O pluralitě

10. 5. 2013 / Jan Čulík

Chyba je vždycky na straně toho, kdo komunikuje, a pokud pan Šídlo interpretoval můj výrok "Jaké noviny, takoví čtenáři" jako obvinění HN z antisemitismu, bylo to špatně napsané, protože mým úmyslem byl ten význam, který přesně definoval na Facebooku Ondřej Slačálek, totiž noviny omezené, jednostrunné, nepodporující otevřenost a kritické myšlení (srovnejte si HN s Financial Times, ten rozdíl v myšlení je obrovský, FT jsou skutečně pluralitní) - a ta zabedněnost HN pak plodí u čtenářů konsternaci, když se setkají s jiným názorem, nejsou schopni se s tím vyrovnat, protože na to nemají intelektuální mechanismus, a jsou sprostí a to plodí ten antisemitismus.

Všichni se pozastavujete nad Šídlovou vulgaritou, jenže jádrem věci zůstává, že prostě Jindřich Šídlo odmítl odstranit ty antisemitské nadávky, které jsou na seriozním serveru naprosto nepřijatelné - a že za ně HN nesou právní odpovědnost, o tom není sporu. Mimochodem, důkazem neuvěřitelné uzavřenosti myšlení těchto lidí je vlákno Jindřicha Šídla, kde si všichni notují, ale vůbec nechápou, o co jde, případně publikují výroky, které mají hodně daleko od faktů. Pan Bouška například poukazuje na to, že jsem kdesi řekl, že má být otevřenost názorů a že bych vydal v rámci diskuse i názor, popírající holocaust. Tím si mám jako protiřečit. Pane Bouško, ale nevydal bych sprosté nadávky, víte?

Celá věc je skutečně zajímavá především tím, jak oni jsou konsternováni, když se mají setkat s jiným názorem. Nemají pro to vůbec vybavení - a tím jsou, bohužel, hodně podobní těm antisemitům, kteří v důsledku konsternace nad jiným názorem dokáží pouze sprostě nadávat. Mně jde o ten mechanismus vnímání. Je tragické, že toto jsou lidi, kteří určují český mediální diskurs.

Snad nejsem neférový, ale jako hlavní problém vidím jejich skálopevné přesvědčení, že jenom oni mají pravdu (což je zejména v českém rybníčku směšné) a jejich interní pocit, že všichni, kdo zastávají jiný názor, nebo mají třeba zkušenost zvnějšku, jsou nelegitimní "svině", "prasata" či "zločinci". Potíž ovšem samozřejmě je, že při takovémto vnímání světa se ve společnosti rychle dostanou do izolace. Chybí jim to, co najdete dokonce už i u Karla Čapka (např. Továrna na absolutno), že je férové vždycky dát benefit of the doubt jinému názoru, prostě proto, že je jeho nositelem člověk, a máme společnou esenci lidství, ta nás spojuje.

Vytisknout