Anketa Romano hangos:

Kdo je "reprezentant Romů" a může za ně vystupovat v médiích?

31. 10. 2012 / Pavel Pečínka

Reprezentanta Romů nevidím v žádné romské osobnosti. Tito "reprezentanti" zpravidla vždy zneužívají svoji funkci, ať už zastávají jakýkoliv post. A samotné Romy podvádějí všemi způsoby. Většina Romů, kteří vystupují v médiích, neumí spisovně mluvit a obratně se vyjadřovat, někdy jsou i sprostí a ostatní z toho mají srandu. Respekt si osobnost musí sama vydobýt poctivou prací. Tradice se podle mě musí ctít, je to náš odkaz, který si zaslouží respekt. Avšak ne za každou cenu, to by zase ti starší měli chápat. Mladé romské ženy by určitě měli mít právo a možnost kritizovat. Jsem rád, že se občas některá z nich objeví s touto kritikou na veřejnosti, protože ještě dnes si v mnoha romských rodinách žena bez svolení muže nemůže dovolit nic moc. Někde dokonce otcové svým synům kupují ženy nebo dohodnou sňatek už při narození. V médiích by Romové měli zastávat na jednotlivé kauzy pokud možno podobný názor, jinak se vystavují kritice. Ale různorodé zájmy se mezi nimi budou projevovat stále a myslím, že to není na škodu.

Neznám mezi Romy žádného takového reprezentanta. V našich zemích žije jedno obyvatelstvo, pokud se uvažuje v rovině jednoty. A tato rovina mě zajímá. Lidé nejsou ve svém vývoji na stejné úrovni a není záměrem, aby se chovali stejně. Každý, kdo tu žije, je však ve vztahu ke mně rovný. Bylo by dobré víc vysvětlovat občanský princip státu těm, kteří si myslí že se mu vyhnou tím že ho nebudou respektovat. Sám sebe může každý považovat za koho chce, tak je to ostatně během historie vždycky. Abych jej považoval za tzv. Roma - tedy za jednu ze skupin uvnitř univerzální jednotky obyvatel českých zemí, tak to na základě vysvětlování v novinách můžu. Ale vyhranění některé ze skupin na základě jiných kulturních zvyků jako skupiny, která by si mohla klást za politický cíl získat víc výhod než jiná skupina lidí? Tak tohle není to, co zrovna chci. Co budou dělat lidé, kteří zažili jako "zkušenost s Romy" jen to, že se jim tzv. Rom představí jako někdo, kdo se chce vyhranit, hádat, využít to, co získá, hlavně pro svůj zájem, a k tomu se představuje nepřátelsky?

Romskou reprezentaci by měli tvořit zástupci romské části Rady vlády pro záležitosti romské menšiny. Ta v roce 2010 díky nasazení Michaela Kocába a Gábiny Hrabaňové výrazně posílila svůj statut, když partnery zástupcům romské menšiny tvoří ministři (práce a sociálních věcí, vnitra, pro místní rozvoj či kultury) a ministerští náměstci (spravedlnosti, financí). Ve třicetičlenné Radě má dle jejího statutu zasedat nejméně 15 Romů s tím, že Rom má garantováno pozici místopředsedy.

Bývalo zvykem, že prostřednictvím krajského romského koordinátora byli do Rady nominováni romští zástupci za jednotlivé kraje -- s podporou místních romských a proromských organizací. Činnost Rady je mimo jiné přímo navázána na programový dokument Vlády ČR Koncepce romské integrace či na řadu dotačních titulů. Pro mne je obtížné si ve stávajících podmínkách představit silnější a demokratičtější mandát pro romskou reprezentaci, než jaký nabízí Rada vlády pro záležitosti romské menšiny.

Myslím, že je nemožné, aby Romové vystupovali jednotně. Zrovna tak je nemožné, aby se mezi nimi vyskytl člověk, který by se líbil všem. V dřívějších letech jsem poznala několik jejich reprezentantů včetně ing. Holomka. V mnohém akceptuji jeho vědomosti, dovednosti o organizační výsledky. Je však nemožné, aby ho akceptovali všichni Romové. Jednota je možná jen ve tvrdé diktatuře, např. v armádě, má-li být bojeschopná. Docílí se strachem.

Odpovídat by měla každá romská rodina za sebe.

Podle mého reprezentovat Romy může jen pan Karel Holomek. Někteří lidé si opravdu na zástupce jen hrají. Udivuje mě ale hlavně to, že někteří gádžové z neziskovek si přivlastnili právo za Romy mluvit v médiích. Skutečně nevím, kde vzali právo tak činit. Vystupovat by měli Romové sami a jen tací, kteří tak nebudou činit za účelem jakéhokoliv profitu jen pro sebe. Reprezentant Romů by měl být člověk, který něco dokázal ve svém oboru a je uznáván. Vůbec nezáleží na tom, jestli je mladý nebo starý.

