupiditu reflektovala pouze okrajově.

Nicméně další hvížďalovinu už spolkla obě média veřejné služby včetně ČTK i s navijákem. Server Lidovky přišel s „unikátním“ zjištěním. Redaktoři Lidových novin investigativně „vypátrali,“ že Rusnokova vláda bez důvěry schválila velvyslankyni Lívii Klausovou na Slovensku. Ó bože. Tragédie. Bez důvěry ODS a ona koná. Od rána se na Radiožurnálu, ČT 24 i serveru ČTK ceskenoviny.cz rozjela show. Téma poslanců na Slovensku a v Rusku se stalo zprávou dne. Fakt, že tyto záležitosti až do oficiálního stanoviska země působení velvyslanců probíhají v utajení, odpovědní „profesionálové“ v ČRo a ČT evidentně ve veřejném zájmu (dle jejich deformovaného prizmatu) ignorovali. Zeptat se museli. Odmítavá reakce no comment byla očekávatelná. Jen Lubomír Zaorálek si, jelikož to s ním nikdo v zákulisí neprojednával, přisadil polínko. "Tohle udělat tajně, bez vědomí veřejnosti, to je věc, která se stát neměla", pravil. Čímž si opět o kousek oddálil možnost být ministrem zahraničí, protože netuší, že projednávání diplomatického pověření bez agreementu na veřejnosti je diplomatické chucpe. To je jako vejít do mešity v botách. Premiér diplomaticky mlčel, jak se sluší a patří, Pavel Kováčik pro vyvážení prohlásil, že Remek by byl pro Moskvu nejlepší volbou, protože zná prostředí, je tam respektovanou osobností. Že Remek na rozdíl od jiných umí i rusky, ho ani nenapadlo říkat. Remek prohlásil suše a česky "Bez komentáře.", jak jinak.

Lidu, ze kterého pochází veškerá moc, se novináři nezeptali. Většinové mínění veřejnosti nikoho až do voleb nezajímá. Redaktoři ČRo i ČT tak včera zase jednou od rána až do večera působili jako šašci, kteří se marně pokoušejí „své“ diváky, či posluchače přesvědčit o názoru Miroslavy Němcové, která jako jediná pravil nekompromisně, že "zejména od té přechodné vlády by doufala, že se bude snažit činit velmi transparentní kroky..." Blbější, než jsme doufali. Jak takto v protokolárních otázkách nevzdělaná politička mohla být předsedkyní sněmovny, bůhsuď. Závěrečné číslo poskytl Bohumil Klepetko, moderátor v Událostech a komentářích. Na Klausovou a Remka se ptal ve studiu přítomného poslance Pospíšila (ODS), kterého to „trošku mrzí, protože se domnívá, že jde o tak zásadní posty, jako jsou velvyslanci České republiky v jiných státech, že by to mělo být doprovázeno menšími, řekněme, debatami“, pak se ještě zeptal vládního ministra dopravy Žáka a utajení diskuze nazval „ mlžení“. Proč by bývalý ministr spravedlnosti a současný ministr dopravy měli odpovídat na otázky patřící do kompetence ministra zahraničí, Klepetko národu neosvětlil. Politik jako politik. Holinky nebo hodinky, obojí se natahuje. Jen poslanec Tejc (ČSSD) se neprojevil jako idiot a „moderátora“ poučil, že utajení procesu jmenování do vyjádření souhlasu hostitelské země „je zvyk, který platí v celé Evropě a zřejmě v celém civilizovaném světě“. Tečka.

Většině společnosti mimo Klepetka, Němcové a Drtinové totiž nevadí Lívie Klausová a stejně tak Vladimír Remek, kteří na rozdíl od většiny polistopadových politických paňáců se na nic nehráli a za všech okolností byli sami sebou. Paní Livie byla vždy tou lidštější, citlivější a upřímnější částí prezidentské rodiny. Svou roli první dámy zvládala s přirozenou grácií a bez jakýchkoliv excesů, mnohdy dokonce tlumila konflikty svého chotě. Manžel nikdy nebyl vůči Slovákům arogantní. Za bezproblémový rozchod od stolu a lože federálního Československa ho dnes nikdo nepeskuje ani v Česku, ani na Slovensku. A slovenská nacionalistická pravice jej dokonce uctívá téměř jako otce vlasti. Kdyby nenastolil vstřícnost vůči Mečiarovi, mohlo to se vzájemnými vztahy dopadnout hůř, na tom se shodnou všichni. Výsledky neřešených národnostních sporů vidíme na Balkáně dodnes.

Psát cokoliv o prvním českém kosmonautovi je nošením dříví do lesa. O tom, jaké renomé má absolvent Vojenské akademie Generálního štábu v Moskvě, hrdina Sovětského svazu , držitel Leninova řádu a Řádu Jurije Gagarina Remek v Rusku, nemá pravicovým nadšencům v médiích veřejné služby vůbec význam vysvětlovat. Stačí říct, že Evropskou kosmickou agenturou je označován za prvního Evropana ve vesmíru. Diplomatickou profesionalitu osvědčil nejdřív jako obchodní zástupce ČZ Strakonice v Rusku, posléze za velvyslance Bašty jako obchodní rada a vedoucí obchodně ekonomického úseku české ambasády, a poté jako poslanec Evropského parlamentu. Česká zahraniční politika je bohužel poplatná českým politickým turbulencím. Pokud do Ruska přišel Remkův předchůdce Petr Kolář rovnou z Washingtonu, jeho činnost to nemohlo neovlivnit. Byl vnímán jako, "přítel rodiny Bushových", washingtonský velvyslanec protiraketové obrany a Westinghousu za české peníze. I českou podnikatelskou komunitou. Dnes je „ministrem zahraničí“ PPF. Nastoupil tam v lednu na „nově zřízenou pozici“ ředitele pro zahraniční vztahy... Tři čtvrtiny zisku Kellnerovy PPF jsou z Home Creditu v Rusku. Ke konci roku 2012 skupina PPF investovala do svých projektů v oblasti nemovitostí v Rusku celkem 574 milionů eur ... Teď bude absolvent washingtonského Woodrow Wilson Center muset spolupracovat s českým držitelem Leninova řádu.

Naštěstí každé zlo je na něco dobré. Hvížďala kamarádům jistě navrhne, aby Kedroňovi udělili zprofanovanou cenu Ferdinanda Peroutky. (Ta se laureátům uděluje údajně za naprostou bezúhonnost, vysokou mravní integritu, osobní zodpovědnost za společenské důsledky svého publicistického působení. Práce laureátů má mít mimořádnou úroveň a musí vycházet z demokratické orientace). Hvížďala navíc svým působením v Babišových médiích poodhalí skutečnou Babišovou tvář a naruší jeho bývalé image zpravodajského profesionála. No a zatvrzelý osobitý přístup vnímání veřejného zájmu a veřejné služby ze strany vedení médií veřejné služby a jejich mediálních rad je rovněž nadějí. Nadějí na změnu. Hned po volbách.

Vytisknout