Když se mění rekvizity

21. 1. 2013 / Marek Řezanka

Na jevišti zvaném politika mají diváci, tedy občané, vidět pouze a jenom prezidentský duel. Nic jiného neexistuje. V zákulisí se zatím mění rekvizity. V tichosti se do ODS vrátil vyhnaný Pavel Bém, stejně tak ve Věcech veřejných má prostor k znovudobytí vrcholu pro korupci stíhaný Vít Bárta. A prezident Klaus, jehož amnestie zachytily světla reflektoru až příliš, se snaží hlavní vinu (a částečně právem) převést na odpovědného premiéra, zatímco sám bude hrát kartu nacionální. A kdo mu v tom pomáhá? Údajně levicový kníže, který doporučuje za své nástupce buď J. Drábka (jeho role v sKartách, kde figuroval obviněný V. Šiška a jistá firma iDTAX) nebo M. Kalouska (jehož účinkování v kauze nefunkčních padáků je zapomenuto asi stejně jako jeho laxnost ve vymáhání miliardových škod v případě stále nevyšetřené kauzy Mostecké uhelné společnosti).

Českoněmecké vztahy lze v posledních letech hodnotit jako velmi dobré. Na obou stranách proběhla reflexe, jak na té německé (naposledy vyjádření německého prezidenta k tragédii v Lidicích a Ležících), tak na české (otevírání starých bezpráví a nepotrestaných vražd. Je na učitelích, aby kromě Henleina vyučovali i o německých antifašistech, např. sociálním demokratovi W. Jakschovi. A je také na učitelích, aby později (přece jen jde o složitější problematiku) vysvětlovali, co vše znamená pojem Benešovy dekrety -- co je v jejich případě překonané -- a co by za žádných okolností překonáno být nemělo.

Ve čtvrteční debatě na ČT 1 se pan Schwarzenberg mýlil, že Benešovy dekrety již dávno platné nejsou. Hned v pátek své výroky opravil. Marná sláva, prezident by se měl strefit hned napoprvé, především ve věcech Ústavy a práva. Tato slova pana knížete nelze jenom tak ignorovat:

"Já bych je upozornil na to, že Benešovy dekrety už neplatí 20 let, poněvadž přijetím Listiny základních práv a svobod Ústavy přestala platnost Benešových dekretů. Ovšem nebyla zrušena od roku 1945, nýbrž od okamžiku, kdy byla přijata tato právní předloha."

Shovívavý může být člověk k výslovnosti kandidáta, ale ne k jeho základním neznalostem. Ty se mohou později projevit fatálně. Je to podobné, jako když premiér, evidentně neznalý svých pravomocí, tvrdí, že musel podepsat prezidentské amnestie a že je za ně zodpovědný Klaus. Zato pan kníže nezmínil, že existuje něco jako Pražská smlouva (Pražská smlouva je označení pro Smlouvu o vzájemných vztazích mezi Československou socialistickou republikou a Spolkovou republikou Německa (německy Vertrag über die gegenseitigen Beziehungen zwischen der Tschechoslowakischen Sozialistischen Republik und der Bundesrepublik Deutschland). Smlouva byla podepsána 11. prosince 1973 v Praze, v platnost vstoupila 19. července 1974 a ve vyšla ve Sbírce zákonů ČSSR pod č. 94/1974 Sb.

Pražská smlouva byla pokračováním tzv. německé východní politiky a navazovala na již dříve uzavřené smlouvy Německa se SSSR a Polskem. Hlavním sporným bodem smlouvy bylo označení Mnichovské dohody z roku 1938. Německo uznávalo její neplatnost, zatímco Československo trvalo na formulaci neplatnost od samého počátku.