Podle mého názoru by mohl být skvělým reprezentantem Romů Richard Samko. Proč? Protože v něm člověk vycítí takovou tu auru, lásku k Romům a citlivost... A hlavně on to všechno dělá s radostí, řekne všem na rovinu, co si myslí o lidech, pro mě je to takový menší vzor. Nejen že ho znám z České televize, ale znám ho samozřejmě osobně.

Kdo je dneska mezi Romy jejich reprezentant a zástupce? To se nedá popsat, protože si sama myslím, že většina z nich co takhle vystupují si hraje na něco co opravdu nejsou, často vůbec nerozumí o čem se vlastně jedná. Někteří z nich nám v žádné situaci nepomáhají ale naopak - nahrává to českému rasismu a lidi se nám pak smějí.

Do médií se Romové, kteří už něco dokázali, moc nedostávají, podle mě se nemůžou v České republice moc svobodně vyjadřovat. Pro nás Romy je všechno těžší než pro Čechy.

Udržet všechny romské tradice už není možné. Česká společnost se celá změnila, tím pádem se změnili i Romové, protože nám české okolí nutí svou mentalitu.

Pokud jde o podřízenost mladších žen názorům starších mužů v rodině, jak to bylo dřív, tak si myslím - to v žádném případě, ne, žádné respektování.

My jako mladší generace bychom ale měli respektovat starší osoby jelikož mají větší životní zkušenosti.

Na takto složité otázky odpovědět neumím. Ale chtěl bych zdůraznit dva, myslím si že související a důležité body:

1) Cikáni by neměli zakládat svou politickou stranu, jak se o to pokusili, ale měli by vstupovat do současných politických stran a tam protlačovat svoje zájmy. To proto, že jejich strana je nesmysl, který nikdo (ani oni sami) nebude volit a nikam se nedostanou. Jejich strana by měla přijít až potom, až se takto socializují.

2) Pozitivní diskriminace, všeobecně ve jménu "spravedlivé" rovnosti odmítaná, představuje jedině možné řešení romské otázky (zejména vzdělání). V USA byla uplatňovaná od 60. let dvacátého století. A dnes vidíme co? Po dvou generacích je tu černošský prezident, ministryně zahraničí a řada dalších funkcí a pozic.

U nás si nikdo neuvědomuje, že to je záležitost na jednu či dvě generace. Většina, ne-li všichni, si neuvědomují ani to, že uplatňování rovných pravidel k celé skupině lidí objektivně nerovných s námi představuje vlastně jen další nerovnost a nespravedlnost. Tedy nikoli situaci "rovný s rovnými" jak říkají ti kteří o Cikánech mluví jako o nám rovných. Jen se tím maskuje ten předsudek. Prostě zmatek nad zmatek. Opět jsme u pozitivní diskriminace,  kterou je nutné uplatňovat promyšleně, zejména u vzdělání.

Omlouvám se za ty silné výrazy, ale mám někdy pocit, že žiju mezi pařezy, nikoli mezi lidmi myslícími. Dokonce ne ani mezi sociology.

Když hledáme odpověď na otázku, kdo jsou reprezentanti Romů, podívejme se pro příklad jinam -- nemusíme moc daleko. Kdo jsou reprezentanti České republiky vůči zahraničí? A sdílejí stejné názory? Je to premiér Petr Nečas a prezident Václav Klaus s otevřeně protievropským postojem? Nebo je to ministr zahraničí Karel Schwarzenberg s opačným názorem? Nebo jsou to čeští poslanci v evropském parlamentu zastupující různé strany a tudíž různé přístupy a názory? Ano. Jsou to oni všichni. A chtít po nich názorovou jednotnost je idea téměř totalitní.

Jako druhou si musíme položit otázku, zda hledáme reprezentanty vůči majoritě nebo vůči sobě navzájem.

Pro majoritu jsme totiž reprezentanti všichni. Každý, kdo mluví v médiích, ať už je to host v Událostech, komentářích, respondent ankety na ulici nebo obžalovaný z trestného činu.

Stálo by za pokus touto optikou vnímat naši současnou "diskusi." Tedy -- kdo je reprezentant Romů a kdo ne, kdo může mluvit za všechny Romy a kdo jim naopak svými výstupy škodí? Z tohoto pohledu si totiž velmi škodíme sami. Tím, že se snažíme potírat názorovou pluralitu. Tím, že toho, kdo náš názor nesdílí, napadáme (Viz diskuse na serveru romea.cz) a urážíme. To je ve skutečnosti náš největší problém. Ne neschopnost najít konsensus, ale kultivovaně a promyšleně ho hledat a být schopni diskutovat.

