Ohrožování parlamentní demokracie

16. 7. 2013 / Wenzel Lischka

Také se rádi oddáváte parlamentní demokracii a jejímu ohrožování? Také jste měli někdy ohroženou parlamentní demokracii? Některým občanům se to stává dost často, že je někdo rozčílí, když ohrožuje jejich parlamentní demokracii. A nebývají sami.

Podívejte se například na některé parlamentní demokraty, jak se rozčilují nad ohrožováním parlamentní demokracie. Pokud ji ohrožují oni sami, je vše v pořádku, ale když by jim někdo chtěl bránit v jejich ohrožování parlamentní demokracie, je oheň na střeše. A správně! Je to ovšem čirý nerozum, který toto oprávněné jednání nehodlá pochopit. Chce to trochu fištrónu, abyste tomu rozuměli. Přece si nenecháme vládnout od hlupáků!

Jsa akademicky vzdělán též ve věcech parlamentní demokracie, nevidím na tom nic divného, když se ohrožuje demokracie. Dobře si pamatuji moudrá slova zakladatelů naší parlamentní demokracie, kteří nám jsou skvělými vzory parlamentních demokratů.

Systém parlamentní demokracie jsem pochopil ihned po Vítězném listopadu. Parlamentní demokracie je totiž založena na neustálém ohrožování. Pokud by žádné ohrožování parlamentní demokracie nebylo, nebyla by žádná parlamentní demokracie. Je tudíž zcela hloupé a zbytečné nad ohrožováním parlamentní demokracie nějak lamentovat.

Pokud by parlamentní demokracii nikdo neohrožoval, musíme si ohrožování parlamentní demokracie vymyslet. Nenecháme přece klesnout náš ekonomický růst.

Naopak, měli bychom ohrožování parlamentní demokracie nadšeně vítat, neboť čím více ohrožujeme parlamentní demokracii, tím více parlamentní demokracie máme. Jako zodpovědní parlamentní demokraté bychom měli tedy ohrožovat parlamentní demokracii od rána do večera.

A ti náročnější, kteří nemají parlamentní demokracie dost, ji mohou ohrožovat navíc ještě v noci. Každý chápe, že v nočním klidu se někomu ohrožuje parlamentní demokracie mnohem lépe, zvláště když je policie z celé republiky zaměstnána vytvářením extrémistických nepokojů (parlamentní demokracie) na druhém konci parlamentní demokracie (republiky).

Předvčírem v noci jsem táhnul z hospody, kde jsem nasával parlamentní demokracii a v parku při močení jsem si všiml, že jeden obnažený parlamentní demokrat znásilňuje nezletilé děvče. Jsa pravým parlamentním demokratem, uvítal jsem toto ohrožování parlamentní demokracie a močil jsem parlamentní demokracii v klidu dál.

Co čert nechtěl, jeden z kolemjdoucích občanů zatelefonoval zástupcům parlamentní demokracie (policii). Tato záhy nějakou záhadou přijela, a právě když ten parlamentní demokrat byl v nejlepší parlamentní demokracii. Policie se vrhla na toho občana, který ji přivolal, a začala jej identifikovat, vyšetřovat a ohmatávat (zvláště ta tlustá policistka). Nakonec jej sbalili a odvezli, neboť ten občan začal být z postupu té policie nějaký nervózní a agresivní. Řval, hlupák jeden radikální, že je ohrožena parlamentní demokracie.

Mne však jednání policie nijak nezarazilo. Naopak, připadalo naprosto správné a parlamentně demokratické. Ten občan, co tu policii přivolal, zjevně nebyl parlamentním demokratem. Takto nespokojeně jako on se chovají extrémisté! Došlo mi, proč ta policie tak rychle přijela. Tím, že přivolal policii na toho nahého pána, který vykonával tu parlamentní demokracii na té znásilňované dívce, ten estébácký udavač ohrožoval ohrožování parlamentní demokracie.

Ohrožováním ohrožování parlamentní demokracie totiž parlamentní demokracie mizí a nastupuje totalita. A přece byste jako poctiví a slušní parlamentní demokraté nechtěli, aby se totalita vrátila!

Je každému jasné, že když se někdo chová parlamentně demokraticky, takže ohrožuje parlamentní demokracii, a někdo mu v tom zabraňuje, že tím likviduje parlamentní demokracii. A s takovými nepřáteli parlamentní demokracie bychom se měli vždy rázně vypořádat. Ohrožování parlamentní demokracie si líbit nenecháme!

(Pokud se nějakému čtenáři zdá, že jsem výraz "parlamentní demokracie" použil nepříslušně vícekrát, než bylo potřeba, ať se ráčí podívat na televizní zprávy z parlamentních demokratických šarvátek parlamentních demokratů. Na ty pravé parlamentní demokraty nikdo nemá. Čím více totiž vyslovujeme slovo "parlamentní demokracie", tím více jsme parlamentními demokraty. )

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 16.7. 2013