Stařecké radosti

28. 8. 2012 / Václav Dušek

Jenže, sehnat vynikajícího preparátora není legrace, vážení. A kusy ku zpracování do muzeí a školních kabinetů jsou prý k mání za jidášský grošík v kroku; mnozí mají nepopiratelné zásluhy o rozvoj vítězné novoburžoasie, o hymnu, která dostala smysl pro bezdomoveckou lůzu, kde domov můj, tam pluj; slabost pro kypré matrony, vychytralé mezulány, slintaly, bzučky, plačky, rafandy a giganty zbožňující bimsen či bumsen -- toto ovšem nesnese staré politické unavené ptáky, kteří postrádají náruživost a neřestné sny; musíme vycházet z potřeb daných dobou; náhražkový život, brakobarbarizace, svět odcizení, holobyty, prebendy, PP -- pitomí potomci!

V tichém klínu domova vzpomeneš na první školní zvonění, umíráček, který tě vhodil do kalné vody se slovy: Plav a neutoň ani ve chvílích na první pohled beznadějných!

Rozkošatit demokracii musíme! Jádro bylo zdravé! Revoluční vlny a vlnobití přehlušují rozhozený proletariát. Sociální spánek světa láká k následování. Omšelé pohádky o rovnosti, volnosti a bratrství si nechte laskavě pro sebe, odpůrci svobody a tmářství - dejte se s nimi vyfotit a hoďte foto do rámečku! Ani eucharistie, svátost oltářní, není pro každého škemrala.

Nenasytní jedinci rozněcují vášně na hranici lidské slušnosti!

Hle, zvěstuji vám velikou radost, dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, tato slova skoro neuslyšíš -- mužeš však slyšet: hle, čuč, narodil se nový politický motýl -- ve skutečnosti jest toto nóvum noční můra pro časy budoucí! Lumpenproletariát mohl by se rdít, jak je neschopným oproti lumpenburžoasii!

Kajícníci vyhynuli. Povětroňů dostatek. Malost lidstva rozlévá se krajinou jako žhavá láva. Tolerance -- smrt. Pravda -- smrt! Soucit -- smrt! Láska, darmo povídat. Svatostánek moudrosti: Stará pravda, člověk má rozum a ruku. Konání se meze nekladou. Česko -- pupek světa. Záruka hojnosti, moudrosti, všehochuti. Vogelfrei čeští u krmítek přebytku společně s nimi gaffen, stiglitz, spatz, nachtigall, lock vogel, storgch, amsel, schwalbe -- k čemu překládat, ptáci -- voglové jsou u krmítek EU a šmakuje všem, našim, řeckým, italským španělským, polským... zrno germánské, chuti nevšední, ceny nedostižné!

Umělec -- výrobce, vytvaruje krmítko s ptáky do parku Radosti, míru a lásky. Přestárlým vstup přísně zakázán! Roznesli by choroby, štiplavá jedovatá moudra, prokazatelná historická fakta, bezuzdné sociální sny, drby o prdícím fürstovi, o prodejnosti vyvolených, zajebaných, lživých. Vzpomínka známého: na kulturní sešlosti účasten sovětský režisér, otázka na tělo: mohl byste definovat, kdo je to herec? Odpověď: Akťjor, eto durak plytkovo charaktera... A ještě vzpomínka: včera v roli bitevníku s kusem praporu z křižníku Potěmkin, dnes mává kouskem praporu z letadlové lodi hájící, jak jinak, šťouro, světový mír -- po svém, ale mír! Převlečníci styďte se, dokážete-li takovou lidskou drobnost. Vzpomínky, paměť, jedovatá slova. Ej, dalo by se vzpomínat do bezvědomí, ale koho to zajímá, že? Kolotoč svět letí kupředu!

Slyšte, slyšte, pastuškové, nadchází trudná minuta, dušovat se, škytat z čerstvého zázvorového piva, marná snaha žití. Na věčnosti té radosti, u nás doma šidítka, halasná chrastítka, klekátka z trní, kazatelnyz hrachu; čumilové zří hnízdo veleptáka moudivláka, cukrování hrdliček. Usouženou krejčovskou pannu rozbodanou špendlíky, můžeme vydávat za pravěký fetiš. Kdopak bude zkoumat věrohodnost informace, že? Věrolomnost se vyplácí a odhrnuje záclonu do lahodné budoucnosti. Stařecká radost a žádost je skromná. Málo bolesti fyzické i duchovní, trocha nezkaženého zobu v ledničce, televizní šoulání pralesem s rozkvetlým trnovníkem Blbost. Láska dětí není na prodej. Trochu úcty a porozumnění. Jo bejvaly chvíle, kdy jsem byl mlád, a ty se nenavrátí.

Mládí uprchlo, život protekl mezi prsty, školní soubory, čestné stráže u pomníčku padlých, tábory ve stanech, nad táborem vlála na stožáru státní vlajka. Schůze nekonečně se vlekoucí, prokurátorské masopusty a nejen Škaredé středy, závazky velmi neuvěřitelné, k nesplnění lidskou bytostí, věznice, temnice, smolincová poutní místa, nezasloužené bití, střelba do nepřítele; utahování socialistických kožených opasků, posílání destikorun na podporu lidských režimů -- ruce pryč od Koreje, vrazi! Smrtící pochody v bramborových lánech ke zneškodnění rozežraného brouka Američana, politické náhubky, ostrá udidla, k žrádlu chutné droby, choroby společenského růstu, nalévárna jediné možné pravdy VUML, semotamo šruml, státní pohřby, pláč a slzy, zatýkání, závazky a sliby, zpěvy hořkosladké budoucnosti, hranice neprodyšné s hroby na obou stranách barikády, prchající, strážce, vybráni režimními kašpary do kroniky smrt!

Básně slavící představitele lidu, nevyléčitelné poetické laxírky, kladení vzpomínkových věnců, nachystány prapory a fangle; pomoc bratrských zemí proti kontrarevolučním živlům...nechť odpadne všetko nepevné, cizí a nepřátelské. Revoluční změna -- neodešli. Přišli a stali se podnikateli, kádrováci každým coulem. Včera tě ponižovali, dnes znovu. Uměli se narodit, všetečkové, čmelíci, hnidečkové, broučci všežravý!

Padni stará zdechlino na kolena a opakuj do umdlení: Jednoho Boha budu následovat a poslouchat jeho libá slova: co bylo včera, červe, to hrůza a děs, pamatuješ,?! A co dnes?! Že se nic nezměnilo díš? Potom půjdeš do pekel! To by tak hrálo, abys otravoval jeduslovy demokratický libosad - kdo nejde s námi, je odepsán, tohle ale dávno znáš, že?

Odlož hněv, k čemu se vzpěčovat. Po dnech hojnosti a bezduchosti následuje bezčasí průměru a zmaru.

Pozdravuji penzisty. Libujete si v blahobytu -- což je dobře, moc dobře....

Vytisknout