V tomto kontextu jsou často skloňována jména Patrika Bangy nebo Radka Horvátha. Není nutné s jejich názory souhlasit. Ale stejně tak není nutné agresivně a vulgárně je napadat jen proto, že vystupují jinak než bychom si to představovali. Odlišné názory plodí diskusi. Diskuse plodí schopnost naslouchat druhému a tříbit si vlastní názor. Diskuse plodí občanskou společnost.

Velmi úzce s tím souvisí otázka, zda by měly být podle tradice vždy respektovány názory starších. Tradice jsou potřebné, ale i mezi Romy jako v každé jiné společnosti existují konzervativci a liberálové. Proto - ano, mějme respekt k autoritám. Ale ne slepou poslušnost. Ne strach.

Vždyť schopnost kritického myšlení a vůle ji projevit stojí v základu demokracie, evropské demokracie. Té stejné evropské kultury, k jejímuž odkazu se jako romský národ hrdě hlásíme.

Vybral jsem si jen jednu podotázku, ale snad tím naznačím i odpovědi na ostatní z nich: Jak určit skutečné zástupce Romů?

Reprezentantem romského národa či romské národnostní menšiny na našem území může být teoreticky kdokoliv, kdo se za něj prohlásí. Neexistuje žádná spolehlivá metoda, jak mu takové přesvědčení vyvrátit. Přihlášení se k určité etnické identitě totiž není srovnatelné se členstvím v organizaci, kterou tvoří zřetelně ohraničená skupina osob. Zatímco v občanském sdružení - či ve státě, kde je členskou legitimací de facto občanský průkaz - lze běžnými demokratickými mechanismy zvolit reprezentaci, v případě národnostních menšin tomu tak není.

Etnickou identitu jako sociální konstrukci reality, tedy nikoliv jako biologicky vrozenou danost, lze pociťovat, či naopak nepociťovat nebo v průběhu života měnit bez ohledu na názor okolí. Je zcela subjektivní. Díky tomu nikdy nebude panovat všeobecná shoda na tom, kdo členem menšiny je (přestože se k ní třeba nehlásí) a kdo už nikoliv (přestože se k ní třeba naopak aktivně hlásí). Proto ani není jasné, kdo by měl případného zástupce menšiny vybírat. Do některých maďarských menšinových samospráv při obcích tak kandidovali deklaratorně jako členové romské menšiny "bílí" neonacisté, kteří ji pak zevnitř zcela rozvrátili. Podobně i z České republiky známe příklad výboru pro národnostní menšiny při obci na Těšínském Slezsku, do kterého byla vedením obce jmenována osoba, jež deklarovala polskou národnost, ale přitom aktivně vystupovala proti zájmům místní polské menšiny.

Navíc je etnická identita, čili národnost, dle (nejen) českých zákonů citlivý údaj, který se nesmí zaznamenávat a zveřejňovat jinak, než v anonymizovaných statistických údajích. Nikdo se tedy nemá možnost dovědět, zda je konkrétní osoba členem menšiny či nikoliv, pokud to sama nezveřejní, což dále znemožňuje vymezit skupinu "voličů" menšinové reprezentace.

Zpochybněním demokratického mandátu "zástupců" národnostních menšin obecně však nechci paušálně zpochybňovat potřebu s nějakými představiteli Romů komunikovat, zejména ze strany institucí veřejné správy. Problém však je, že si stávající modely komunikace s Romy na úrovni státní správy a samospráv pro tento účel vytvářejí vlastní romskou reprezentaci, která původní potřebu nemusí nenaplňovat. Těmito modely myslím výbory pro národnostní menšiny při obcích a krajích, různé komise a ad-hoc pracovní skupiny, až po Radu vlády pro záležitosti romské menšiny a Radu vlády pro národnostní menšiny.

Připusťme totiž, že i přes absenci formální autority se někteří romští předáci těší poměrně slibné autoritě neformální. Při vědomí systému loajalit většiny Romů na základě velkorodin a podskupin lišících se regionem původu, dialektem apod. by zřejmě největší množství příznivců napočítali olašští "králové". Nevím ale o tom, že by brněnský nebo ostravský král byl někdy zapojen do konzultačních mechanismů veřejné správy.

