Zemřel dr. Jan Štěpánek, zakládající člen KANu

10. 6. 2013 / Pavel Holba

Již za necelý měsíc (29. 4. 1968) byl Jenda jedním z představitelů KAN, kteří jednají s ministrem vnitra Pavlem, který jim doporučuje, aby KAN podal žádost o celostátní registraci. Na 1. máje jde Jenda v čele průvodu KAN, ke kterému se přidávají další a další lidé, takže před "vládní" tribunu Na Příkopech přichází KAN jako více než tisícihlavý proud. Brzy na to se uskuteční na Žofíně Celostátní míting nestraníků, kde je Jan Štěpánek jedním z hlavních řečníků. V červnu 1968 se Jan Štěpánek zúčastňuje dvou jednání mezi představiteli KAN a představiteli Národní fronty (Kriegel, Mlynář, Erban).

< Jan Štěpánek v čele prvomájového průvodu KAN před tribunou Na Příkopech v Praze 1968 (foto Jiřina Mlýnková)

10. června se schází Přípravný výbor KAN, aby obnovil svou funkčnost, neboť mnozí z původních členů přestali funkci vykonávat a původní předseda Ludvík Rybáček čelí vážné nemoci. Přípravný výbor volí svým předsedou Jana Štěpánka a zavádí funkce místopředsedů, do nichž jsou zvoleni Ludvík Rybáček a Rudolf Battěk. V tomto složení pracuje Přípravný výbor až do doby invaze vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 a do zákazu činnost KAN Ministerstvem vnitra dne 7. 9. 1968.

Poznatky z jednání KAN s představiteli KSČ a Národní fronty, stejně tak, jako své poinvazní zážitky, které vyvrcholily emigrací do Švýcarska, vylíčil Jan Štěpánek ve svém článku "Jak se nás komunisté báli - Vzpomínky na Klub angažovaných nestraníků" v Britských listech

V době normalizace byla činnost Klubu angažovaných nestraníků klasifikována jako nepřátelská socialismu s příslušnými důsledky pro všechny, o kom se kádrováci dozvěděli, že se hlásil ke KANu. Ve Večerní Praze se dne 16. 6. 1971 objevil článek "Funkcionáři a ideoví vůdci KAN" s fotografiemi osmi osobností, z nichž sedm (kromě Svitáka) patřilo k představitelům Přípravného výboru KAN. V té době byli už všichni vyobrazení, kromě Ing. Rudolfa Battěka, v kapitalistickém zahraničí.

"Funkcionáři a ideoví vůdci KAN" s portréty (shora vpravo) Ivana Svitáka, Jaroslava Langera, Ludvíka Rybáčka, Rudolfa Battěka, Jana Štěpánka, Marie Chladové, Jiřiny Mlýnkové a Marty Tintěrové. (Večerní Praha 16. 6. 1971) >

Brzy po Listopadu 1989 se objevuje v periodiku "Svobodný zítřek", který vydávala národně socialistická strana článek Jana Štěpánka "Vedoucí role KSČ v roce 1968 - Příspěvek k politické anatomii Pražského jara". Doktor Štěpánek se také krátce po obnovení KAN (registrován Ministerstvem vnitra jako politické hnutí dne 7. května 1990) dostavil 16. května na Setkání KAN na Žofíně s projevem "Perspektivy občanské angažovanosti v ČSFR a v Evropě". Pro ustavující sjezd KAN (svolaný na 6. 10. 1990) připravil Jan Štěpánek text "Několik poznámek ke sjezdu KANu", ve kterém uvádí: "Od pracovníků Vládní komise pro vyšetřování událostí z let 1967-70 jsem se dozvěděl, že L. I. Brežněv považo�val v r. 1968 KAN za nejnebezpečnější organizaci a za důvod k intervenci v ČSSR... Jako bývalý předseda Přípravného výboru KAN v r. 1968 ... mám poslední velké přá�ní ... zvolte schopné lidi, s čistým srdcem, s čistýma rukama, bez skvrn kolaborace s bývalou státní bezpeč�ností".

