Olympijské hry v Londýně jsou symbolem války a nezřízené korporátní moci

11. 7. 2012

Na londýnských ulicích je už přítomno asi 13 500 vojáků. Je to více vojáků, než má Británie v současnosti v Afghánistánu. V londýnských ulicích jsou také desetitisíce policistů a pracovníků soukromých bezpečnostních agentur. Bezpilotní letadla budou patrolovat nad olympijskou vesnicí, která je zabarikádována za 20 km dlouhým plotem, nabitým elektrickým proudem a hlídaným sonickými zbraněmi a 55 týmy útočných psů.

Největši rozhořčení nepřekvapivě vyvolalo rozhodnutí umístit v šesti obytných oblastech kolem olympijské vesnice baterie raket země-vzduch, které mají sestřelit jakékoliv neautorizované letadlo. V úterý odmítl Nejvyšší soud žalobu obyvatel jednoho obytného věžáku, kteří protestovali, že je při rozhodnutí umístit na jejich věžák baterii raket nikdo nekonzultoval a že se rozmístěním raket stávají terčem možného teroristického útoku.

Samozřejmě, jestliže má stát, který pořádá olympijské hry, ve zvyku provádět invaze do zemí jiných lidí, pravděpodobnost teroristického útoku je vysoká. Avšak rozsah a viditelnost vojenských a bezpečnostních operací v Londýně, včetně pravomocí úřadů potlačovat protesty a dokonce odstraňovat kritické plakáty ze soukromých bytů, jsou naprosto přehnané.

Přehnané bezpečnostní operace ochromují zájem lidí o olympijské hry. Z nedávných průzkumů veřejného mínění vyplývá pozoruhodně vysoká míra nezájmu. 49 procent lidí v Londýně a 53 procent lidí v Británii uvádějí, že je olympijské hry nezajímají. Jen 4 procenta dotazovaných uvedla, že je olympijské hry budou motivovat k většímu zájmu o sport.

Nejlepší vstupenky na olypijské hry si vyhradili pro sebe sponzoři a olympijští funkcionáři. Londýňané jsou každodenně uráženi zvláštními jízdními pruhy pro "důležité" osoby v automobilech, řízených jejich šoféry.

Londýnské olympijské hry sice financují z převážné části britští daňoví poplatníci, ale hry zcela ovládly soukromé korporace. V Londýně jsou olympijské hry sponzorovány pod značkami firem Coca-Cola, výrobce čokolády Cadbury's, pivovaru Heineken a restaurací McDonalds. Přitom hry mají podporovat zdravý způsob života v zemi, kde je každé třetí dítě ve věku devíti let obézní. I šéf olympijského výboru Jacques Rogge má pocit trapnosti, který však u něho není natolik silný, aby odmítl sponzorování firmou Dow Chemical. To je vlastník firmy Union Carbide, jejíž továrna v Indii r. 1984 usmrtila tisíce lidí únikem jedovatého plynu a která odmítla přijmout odpovědnost za péči o osoby, které přežily, a odmítla se podílet na vyčištění zničeného životního prostředí v oblasti.

Současný model olympijských her nefunguje. Jak argumentuje nadšenec Mark Perryman ve své nové knize o olympijských hrách, dalo by se to dělat jinak. Pět klíčových reforem by olympijské hry zcela proměnilo. Hry by se měly decentralizovat a měly by se uspořádat v několika zemích najednou. Měla by se zvýšit účast normální veřejnosti tím, že by se používaly už existující stadiony, kam mají přístup normální lidé. Sportovní soutěže by se co nejčastěji měly konat mimo stadiony, aby je mohly sledovat zadarmo co největší počty diváků, podobně jak se provozuje francouzský cyklistický závod Tour de France, sporty by se měly vybírat na základě jejich všeobecné globální přístupnosti. Sponzoři by neměli mít přístup k jádru her. Pět kruhů olympijských her by mělo být rezervováno pro komunitní a dobrovolné organizace.

Současné londýnské olympijské hry nastavují společnosti zrcadlo. To, co se odehrává v Londýně, odráží dědictví války proti terorismu a deregulace nezřízené korporátní moci - obojí to byly velké chyby, které skončily selháním.

Podrobnosti ZDE

Vytisknout