Nezastupitelný přínos romských zástupců při řešení různých problémů by mohl vyvěrat také z jejich zkušenosti "býti Romem v České republice", tj. být zhusta obětí rasové diskriminace či aspoň předsudků. Zde by byla ovšem nejcennější zkušenost člověka žijícího v plném sociálním vyloučení a tedy zažívajícího ony problémy na vlastní kůži dnes a denně. Ani tito se však nestávají "vhodnými" zástupci Romů.

Instituce veřejné správy jsou totiž v celku logicky tlačeny k výběru romských reprezentantů na základě odbornosti. A není divu. Zodpovědní správci věcí veřejných chtějí slyšet v rámci jakékoliv konzultace pokud možno rychlé a bystré řešení konkrétních, v našem kontextu socio-ekonomických problémů, které často vyžadují odbornou erudici. Obvykle se nikdo neptá, čím si prošel romský zástupce jako romský školák, nebo kolik Romů stojí za jeho názorem, ale spíš se čeká expertní pomoc v bytové nebo zaměstnanostní problematice. Kritérium profesionality a odborných zkušeností však ve "vytváření" romských zástupců nezaznívá, případně je různě kamuflováno, jelikož by tím byl potlačen původní záměr, že má jít primárně o zástupce národnostní menšiny. V opačném případě by se totiž stačilo obrátit na univerzity nebo výzkumná pracoviště a odborný tým poradců by byl hotov (jistě ne zadarmo). Do zorného pole orgánů veřejné správy se tak dostávají především Romové s dostatečným sociálním kapitálem většinové společnosti. Jinými slovy ti, kterým daný úředník či politik "rozumí". Ti, kdo mluví obrazně (i doslova) řečeno "stejným jazykem". Řekl bych, že výše popsanou cestou byla zformována nepřehlédnutelná část současné romské reprezentace, byť hodnotné odborné znalosti stejně jako určitou neformální autoritu mezi ostatními Romy samozřejmě mohla mít, případně ji postupně získala. Přinejmenším do té míry, do jaké ji představitelé veřejné správy jako "skutečnou" vnímají, do takové míry skutečná je. Řadí se tak vedle těch romských lídrů, kteří se opírají jen o svou tradiční neformální autoritu, a těch, jejichž autoritu upevňují modernější způsoby (média, popkultura atd.). Žádnou standardní reprezentaci v kontextu skupiny hlásící se ke společné etnické identitě ale generovat nelze.

Důležitou roli zde hrají média a jejich zpravodajství a senzacechtivost. Třeba reagovat na něco na Nově je stejné jako reagovat (psát komentáře) do Blesku. Doba protiromských nepokojů? Celou společností otřásají finanční problémy, politická scéna je jeden velký "tunel", lidé jsou prostě frustrovaní a této atmosféry využívají neonacisti k zviditelnění a za pomoci médií se šíří obraz proticikánských nálad ve společnosti, před volbami toho rádi využijí zapomenutí politici a přijdou opět s nějakým nacionalistickým řešením "romské otázky" - opět jsme u médií - a konecně "romští představitelé". Podle mě žádní neexistují. Kdo a kdy je volil? Umím si představit nějakého představitele na bázi komunity, resp. rodu. Takový představitel bude vždy vystupovat jen v zájmu této své komunity, respektive rodu. Kdo o sobě prohlašuje, že je představitelem Romů, je etnopodnikatelem a jako takový vystupuje v médiích. Takže by se v média měla zajímat o podložené informace od lidí, kteří se romskou problematikou zabývají a ne o informace od samozvaných představitelů. Takový rodový mluvčí nemá jinou možnost než reagovat vždy ve prospěch rodu, to samé platí i o "komunitním" mluvčím...

Cikáni byli a budou vždy jen velkorodiny a ne jedna homogenní skupina. Každé prohlášení typu "oni jsou všichni stejní" je přivádí k šílenství a k dalším roztržkám, jen aby dokízali, že oni takoví nejsou, že jsou jiní. Cikáni vždy drželi při sobě, ale to se odehrává na úplně jiné bázi, než si většinová společnost dokáže představit. Šlo o kooperaci velkorodin, s kterou se můžeme setkat v kočovných společnostech po celém světě. Postupné usazováni narušilo vzájemnou kooperaci a většinová společnost nerozlišovala rozdíly mezi velkorodinami a jejich příslušníky. Tak vzniknul u většinové společnosti obraz rozhádaných romských skupinek. Rozlišujme Cikány a dejme jim svobodu být jiní a tenhle "obraz" navzájem soupeřících a rozhádaných skupinek zmizí.

