Pan Jandus udělal chyby. Britské listy by měly napomoci osvětě

16. 11. 2012

Z původního článku cituji: "Všechno jsem řádně platil, nechal jsem si na účtu automaticky strhávat peníze až do konce doby splácení, takže jsem tomu nemusel věnovat pozornost." Inu, kardinální chyba. Samozřejmě, že je tomu potřeba věnovat naopak mimořádnou pozornost a řádně se ujistit, že je vše do posledního halíře splaceno.

Dobře, každý děláme chyby, i pan Jandus se jí dopustil a byl za ni tvrdě potrestán. Poučil se? Bohužel ani v nejmenším: "Měsíčně mi strhávali z platu různé částky a pak to ustalo. ... Z nějakého pro mě nepochopitelného důvodu si nestrhli posledních 2.139,- Kč."

Proboha! Pan Jandus měl zjevně i přes svou vlastní těžce zaplacenou zkušenost stále pocit, že svému dluhu nemusí věnovat žádnou pozornost, takže nezkoumal každý měsíc detailně výplatní pásku/výpis z účtu/nevímcovšechno, jestli skutečně splátky odcházejí, jak mají, jestli se někde něco nezadrhlo, a jestli tedy nehrozí nějaké potíže.

Švagr pana Janduse o něm píše, že je to "obyčejný človíček". Nevím, nakolik obyčejní človíčkové sledují Britské listy, obávám se, že ne příliš. Ale snad je sledují aspoň jejich švagři nebo jiní příbuzní či přátelé.

Takže pokud by Britské listy chtěly udělat něco systémovějšího, než je jednou do měsíce zveřejnění nějakého tragického příběhu a zprostředkování pomoci, myslím, že by bylo velmi užitečné napomoci k větší informovanosti.

Například (píšu ovšem zcela laicky, ale to je právě ono, že lidé moc nevědí a pak jen zírají) zjistit od nějakých právníků, kde všude udělal pan Jandus chybu a co vše si musí lidé v takové situaci hlídat, aby jeho případ mohl být alespoň odstrašujícím příkladem.

Ať už bychom předpokládali podlý záměr, nebo třeba i pouhé nedopatření, jakým způsobem si dlužník může v případech takto obstavených platů (ale i v jiných typických případech) hlídat, že splatil, co měl?

Co bude potřebovat pro prokázání takové skutečnosti, pokud věřitel bude tvrdit opak? Lze například požadovat potvrzení o splacení dluhu po exekutorovi? Lze požadovat potvrzení o neexistenci jakýchkoli závazků po bývalém věřiteli?

Jak funguje nějaké doručení fikcí, případně jak předcházet situaci, že věřitel (tvrdí, že) upomínal, zatímco dlužník se o ničem nedozvěděl? Jak lze prokazovat, že věřitel neupomínal (pokud tedy vůbec má takovou povinnost)? Další naprosto šílená citace: "Možná bych se měl nějak právně bránit, ale copak na to mám peníze?" Tedy, jaké existují možnosti bezplatné právní pomoci, konzultace, kam se lidé, pokud si myslí, že jsou v dané situaci nezaviněně, mohou obrátit pro pomoc?

Snaha o změnu zákonů je běh na dlouhou trať s nejistým výsledkem, snaha pomoci lidem, aby nebyli zcela pasivními, a tedy snadnými oběťmi, jako je zjevně pan Jandus, by snad mohla mít větší naději na alespoň částečný úspěch.

Konečně k vašemu "systematicky naléhat na své poslance" to mi připadá jako značně iluzorní, obávám se, že poslancům můžou být nějací lidičkové zcela ukradení. Tady bych spíš viděl prostor pro novinářskou a investigativní práci.

Například jeden nový senátor a zároveň kandidát na prezidenta, který dokonce myslím není bez šancí na postup do druhého kola, slibuje s těmito problémy zatočit (stejně ovšem, jako i s lecčíms dalším).

Pokud si tedy opravdu redakce myslí, že "jde o snad nejzávažnější problém současnosti", nabízí se myslím velký prostor pro analýzu, nakolik jsou jeho záměry jen populistické hlásání toho, co chtějí voliči slyšet a nakolik to myslí vážně, nakolik vadí, že jako prezident by s tím přímo mnoho udělat nemohl, nebo nakolik by toto bylo převáženo tím, že by na to alespoň hlasitě poukazoval atd. atp.

A dokonce možná, pokud je to opravdu nejzávažnější problém současnosti, jestli by neměl být preferován před ostatními kandidáty prostě jen proto, že na problém poukazuje, třebas populisticky a bez přímých šancí na změnu, na rozdíl od ostatních, kteří si tohoto problému nevšímají vůbec (a nebo možná všímají, nevím, zas tak to nesleduju). Bylo by to asi náročnější, než překládat články z Guardianu, ale bylo by to možná pro společnost přínosnější, než například detailní analýzy dění v televizní radě ap.

Vytisknout