Vodí nás Lenka Procházková za nos?

6. 6. 2013

Reagoval jsem na článek pana Bati, který osočil kardinála Duku ze "znevěrohodňování, či zpochybňování" slov svého předchůdce kardinála Tomáška, píše Josef Nerušil. Předložil jsem tedy několik zásadních argumentů, proč si myslím, že kardinál Tomášek nikdy za žádné dary církvi neděkoval a nikdy za církev neprohlašoval nic o posledním majetkovém nároku církve. Pana Baťu -- a nepřímo i ostatní čtenáře Britských listů jsem vyzval, aby výrok doložili -- buď odkazem na pramenný zdroj, nebo ho alespoň dosvědčili. Naivně jsem očekával záplavu pamětníků, kteří se budou předhánět v precizaci okolností, kdy měl výrok zaznít. Nestalo se ovšem nic.

Pan Baťa bohužel k tématu nadále mlčí. Naopak mi odpověděla Lenka Procházková, která ale uhýbá do oblasti hypotéz: "Počátkem srpna, domnívám se, že 1. 8. 1991, prohlásil v děkovné řeči kardinál František Tomášek: "Toto je poslední nárok, který církve vznášejí". Zajímavé je, že Lenka Procházková kardinála Tomáška cituje v uvozovkách. Pramenný zdroj ale nedodává, ani neidentifikuje, zda se tak stalo v televizi či při kázání v kostele, dokonce si velmi dobře dává pozor, aby výrok verifikovala svým osobním svědectvím. Jasnému slovu se tak vyhýbá. Intuice mi jaksi říká, že autor by měl být schopný citaci uvedenou uvozovkami doložit. Nicméně, i kdyby kardinál Tomášek v srpnu 1991 tato slova pronesl -- hovořil by jako emeritní arcibiskup jenom za sebe, nikoliv za církve (asi tak, jako nedávné úvahy kardinála Vlka o vlastnictví katedrály, které nejsou ničím jiným (při vší úctě k panu kardinálovi), než "jen" jeho osobním názorem).

Je docela pochopitelné, že lživý výrok omílají anonymní diskutéři v internetových diskuzích bez znalosti hlubších souvislostí. Paní Procházková by ale měla být jako občanská aktivistka a samozvaná strážkyně spravedlnosti mezi prvními, kteří pozdvihnou prapor v boji proti falešným obviněním a lžím -- ať už škodí komukoliv. Rozhodně by se pak neměla na překrucování historie podílet a pomocí nedoložitelného výroku a rozeštvávat tak národ. Za ostudné pak považuji, že falešného výroku používá v dopise papeži Františkovi a tato lživá slova nabízí občanům k podpisu v petici.

Kladu si tedy otázku -- je skutečně tak těžké doložit výrok, který měl někdo prohlásit "veřejně" a "v děkovné řeči"? Pakliže se nic nedozvíme z archivů, tak skutečně neexistuje nikdo, kdo si výrok pamatuje? Nebo jsme tu svědky padělání historie, vskutku v krystalicky "goebbelsovském" provedení?

***

Obávám se, že druhá možnost je správná. Na radu paní Procházkové jsem prohledal archiv Rudého práva z počátku 90. let a naposlouchal dobové Rozhlasové noviny a tematická Radiofóra. Výrok nikde. Naopak jsem objevil zajímavou informaci, která do sporu kolem pravdivosti výroku vnáší úplně nové světlo, cituji Rudé Právo ze dne 27.2.1992:

"Když v loňském roce projednával parlament novelu zákona o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací a arcibiskupství olomouckého, prohlásil tehdy místopředseda federální vlády Jozef Mikloško, že je to poslední iniciativa vlády ohledně restitucí majetku církví. Uplynul rok a parlamentní výbory se začaly zabývat dalším zákonem restituujícím majetek církví."

Ovšem už výrok místopředsedy federální vlády Jozefa Mikloška byl překroucený. Rudé právo 14. března přináší následující dementi:

"Místopředseda vlády se také ohradil proti tvrzení RP, že při projednávání novely zákona o navracení majetku řeholním řádům a kongregacím a arcibiskupství olomouckému vláda prohlásila, že jde o její poslední iniciativu v restitucích církví. Podle jeho slov šlo o poslední iniciativu v restituci řeholních řádů a kongregací."

Mám za to, že celá historie údajného Tomáškova výroku začíná v tomto momentě. To, jakou rychlostí se výrok rozšířil po internetu poté, co ho jeden blogger mylně interpretoval jako výrok kardinála Tomáška (Google udává 85 000 citací, přičemž jeho první citace pochází ze září 2011) cosi dokládá o našem národu, jeho stádnosti a neschopnosti čelit mediálním manipulacím -- čehož jsme si v poslední době užili nadmíru při prezidentské volbě, putniádě, nebo bezhlavé a demagogické kampani proti církevním restitucím.

Paní Procházková je tak zaslepená svým bojem pro boj, že už není schopná rozeznat, že se sama stává zdrojem mediální manipulace, když šíří slova kardinála Tomáška, která nepadla. Co si pak mám myslet o její výzvě novinářům "kteří se tématem zabývají, aby využili tyto zdroje (archivy LN, MF Dnes atd.), ke kterým mají snazší přístup než běžní občané, a aby o výsledcích svého bádání vydali svědectví pro dnešní mladé a osvěžili paměť nás starších"? Když se něco nestalo, není o čem vydávat svědectví, není co osvěžovat, -- ledaže bychom chtěli minulost vyrobit. Pokud tvrdím něco, co nejsem schopen doložit, nemůžu si myslet, že otázkám uniknu křikem o cenzuře na pražském arcibiskupství.

Vážená paní Procházková, děkuji Vám, že sebe z vydávání ke svědectví o minulosti vynecháváte. Neroňte krokodýlí slzy v rozhovorech (http://aktualne.centrum.cz/blogy-a-nazory/komentare/clanek.phtml?id=734821) že "zmasírovaný národ už neumí rozeznávat pravdu od propagandy". Sama se totiž šířením překrouceného výroku, lživě vloženého do úst kardinála Tomáška, bezostyšně podílíte na jednom z nejkřiklavějších případů davového mrzačení české historie po roce 1989. Vezměte si raději příklad z pokory kardinála Tomáška, nebo rozumnosti kardinála Duky, který svým vstřícným jednáním ukončil spor o katedrálu, stejně jako se dokázal domluvit se 17 církvemi, státem, kraji a místními samosprávami na ukončení finanční závislosti církví na státním rozpočtu. Smyslem občanské angažovanosti není osobní uspokojení a dosažení cíle za jakoukoliv cenu. Demokracie ani ústava nejsou špatné jenom vůli tomu, že Vám momentálně nevyhovují.

Možná by bylo úplně nejlepší, kdybyste přiznala na rovinu, že Vám na celém narovnání mezi státem a církvemi ve skutečnosti vadí získaná nezávislost katolické církve na politicích. Že církev nenávidíte pro podíl jednoho z jejich členů na Vašich životních nepříjemnostech, a proto jí nepřejete. To Vás ale neopravňuje, abyste nám tu padělala historii.

(Autor pracuje pro Arcibiskupství pražské, v textu vyjadřuje svůj osobní názor a výsledky svého osobního bádání).

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 6.6. 2013