Domnívám se, že izraelská vláda se mnohem více zajímá o tento obraz než o morální rozměr nebo skutečné životy a bezpečnost palestinských dětí. A tak se snaží tyto případy špatného PR omezit. Zákonem ze září 2011 Izrael poprvé po 45 letech okupace právně uznal, že palestinské děti budou považovány za děti do dovršení osmnácti let, a nikoli šestnácti let. Tak jako děti v Izraeli.

Ale i přesto jsou palestinské děti nadále souzeny vojenským tribunálem v hebrejštině, která není jejich jazykem, takže často neví, z čeho jsou obviněny, co podepisují, co přiznávají. Nemají právo setkat se s obhájcem, nedodržuje se právo na přítomnost dospělého či rodiče během výslechu. Takže tato porušování stále pokračují.

Jedním z důvodů tohoto rozporu je, že uvnitř izraelského politického a vojenského systému existuje jistá nepropojenost mezi tou složkou, jež se dívá vně a snaží se vylepšit izraelské zahraniční vztahy, a tou složkou, jež se dívá dovnitř a snaží se získat popularitu a mobilizovat veřejnost k větší solidaritě za národní věc proti Palestincům a za okupaci.

Izraelská armáda najala filozofy k napsání jejího etického kodexu. Tito filozofové napsali, že je-li nutno volit mezi bezpečím izraelských vojáků a bezpečím nepřátel nebo i zahraničních civilistů bez ohledu na věk, mají izraelští vojáci vždy preferovat svoji bezpečnost.

Izraelský blogger Yossi Gurvitz poté komentoval, že takové doporučení (není totiž zákonem) vlastně znamená, že rozhodnou-li se vojáci ovázat svůj tank palestinskými dětmi, aby se vyhnuli střelbě Palestinců na něj, je vše podle tohoto kodexu morálně v pořádku. Vojákům je tím sdělováno, že palestinské děti jsou postradatelné a životy izraelských vojáků jsou svaté. Proto je otázka lidských štítů hlavním tématem této zprávy Rady OSN pro lidská práva, ale i dalších organizací.

Netanjahuova vláda se obává zahájení masivní invaze do Gazy, tak jak k tomu došlo za předchozí vlády v roce 2008 a na začátku roku 2009. Při té invazi skutečně skupina vojáků namířenými zbraněmi přinutila skupinku palestinských dětí, aby pro ně otevíraly dveře a kontrolovaly podezřelé předměty, u kterých se obávali nástrah. Kdyby to byla skutečná bomba, vybuchlo by místo vojáků dítě.

V jednom případě byli z této praktiky obviněni dva vojáci, protože je podle izraelského práva nezákonná. Vojáci si namířenou zbraní vynutili, aby děti otevřely tašky. Pokud by v nich byla bomba, vybouchly by děti a ne vojáci. Přestože byli odsouzeni, dostali jen podmínění tresty. Neodseděli si ani jediný den, i když spáchali závažný zločin. To samozřejmě představuje signál pro další vojáky, že v tom mohou pokračovat. A to je skutečný příběh lidských štítů.

Domnívám se, že od invaze do Gazy v letech 2008 a 2009 bylo méně případů, kdy se izraelští vojáci potřebovali uchýlit k této praktice. Podle zprávy OSN se tak ale přesto dělo. Myslím, že až příště dojde k invazi palestinského města a bude prohledáván dům od domu, izraelští vojáci již rozumí, že použijí-li palestinské děti jako štít, nic se jim u soudu nestane.