Cvekova svérázná filozofie přírodních věd

15. 8. 2013 / Karel Köcher

Přečetl jsem si "stručné skriptum k přednáškám z filozofie přírodních věd" Borise Cveka a nedá mi to, abych k němu neudělal pár poznámek. Kusých a stručných -- o podrobnou a vyčerpávající kritiku mi nejde a ani by se do BL nehodila.

Skriptum Borise Cveka, a v tom je podle mě jeho stěžejní problém, totiž není o podstatě problémů, kterým se věnuje filozofie přírodních věd, ale o historii filozofie přírodních věd, historii nota bene viděné krajně subjektivně a svérázně (filozofie přírodních věd pro něj na příklad začíná v 19. století -- Francis Bacon a jeho Novum Organum Scientiarum z roku 1620, které odstartovalo vědecko- technickou revoluci, která dala světu např. newtonovskou mechaniku, pro něj zřejmě filozofií přírodních věd není).

Je to, jako kdyby někdo chtěl přednášet fyziku tím že by přednášel své pojetí historie fyziky. Nebo teorii literatury přednášením svého pojetí historie literatury. Člověk se sice při tom něco trochu o té fyzice nebo teorii literatury dozví, ale jen málo a jaksi mimochodem a nesystematicky. Skutečná filozofie přírodních věd přece není o její historii, ale o problémech, kterými se zabývá, jejich podstatou a řešením, ne o historických souvislostech, za kterých byly položeny.

Boris Cvek píše:

"Odmítl jsem představu starších zkoumání o vědě jako o něčem logickém, ahistorickém, co lze zkoumat jakousi analýzou její metody a jejích výsledků. Věda je pro filozofii přírodních věd druhé půlky 20. století především dějinný proces, který má své společenské souvislosti a jako lidské dějiny vůbec je nahodilý a neopakovatelný."

Pro filozofii přírodních věd? Pro disciplinu, který se zabývá takovými problémy jako je kritérium smysluplnosti výroků, verifikovatelností hypotéz, možností nebo nemožností kodifikovat logiku indukci, poznávacím významem kvantových procesů a v současné době třeba otázkou matematické elegance jako kriteria pravdivosti experimentálně netestovatelných hypotéz (momentálně velmi horká diskuze v souvislosti s teorií strun)? Proč by proboha měly být pro analýzu těchto problémů být relevantní dějinné souvislosti, v nichž ta analýza probíhá?

Pojetí přírodních věd jako disciplin zcela poplatných dějinnému vývoji není ovšem nijak nová myšlenka, ale teze historika přírodních věd Thomase S. Kuhna, kterou rozpracoval ve své proslulé knize The Structure of Scientific Revolutions (1962). Boris Cvek se také na něho široce odvolává. Není pochyb, že tato Kuhnova kniha byla ve své době velice podnětná, ale -- a to Boris Cvek zcela přehlíží - ta podnětnost spočívala nikoli v tom, že jeho teze byla přijata jako konečné slovo o charakteru budování vědeckého poznání, ale že se stala východiskem diskuse o tom, do jaké míry je vědecké poznání skutečně poplatné historické poptávce a světonázorovým předsudkům.

Současná filozofie přírodních věd už dávno Kuhnovu tezi v té šíři, jak ji vyslovil nesdílí, to, co zůstalo, je více méně jen jeho velmi užitečný pojem "paradigmatického posunu" (paradigm shift, jako třeba posun od absolutního času a prostoru k časoprostoru relativistickému). Existence paradigmatických posunů ale dnes rozhodně není chápána tak, že by zpochybňovala trvalou platnost vědeckých poznatků jako takových. Dobře to vyjádřil Steven Weinberg (Nobelova cena za fyziku 1979) ve svém eseji z roku 1998:

".Kuhnův pohled na vědecký pokrok by nás postavil před záhadu: proč se vůbec někdo namáhá? Jestliže jedna vědecká teorie je lepší než jiná pouze ve své schopnosti vyřešit problémy kterými se náhodně zrovna naše mysl zabývá, tak proč si neušetříme spoustu potíží tím, že vytěsníme ty problémy z mysli? Elementární částice nestudujeme proto, že by byly bytostně zajímavé, jako jsou zajímaví lidé. To nejsou -- jestliže jste viděli jeden elektron, viděli jste všechny. Co nás vede vpřed ve vědecké práci je přesně ten pocit, že tam někde jsou pravdy, které je třeba objevit, pravdy, které, až budou objeveny, se stanou trvalou součástí lidského vědění."

(Autor je absolventem magisterského studia fyziky na Karlově univerzitě a má Ph.D. ve filozofii přírodních věd z Columbia University v New Yorku, kde byl členem semináře Ernesta Nagela).

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 15.8. 2013