New York projevuje náhlý zájem o maďarskou literaturu

14. 7. 2012

V New Yorku se nedávno konalo čtení z díla maďarského romanopisce László Krasznahorkaie. Jeho první román Sátántangó, napsaný v osmdesátých letech, právě vyšel v pěkném vydání v nakladatelství New Directions. Krasznahorkai píše o zoufalství a o metafyzické stázi, částečně připomíná Kafku, částečně Becketta, zároveň je v jeho románu spousta komedie. Ve filmovém světě ho oslavují za jeho spolupráci s režisérem Bélou Tarrem, jehož dílo (včetně sedmihodinové adaptace románu Sátántantó se často označuje za "nekompromisní"), píše Hari Kunzru v deníku Guardian.

Na čtení v New Yorku bylo narváno. Lidé seděli i na zemi a na schodech. Publikum bylo drtivou většinou mladé, tu a tam byl nějaký postarší maďarský emigrant. Když přišel Arazsnahorkai, přivítal ho dlouhý potlesk.

Energie newyorské literární scény je nepopiratelná. Prosperuje tu množství malých nakladatelství, literárních časopisů, konají se čtení a přednášky. Je tu množství talentovaných, technicky nadaných spisovatelů a redaktorů. Vládnou tu taky obavy, že to, co se publikuje, není dost dobré. Proto se newyorští dvaceti až třicetiletí intelektuálové často zamilují do nějakého zahraničního autora, který se na určitou dobu stává svého druhu talismanem.

Utopická touha po autentické literární kultuře je součástí rostoucí opozice vůči establishmentu. Je v počátcích a je zmatená - ale zájem o maďarskou prózu může signalizovat něco docela podstatného.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 13.7. 2012