Jak určit skutečné zástupce Romů a jak jim zajistit respekt většiny Romů? To je možné pouze na všeromském sjezdu, na němž by se hlasovalo o lidech s mandátem zespoda. Mandátem zespoda myslím romské aktivisty, kteří budou mít z regionů jasné stanovisko jejich obyvatel. Romové musí volit Romy a nikoliv, že pár internetových válečníků pasuje svoji osobu na post nositelů názoru a strážců Statusu quo, bez toho, že by měli podporu řadových členů komunity. S respektem většiny Romů je to však složitější. I takto zvolení zástupci se sice budou moci opřít o mandát, ale nebudou všemi respektovanými a uznávanými nositeli ideje. I Afroameričané v USA měli ve své době na jedné straně katolického duchovního s celkem umírněným a kompromisu přístupným názorem a na straně druhé otevřeného rasistu a separatistu, který neměl rád bělochy a byl v názorech velice extremistický. Pravda je, že oba zemřeli tragicky, oba mají svůj den v kalendáři a po obou jsou pojmenována náměstí a bulváry.

U nás se také může vyprofilovat a už se i profiluje několik názorových a ideologických směrů, které budou mít a již nyní mají své následovatele a zároveň i odpůrce. Nejsme homogenní společenství a tím nemyslím jenom naše dělení uvnitř na olašské Romy, Sinty atd., jsme také různého sociálního postavení. Razíme jiné ideologie, jsou mezi námi nacionalističtí radikálové (jsou hodně slyšet), jsou mezi námi levicově orientovaní a také je mnoho pravicově orientovaných Romů. Toho, koho bude respektovat obyvatel sociálně vyloučené lokality, nebude na druhou stranu respektovat romský podnikatel, který bude tvrdit, že názory tohoto zástupce jsou moc radikální a levičácky zpátečnické.

Vyjadřovat se ke konkrétním jménům romských aktivistů mi přijde žinantní a nekorektní. Názorová pluralita by měla být zachována a to respektuji i u jedinců, s jejichž názory nesouhlasím.

Co se týká jednotného vystupování Romů: Ve sdělovacích prostředcích je to složité, protože nezáleží na Romech, ale na konkrétním mediu, koho osloví. A mnohá media si vybírají podle toho, že již mají předem vytypované extremisty uvnitř naší komunity, kteří jim řeknou něco výbušného a radikálního. Některá média vědí, že ten či onen okomentuje například kauzu "U Mačety" takovým způsobem, že to vzbudí velké emoce u čtenářů a to prodá výtisk. Stačí sledovat, kdo se vyjadřuje v Parlamentních listech, kdo tam z Romů jaké věci komentuje a bude vám jasné o čem je řeč.

Ptáte se také, jestli mají být podle tradice vždy respektovány názory starších.

Názory starších jsou dobrým vodítkem, nebo spíše lakmusovým papírkem. Ale názory a stanoviska se tříbí a bývají generačně různorodé. Názory jsou vždy poplatné době, místu atp. To co platilo tehdy, prostě nyní funguje jinak a navíc mladí dnes razí jiné cesty, směry a hodnoty. Mladé ženy v jednadvaceti už nejsou jenom rodičky a ochránkyně rodinného krbu, ale mnohé bývají emancipované, studují a v kariérním růstu zastiňují své muže. Na takovém stavu věci se nemůžete shodnout se staršími rodu. Jejich názory na takové ženy by nebyly nejlichotivější. To samé platí o homosexuálech uvnitř komunity, kteří jsou mladou generací tolerováni a spíše respektováni, přičemž starší Romové jejich sexuální orientaci vnímají jako stigma.

Za reprezentanta Romů s právem za ně vystupovat nepovažuju dneska nikoho, Emil Ščuka už veřejně nepůsobí. Jinak samozřejmě seznam rádobyreprezentantů by byl příliš dlouhý.

Obdivuju každého, kdo jde s dobou a hledá chybu také někde jinde než ve stokrát opakovaném rasismus, rasismus, diskriminace, diskriminace... Právě to jsou ti budoucí vůdci, kteří snad Romům prokážou jinou službu než ti minulí. Jen bych chtěl, aby byli více vidět.

A podle jakých kritérií by romští aktivisté měli vystupovat v médiích "za Romy"? Romští aktivisté ať prezentují svoje názory se svým ksichtem, pod svým jménem namísto hloupého tlachání na internetu. Potom ať říkají co chtějí... Ale pozor, pokud je nikdo nezvolí nebo nejmenuje do čela místní komunity, ať laskavě hovoří pouze za sebe, tak jako já nebo Radek Horváth.