Naposledy jsem se s Janem Štěpánkem viděl před pěti lety na "Slavnostním setkání k 40. výročí vzniku KAN", kde (ač nemocen) vystoupil s přednáškou o širších (světových) politických souvislostech roku 1968 a dnešní doby. Když jsem ho požádal o text jeho přednášky, poslal poštou čtyři texty: 1) "Rok 1968 v Evropě", 2) "Komunistické principy ovládání společnosti a občana", 3) "Politika, politici a občané" a 4) "Nové politické problémy -- poznámky, které nejsou určeny k publikaci".

< Jan Štěpánek při své přednášce v Aventinu při Slavnostním setkání k 40. výročí vzniku KAN dne 17. 5. 2008

Již ve čtvrtek 6. 6. 2013 jsem se dozvěděl, že ten den Jan Štěpánek zemřel. Když jsem prohlížel jeho texty, zaujal mne ten, který nebyl určen k publikaci. Ukazoval, jak citlivě a s předstihem Jan Štěpánek vnímal problémy naší civilizace.

"Nové politické problémy"

(poznámky Jana Štěpánka z jara 2008, které nebyly určeny k publikaci)

Mezinárodní a národní česká politika stojí před obtížnými, ale i zcela novými problémy. Uvedu aspoň některé z nich v heslovité formě:

• jakou Evropu si přejí Evropané a konkrétně Češi: superstát anebo federaci aspoň částečně suverénních států se zachováním identity českého státu;
• krach amerického a evropského finančního systému jako výraz nepoměru mezi fixním a spekulativním kapitálem -- jedná se o krizi systému, ne recesi, to vše v údobí elektronické komunikace, vyškolených manažerů, rizikových kontrol (řízení rizik), burzovního dozoru a systému ratingových agentur! -- superbanky nemohou definitivně vyčíslit své ztráty ani jejich konečný rozsah -- význační experti USA (N. Roubini) a GB doporučují intervenci státu a postátnění bank!!!
• regulační role trhu funguje ve státě, ale nikoliv mezistátně či interkontinentálně (Nokia v Německu a její transfer do Rumunska): mezinárodní koncerny nejsou kontrolovatelné;
• globalizace narazila na vlastní meze, poněvadž
• svět je příliš malý,
• nacionalismus zůstává v podvědomí politiků (Airbus -- problémy mezi Francii a Německem),
• v Asii dorůstá hospodářské centrum světa s odlišnými představami (o funkci trhu?);
• nenašla se adekvátní odpověď proti korupci a spekulaci (nafta, potraviny aj.);
• ztráta fairness (slušnosti, bezúhonnosti) a mravnosti v hospodářské a politické oblasti se dá doložit případy: penzijní odstupné 120 milionů franků pro švédského manažera koncernu ABB, platy manažerů a rozmezí 20-40 mil. švýcarských franků ročně, německá výzvědná služba odkoupila za 5 milionů euro disketu s údaji zákazníků Lichtenštejské banky, ministr financí bývalé Prodiho vlády v Itálii instaloval na internetu daňová přiznání všech daňových poplatníků, příklady by bylo možno uvést pod heslem šíření závisti a nenávisti;
• lidé netouží po "existenční action", nýbrž po stabilitě a jistotách zaměstnání, výchovy dětí, zabezpečení v nemoci a ve stáří -- politika je rozpačitá -- občané voliči musí vyvinout politický tlak.

Zmíněné problémy budou naléhavě tvrdé při zhoršování se ekonomiky. Řešení těchto problémů přesahuje možnosti České republiky. Něco ze zmíněného je možné řešit na české politické scéně. Přimlouval bych se za kooperující, participující angažovanost českých občanů.

Vytisknout