Nadační fond na pomoc lidem semletým dnešní dobou?

14. 8. 2013 / Jan Čulík

Zveřejňujeme tragické případy lidí ve finanční nouzi, pokud jsou modelové - kdy z nich vyplývá, že v české společnosti jsou procesy nastaveny neférově, takže systematicky uvádějí lidi do bídy, buď úplně bez viny, anebo kvůli minimálnímu opomenutí.

V případě občana, jemuž odmítl ČEZ poskytnout splátkový kalendář, jsme také dostali nadávky od jednoho individualisty, že každý má povinnost průběžně sledovat vlastní spotřebu energií a že nemáme pomáhat "lemplovi", který si sám bedlivě nezjistil, že nastavený měsíční poplatek za elektřinu je příliš nízký.

V tom je ale právě jádro problému. Lidé dělají ve svém životě drobné chyby. Ač je Británie, kde žiju, v mnoha ohledech docela drsným kapitalismem, společenský systém tam a v dalších západoevropských zemích není nastaven tak, aby plánovitě zneužíval chyb občanů k jejich existenční likvidaci, ku prospěchu vyděračů, kteří na tom vydělávají. Problém je v České republice ještě násoben tím, že soudnictví neprosazuje přirozenou spravedlnost, ale byrokratické procedury, které často se spravedlností nemají vůbec nic společného.

Hlavním cílem občanů by mělo být přimět politiky ke změně zákonů a předpisů tak, aby nedocházelo k nespravedlivému ničení lidí, třeba i na základě drobných opomenutí. Společnost taková opomenutí v současnosti trestá opravdu drasticky. Jak jsem už uvedl, v Británii platí princip, že každý dlužník má právo na splátkový kalendář podle svých možností, a pokud svůj dluh splácí, nemůže se stát obětí exekutora. Dále, v Británii platí, že energetické společnosti nesmějí přerušit dodávku energií důchodcům, invalidům, dlouhodobě nemocným a lidem s velkými finančními problémy.

Jinou do nebe volající nespravedlností, typickou pro postkomunistické země, je vykořisťování důchodců platbami za léky a návštěvy u lékaře. Režim se typicky starším lidem pomstil, protože jim odepřel záruky ve slušných zemích typické: zase, například v Británii neplatí důchodci nic za předpisy, návštěvu u lékaře ani léky. Na zdravotnictví jsou přirozeně závislí starší lidé - to, že Česká republika do určité míry přístup k zdravotní péči pro staré lidi zpoplatnila, je šokující vývoj.

Děje se to zjevně proto, že, jak na to poukazují mnozí, čeští poslanci a politikové prodávají svou moc lobbistickým skupinám. Obscénní exekutorský zákon, zavedený začátkem druhého tisíciletí, byl Poslaneckou sněmovnou schválen proto, že to prostě vyhovuje mnoha firmám a profesním sdružením, na něž jsou poslanci napojeni a které z toho tyjí. Co si myslet o tom, že se údajně exekucemi živil i dnešní kancléř prezidenta Zemana Mynář?

Nejzávažnějším úkolem pro občany v předčasných volbách, k nimž, doufejme, dojde, je hlasovat pro osoby, o nichž je jasně prokázáno, že nejsou součástí mafiánského systému, prosazujícího parazitické zájmy firem na úkor občanů. Občané by si měli prověřit, zda politikové, které hodlají volit, jsou ochotni programově hájit obyčejného člověka před podnikatelskými molochy a zavést do českého zákonodárství civilizované zákony a předpisy jako v západní Evropě.

Měli by hlasovat jedině pro ty strany a pro ty politiky, kteří se programově distancují od lobbistických a mafiánských skupin a nabídnou konkrétní opatření, jimiž budou hájit zájmy lidí.

Bylo by zapotřebí, aby na tyto problémy upozorňovala pražská média, avšak bohužel kavárenská obec pražských žurnalistů se většinou s lobbistickým útlakem firem nepotkala a nemá většinou pocit, že by měla mít povinnost hájit ve veřejném zájmu obyčejné lidi.

Problémy je nutno řešit systémově. Bohužel, nevíme jak. Loni na podzim jsme se pokusili dát dohromady skupinu právníků, která by pracovala na kritice exekutorských zákonů. Daleko jsme zatím nepokročili: ukázalo se, že každý má své práce dost. Po letošních prázdninách se Jan Čulík pokusí skupinu znovu zaktivizovat a projekt znovu řádně rozjet. Už tento projekt však prokázal, jak obtížné je zmobilizovat v České republice kohokoliv k prosazení systémové změny.

Přitom však bez systémových změn se nepohneme z místa.

Je samozřejmě možné, pokud si čtenáři Britských listů myslí, že by to bylo záslužné řešení, vytvořit z darů veřejnosi záložní nadační fond, který by "pomáhal lidem které dnešní režim semlel". Pokud lidé budou chtít, můžeme to zorganizovat, osobně mám však pochybnosti o tom, zda by Britské listy měly pořád tahat lidem peníze z kapsy, jednou na provoz, podruhé na lidi postižené existenčními problémy, potřetí na nadační fond...