Kteří aktivisté Romům škodí? Podle některých lidí škodím Romům já sám, podle mne škodí Romům všichni, kdo nejsou schopni pohledu do vlastních řad. Čtenář ať si vybere. Najít způsob, jak určit skutečné zástupce Romů a zjednat jim jejich respekt, to fakt nevím. Podle mne na to není vhodné prostředí ani doba. Musíme počkat ještě pár let.

Ptáte se také, jestli by Romové v médiích měli vystupovat jednotně a případně jak toho dosáhnout. Proboha... V ČR žije přibližně 250 000 Romů. Jak chcete, aby všichni vystupovali jednotně, pokud mezi sebou nebudou jednat a nezastřeší je jedna organizace? Politická strana, všichni k volbám, vytáhnout nahoru. Potom budeme hovořit jednotně. Do té doby ať každý říká, co si myslí.

Zajímají vás taky moje názory na tradice, dřívější respekt k názorům starších, rovnoprávnost žen a přijatelnost různosti názorů mezi Romy. Kdyby se respektovaly tradice tak jak měly, tak dnes neexistují feťáci, šlapky, spousty mladých Romů by nemělo problémy se zákonem. Děje se to? Neděje. Není to tak dlouho, co mne veřejně kritizovala žena, mladší než já. Z okna jsem kvůli tomu neskočil. Tedy rozhodně ať existuje různost zájmů a názorů s jistou dávkou slušnosti a úcty ke starším.

a) Za našeho reprezentanta nepovažuju vůbec nikoho. Pokud bychom ovšem měli jakési naše volby, hodně by záleželo, zda bychom si našeho "premiéra" volili jen my samotní, nebo společně s námi gádžové. Pokud bychom si volili my sami, těžko říct. Nevidím dnes mezi námi opravdu výraznou osobou, která by vyhovovala všem.

Pokud by měli volební právo gádžové, tak by určitě vybrali duo Patrik Banga&Radek Horvát. Jsou aktivní, lidé o nich vědí a spousta gádžů s jejich radikálními názory souhlasí. Ovšem problém je, že pro většinu Romů jsou nepřijatelní a to by mělo hrát roli.

Myslím, že nejlepší by bylo utvořit v krajích jednotlivé subjekty, kde by Romové měli svá zastoupení (nebál bych se klidně vrátit ke starému vajdovskému systému). Potom by možná bylo jednodušší najít společnou řeč, ovšem, moc tomu nevěřím. Je to složité.

Pokud bych měl nějakou osobu vybrat já osobně -- volil bych paní Annu Polákovou. Je inteligentní, uznávaná, mohly by vyhovovat všem. Škoda, že emigrovala, ale rozumím tomu. A kdo si hraje na romské reprezentanty? Nu, to je celkem pestrý seznam: dříve Rusenko, poté Veselý, Ščuka. Dnes pan Tancoš, Gorol, Kováč, Radek Horvát, David Tišer a jiní...

b) Jaká kritéria a podmínky by měl náš reprezentant splňovat?

• osoba, která je akceptována z obou stran (romské i neromské)
• každý aktivista by měl mít velmi dobré komunikační schopnosti, v obou jazycích
• neškodilo by, pokud to byl vzdělaný Rom, nemělo by ovšem být podmínkou
• bezúhonnost
• věk minimálně 30 let
• znalost romské problematiky ve všech krajích
• zmapovaná sociální síť
• alespoň základní znalost sociálně-právní nauky

Vystupovat v médiích co nejvíce, a to v situacích, které mají pro nás jak negativní, tak pozitivní dopad. Mám pocit, že aktivisté vystupují pouze v situacích, kdy se něco stane. Mělo by se tak dít i v případě, pokud se neděje nic. Je to vysilující, ale je nutné majoritní společnost neustále informovat o našem běžném životě. Například, mám pocit, že média, a to i naše, dávají velmi málo prostoru pozitivním zprávám, popřípadě faktům.

Typický příklad - krajské volby ovládli komunisté, a nebylo by na škodu, kdyby romské osobnosti k tomu podali své komentáře!

Naopak, rozhodně bych neporučoval v případě, že se stane neomluvitelný trestný čin, aby takový aktivista se za všechny Romy omlouval. To nikomu nepomůže, naopak. Není možné se omlouvat za činy jednotlivců, ať se omlouvá dotyčný aktivista sám, nikoliv za celou komunitu. Dále bych nedoporučoval aktivistům, aby míchali dohromady jiné menšiny -- typický příklad, romskou menšinu a homosexuální. Je to nesmysl, jde o úplně něco jiného.  c) Ono je jedno, jestli je v "romské politice" a v médiích zapojený aktivista, nebo obyčejný český Rom. Mám dojem, že podstatné části gádžů je to stejně jedno, pro většinu z nich je to především Cikán a až potom něco jiného.