Protože se však Německo v případě druhé formulace obávalo následků státoprávního i soukromoprávního charakteru, byla ve výsledném textu prosazena německá "měkčí" varianta, uznávající Mnichovskou dohodu za neplatnou. Z takovéto formulace nevyplývaly žádné negativní právní důsledky pro žádnou ze stran ani materiální nároky Československa. Dalšími významnými body smlouvy je zřeknutí se násilí a uznání nedotknutelnosti hranic. Zdroj: Wikipedie).

Výroky pana knížete komentoval také ústavní soudce Langášek: "Benešovy dekrety samozřejmě formálně platí stále. Byly však vydány pro jednorázové akty a v současnosti se k nim přihlíží pouze tehdy, pokud se řeší konfiskační případy z minulosti. Lze je tak považovat v podstatě za vyhaslé," uvedl Langášek z Ústavního soudu. Jenže i vyhaslé dokumenty zahoří, pokud jsou otevírány právě ty konfiskační případy z minulosti. Asi proto je kolem nich tak horko a zřejmě i proto o nich mainstreamová média více méně mlčí či je bagatelizují -- a nespojují je s problematickým vládním zákonem o církevních restitucích, pro nějž pan Schwarzenberg čile hlasoval.

Dovolím si zde citovat z poměrně vyváženého textu k Benešovým dekretům od Pavla Ebra (Hesenkopfa):

"Nyní by mi jistě někdo vyčetl, že jistě dobře vím, že není zrušení jako zrušení. Ovšemže to vím. Bohužel to asi nevědí všichni ti, kteří si tento pojem používají pokaždé v jiném významu, často aniž by si to vůbec uvědomovali. Budiž tedy jasně řečeno, že je třeba důsledně rozlišovat normální zrušení právního předpisu, tedy zrušení platné od okamžiku tohoto zrušení, a zrušení retroaktivní či dokonce zrušení od samého počátku, jehož výsledkem je právní nicotnost všech právních vztahů jím založených. Zcela jasně a se vší důrazností tedy říkám, že zatímco normální zrušení dekretů pro futuro si dovolit můžeme, zrušení dekretů od samého počátku si v žádném případě dovolit nemůžeme, protože by se to rovnalo obnovení právního stavu, jak existoval ke 4. květnu 1945. Ostatně se domnívám, že právě nepochopení a neznalost těchto "jemných nuancí" je základem nepochopení na obou stranách, české i německé." (Celý text viz: http://www.fzu.cz/~sipr/documents/benesovy_dekrety.html).

Je si uvedených nuancí pan Schwarzenberg vědom? Lze mu po předvedených výkonech v debatách ještě věřit? Máme jistotu, že by nebyly zrušeny Benešovy dekrety od samého počátku, jak autor výše zmíněného textu varuje?

Osobně mám v tomto ohledu vážné obavy. Karel Schwarzenberg totiž v příslušné debatě měl odpovědět na dotaz, zda jsou pravdivá tvrzení v neautorizované biografii o něm, kde se mj. tvrdí, že usiluje o návrat potomků sudetských Němců do Sudet a o navracení jejich majetků (TÓTH, Barbara. Karl von Schwarzenberg : die Biografie. Wien : Ueberreuter, 2005. 223 s. ISBN 3-8000-7119-3.).

Prý si kníže "citlivost tématu hlídá", rozhodné vyjádření k biografii mi však v jeho vystoupení chybělo. Jasné "ne", tedy: "Není pravda, že jsem radil Václavu Havlovi, aby se omluvil sudetským Němcům. Není pravda, že jsem chtěl všem sudetským Němcům vrátit občanství a majetek. A -- není pravda, že se předseda Sudetoněmeckého landsmanšaftu radoval z mého postupu do druhého kola s nadějí, že se rozšíří vzájemná spolupráce", z úst pana Schwarzenberga nezaznělo.

Kdyby se takto z otázky vyvlíkl jeho soupeř, pan Moravec by se jistě postaral, aby ho k odpovědi přiměl. Tady jsme se odpovědi nedočkali. O důvod víc, proč o způsobilosti knížete pro prezidentskou funkci pochybovat.

Vytisknout