Česko je v EU neaktivní, nepodílí se nijak na tamním dění a nesnaží se věci ovlivňovat při jejich vzniku, ale jen trapně protestuje při schvalování. Nemá v EU žádné stabilní spojence a navíc se ukazuje, že je zcela nekompetentní při využívání evropských peněz. V případě NATO sice aktivně sponzorujeme vojenské akce bývalých koloniálních velmocí (např. v Mali), ale evidentně nikdo z ČR nevěří tomu, že by nás NATO před "Východem" ochránilo.

Nečasova vláda nepochopila svůj hlavní úkol, kterým mělo být zmírňování dopadů pokračující hospodářské krize a ne prostoduché realizování neoliberálních formulek a vzorečků. Naopak, vláda dopady svými "reformami" programově zhoršovala a podílela se na zhoršování životní úrovně v ČR, včetně pauperizace těch nejslabších. Zeman se proto logicky jevil jako určitá ad hoc alternativa a hlas pro Schwarzenberga jako projev souhlasu s touto vládou.

Princip kartelové strany, který jsem použila, je termín amerických politologů Richarda Katze a Petera Maira a popisuje situaci faktické spolupráce etablovaných politických stran v parlamentu na základě jejich společného zájmu o to rozdělit si mezi sebou veřejné zdroje a veřejné funkce (či zjednodušeně stát). Tento zájem nahradil skutečnou zájmovou politiku, tedy reprezentování společenských zájmů a obranu veřejného zájmu. Důsledkem je fingovaná opozice a využívaní ideologické konfrontace tak říkajíc na oko k maskování kartelu.

Levicovost není vnímána jako něco zcela normálního a legitimního a odsud plyne asymetrický postoj mnoha médií k Zemanovým chybám. Je to otázka postkomunistického dědictví a ideologie antikomunismu, která z levice udělala v podstatě totalitní politickou orientaci a tváří se, že skutečná demokracie je pravicová.

Českým médiím chybí jim názorová různost a snaha o objektivní a kompetentní informování čtenářů bez toho, aby očividně až hloupě nestranila jednomu politickému názoru. Dokonce mám někdy dojem, že v nich pracují lidé, kteří nemají potuchy o tom, co je to politika a nebo jak funguje společnost.

Zjednodušené kontrastování buď a nebo, černý a bílý nikdy nemůže pojmout realitu jako celek. Voliči bych doporučila zostřit pozornost právě v momentě, kdy se mu v rámci volební kampaně nějaká strana nebo politik bude snažit vnucovat takové vidění věcí, protože ho tak chtějí velmi lacině manipulovat. Triky jako "pokud budeš volit nás, budeš volit proti Kalouskovi" jsou opravdu jen průhledné manipulace. Dále bych mu doporučila se zaměřit na to jaké kandidáty strany do voleb nasazují. Voliče by mělo zajímat, aby se do sněmovny a k moci nedostávali opakovaně lidé, kteří zklamali, prokázali, že jsou nekompetentní a neschopní a navíc nedůvěryhodní. Nejde jenom o ideologickou afilaci, tedy to, že někdo má nějaké hodnoty (pravicové a levicové) a tedy, že mu dám automaticky hlas. Teď by byl nejvyšší čas začít na strany vytvářet veřejný tlak tímto směrem -- pokud strany nasadí do voleb zase nedůvěryhodné kandidáty a politiky, co zklamali, potom zcela jasně nemají kompetence k tomu vládnout a nejsou schopny sebereflexe. Osobně bych zvláště velkou personální obrodu očekávala od české pravice.

Kompletní rozhovor ZDE