d) Legitimní mandát by naši reprezentanti měli jedině, když si je samotní Romové zvolí skutečně sami. Jak jsem již psal, vrátit se k původnímu vajdovskému systému, který fungoval. Jistě, bylo by to složité, společnost se radikálně změnila, ale proč to nezkusit? Proč by každý kraj nemohl mít svého zástupce? Proč nezkusit systém, kdy by jsme měli vlastní "vládu", kterou by museli všichni respektovat? Každý potenciální uchazeč by musel přesvědčit své lidi v krajích, proč by to měl být on. Možná by konečně potom vznikla silná strana, která by hrála ve státě silnou roli. Je to sice běh na dlouhou trať, ale, zkusili jsme to někdy? Co máme dnes? Na moravské straně uskupení kolem pana Holomka, na české pouze server typu Romea, kde stejně "černou" práci dělají gádžové. Nová strana, SRP, Strana rovných příležitostí -- kdo má tušení, že vlastně funguje? Je to málo, nejsme organizováni, nemáme nikoho, o koho se opřít. Nejsme schopni být jednotní, pokud by to tak bylo, věřím, že bychom byli schopni najít i silné spojence v jiných stranách.

Respekt by si museli potencionální zástupci získat sami. Jak jsem již psal, oni sami by museli všechny přesvědčit, proč oni by měli být jejich zástupci. A každá skupina Romů v kraji by měla zrovna tak vědět, proč chtějí, aby je zastupoval on (ona).

e) Nemyslím si, že je nutné, aby Romové v médiích vystupovali jednotně. Každý, kdo hovoří za jiné, by si měl být vědom, jak s médii komunikovat. Nebylo by špatné, pokud by se ti, kteří jsou mediálně činní, dohodli v jakých zásadních  otázkách budou vystupovat jednotně.

Typický příklad -- oslovení Rom, Cigán atd. Jak to toho dosáhnout? To je zase individuální, to je o každém v nás. Pokud napíši seznam témat, kde vystupovat jednotně, druhý mě nazve rasistou, další blbcem atd. Takže toho dosáhnout? Asi jinak, protože nemáme žádné uskupené, které by na to dohlíželo a sami se nejsme schopni mezi sebou domluvit.

f) Ano, měl by existovat respekt ke starším, i když se nám nelíbí, jak hovoří. Ovšem onen respektovaný, starší muž, by toho neměl zase zneužívat stylem já jsem starší, tak ty mlč. Ono, tuto naši tradici si dle mého každý vykládá jinak, není přeci řečeno, jak si to někteří vykládají, že já jsem starší, tak jsem moudřejší. Starší člověk měl největší úctu i v české kultuře, byl respektován, protože něco zažil, proto měl úctu. Už jen tím, že vychoval svou rodinu, zajistil ji atd. To nezasluhuje úctu? Je to ale znovu o člověku, pokud je moudrý, tak umí své mladé správně nasměrovat a vychovat k tomu, aby ho si vážili. A zase ti mladí, pokud jsou moudří, tak zase umí se zachovat ve chvílích, kdy i ten starší vykládá "voloviny". Je to o úctě, o ničem jiném.

Ženy, aby kritizovaly starší muže a ještě k tomu v médích? Vyloučeno! Dnes je to možná běžné, ale špatné. Žena reprezentuje rodinu, tímto přístupem akorát tak svou rodinu zesměšní. Nebylo zvykem, aby se naše ženy pletly do mužských záležitostí, měly jinou roli. To ale platilo dříve skoro u všech žen, nejen u našich. Stačí se podívat, jakým způsobem dnes mladé ženy se staršími muži (i ženami) komunikují. Kdepak, staré časy, kdy si lidé sebe vážili, jsou pryč, bohužel. Proto také již dlouho říkám, jaká integrace? Naši Romové se integrovali, ale bohužel se vším, jen si to asi nejsme schopni uvědomit.

1) Koho považovat dnes za reprezentanta Romů? Velmi si vážím pana Holomka. Měl jsem možnost se s ním několikrát setkat a je to podle mne skutečně osobnost. Jsem také ovlivněn i názory mého otce, novináře, který měl v období pražského jara kontakty s tehdejším Svazem Cikánů -- Romů a s respektem vždy hovořil o tomto muži. Mým spolužákem a zdůrazňuji kamarádem ze SŠ byl a je člen rodiny Holomkových, i to mne vede k vyslovení tohoto závěru. Ostatní Romové, a to mám zprostředkováno především televizí, se mi zdají více konfrontační (třeba pan Veselý) než řešící problematiku. Rozhodně nejsou zástupci Romů takoví lidé, jako Kocáb, Uhl a další, kteří se podle mne jen zviditelňují v médiích, rozhodně u nich není cítit upřímnost. Uvedu příklad -- nedávno byly volby. Nikdo nezpochybní, že je to krok, kde se demokraticky a v souladu se zákonem mohou eliminovat takové věci, jako jsou vandasovci. Mohou se jmenovaní pánové prokázat tím, že by zajížděli do oblastí, kde byli nedávno nepokoje a tam vysvětlovali Romům, aby šli volit a dali hlas tomu, kdo na romské problémy slyší? Tisk poměrně pečlivě sleduji, ale nenašel jsem nic takového. Pak se stalo, že pár vandasovců, respektujících disciplínu, dokázalo tuším v Krupce dostat své zástupce do vedení obce. To není dobré. I ve vašem časopise jsem se dočetl, že by se tato malá aktivita Romů měla změnit (Kostlán), takže to, co jsem řekl není nic, co by nebylo známo.

2) Podle jakých kritérií a podmínek by jednotliví aktivisté měli vystupovat v médiích? Žádná kritéria, žádné podmínky, proboha snad ne zase cenzura! Vystupovat by měl ten, kdo má co říci k vzniklé situaci.

3) V jakých okamžicích jejich vystupování spíš škodí nebo prospívá? Prospěch přináší to, co jsem uvedl v předchozím bodě. Negativní vliv a opačný výsledek má omílání obecných, stále opakovaných frází.

Rád bych se zmínil o tom, jak by nemělo vystupování vypadat, i když se nejedná o aktivistu. Je to moje osobní zkušenost. V Britských listech jsem si přečetl článek o romské dívce. Ten článek byl napsán velice špatně, přirovnal jsem ho ve své reakci autorovi článku k častuškám z doby normalizace. Zdůrazňuji, že jsem neřekl ani slovo proti té dívce, jen jsem kritizoval amatérizmus autora. Autor se vůbec nechtěl bavit o mé kritice, dokonce mne obvinil z toho, že se skrývám pod falešným jménem. Jeho jediným zájmem bylo, kde pracuji, co dělám, kdo je mým zaměstnavatelem a pod. Přestože já jsem používal důsledně oslovení "Vy" a "pane", autor mi klidně začal tykat. Když jsem mu sdělil, že je mi 62 let (a on je podle fotky snad 30tiletý) a nepřeji si tykání, ani náznakem se neomluvil. Na návrh setkání někde u kávy opět reagoval výslechem kdo jsem, připomínalo mi to StB, když po roce 68 vyhodili mého tátu od novin. Pak jsem rezolutně ukončil naši emailovou korespondenci, protože bylo zřejmé že je to jedinec neschopný diskuse. Byl to šéfredaktor Romano hangos, tedy osoba, která má významnou odpovědnost. Nedělám si iluzi o své neomylnosti, nicméně svoje případné pochybení chci pochopit na základě diskuse, nikoliv na základě opakovaných dotazů, kdo je můj zaměstnavatel.

4) Jak určit skutečné zástupce Romů? Proboha, kdo takovou otázku vymyslel? Respektovaná osobnost musí "vyrůst". Aby vznikla osobnost respektovaná, musí se v tom odrazit mnohaletá práce a aktivita toho člověka. Děsí mne formulace "...zajistit respekt...". Chcete dát někomu do ruky bejkovec nebo k pasu pistoli, aby měl respekt? Člověk si musí respekt svým chováním, přehledem atd. získat a ne "zajistit".

5) Měli by Romové vystupovat jednotně? V otázce práv a povinností, které se jakýmkoliv způsobem dotýkají právního systému tohoto státu, bezpochyby jednotně. V ostatních případech je možné volit vlastní způsob. Přece celá společnost by měla respektovat práva a povinnosti, vycházející s právního systému státu, bez ohledu na to, jedná-li se o jedince, národnostní skupinu, kaktusáře nebo pěstitele zeleniny. Vše ostatní lze vyjádřit podle vlastního uvážení. Domnívám se, že k této otázce patří i otázka poslední o různosti zájmů a názorů.

6) K respektování názorů starších: Bez ohledu na to, jestli mluvíme o romské nebo neromské rodině, by mělo platit pravidlo slušného chování mladších vůči starším. Pokud si to ovšem ti starší pokazí tím, že chlastají, mlátí manželku, dělají ostudu celé rodině, pak nevidím důvod, aby se omladina proti takovému člověku nepostavila.

Vychází v Romano hangos 17/2012 ZDE a ZDE

Vytisknout