Nádherná bezútěšnost - Hanekeho Láska

3. 7. 2012 / Ema Čulík

Samozřejmě, že Michael Haneke je Pan Někdo. Ten člověk právě získal podruhé za poslední tři roky Zlatou palmu na filmovém festivalu v Cannes. Jeho filmy jsou vždycky pozoruhodné a zůstávají s vámi dlouho poté, co jste opustili tmu kinosálu.

Pro mě je nejlepší se jít podívat na jeho filmy, aniž bych si přečetla nějaké jejich shrnutí, protože kdybyste se měli spoléhat jen na shrnutí děje, octli byste se tváří v tvář hlubokému pesimismu. Středostavovská rodina, která se usmrtí, útlak puritánského otce, dvojice, kterou terorizuje skrytý posměváček, manželé důchodci, které ochromí nemoc a nakonec zničí smrt.

Beautiful Bleakness - Haneke's Amour

3. 7. 2012 / Ema Čulík

Of course Michael Haneke is awesome. The man has just won the Palme D'Or for the second time in three years. His films are always remarkable and stay with you long after you leave the darkness of the auditorium.

For me it's best to go and see his films without reading any synopses, because going on them alone you would think yourself faced with unyielding gloom. A middle class family that kills itself, the oppression of a puritanical father, a couple terrorised by a hidden taunter, a retired couple broken by illness and eventually death.

BRITÁNIE:

Ředitel Barclays Bank byl donucen rezignovat kvůli podvodu s úrokovými mírami

3. 7. 2012

Šéf britské Barclays Bank Bob Diamond byl donucen rezignovat uprostřed obrovského skandálu. Vyšlo totiž najevo, že jeho banka protizákonně manipulovala základní úrokovou míru v Británii (Libor rate) tak, aby z toho měla finanční prospěch. Pondělní pokus správní rady Barclays propustit namísto něho ředitele správní rady Marcuse Agiuse selhal. Diamondovo odstoupení přivítala britská konzervativní vláda, která se octla pod rostoucím tlakem zahájit veřejné vyšetřování tohoto skandálu. Britský konzervativní ministr financí George Osborne odsoudil "korupční praxi" v londýnské City a řekl, že bude následovat trestní stíhání osob, které manipulovaly úrokové míry.

Není známo, zda Diamond dostane při svém odstoupení nějaký zlatý padák, ale od té doby, co byl od r. 2006 zveřejňován jeho plat, vydělal ředitel banky Barclays celkem 100 milionů liber (cca 3 miliardy Kč).

Podrobnosti v angličtině ZDE

Policie provedla domovní prohlídku v rezidenci Nicolase Sarkozyho

3. 7. 2012

Francouzská policie provedla razie v rezidenci a v kancelářích bývalého francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho a také prohledali pařížskou rezidenci jeho manželky Carly Bruniové. Detektivové vyšetřují údajně protizákoné financování Sarkozyho politické strany dědičkou firmy L'Oreal Liliane Bettencourt, nejbohatší ženou Francie. Detektivové také prohledali kanceláře právní firmy, kde pracuje Sarkozy jako partner od té doby, co v květnu prohrál prezidentské volby.

Sarkozy a manželka nebyli přítomni, jsou na dovolené v Quebecu. Jako bývalý francouzský prezident měl Sarkozy imunitu před stíháním, ale ta vypršela 16. června 2012. Soudce v Bordeaux vyšetřuje, zda Sarkozyho pravicová strama UMP dostávala r. 2007 od Bettencourtové peníze v hnědých obálkách. Sarkozy je obviňován, že od Bettencourtové obdržel takto na svou předvolební kampaň 800 000 euro.

Podrobnosti v angličtině ZDE

USA:

Twitter byl donucen předat vládě zprávy, které odeslal aktivista hnutí Occupy

3. 7. 2012

Firmě Twitter nařídily americké soudy, že musí předat americké vládě všechny zprávy za dobu tří měsíců, které prostřednictvím Twitteru odeslal aktivista hnutí Occupy Malcom Harris. Twitter se hájil, že předání těchto zpráv poruší aktivistovo právo na soukromí podle čtvrtého dodatku americké ústavy, pokud by zprávy vydal bez soudního povolení k prohlídce. Avšak soudce na Manhattanu v pondělí rozhodl, že podle federálního zákona je zapotřebí povolení k prohlídce pouze pro několik posledních zpráv odeslaných Twitterem v poslední dne. Harris byl obžalován z porušování veřejného pořádku. Trestný čin měl spáchat na Brooklynském mostě v New Yorku loni v říjnu. Soudce rozhodl, že prostřednictvím soudního příkazu mohou americké úřady získat legitimně přístup ke všem předchozím Harrisovým zprávám odeslaným Twitterem. Prokurátoři tvrdí, že zprávy, které Harris odeslal twitterem, mohou dokázat, zda si byl vědom, že svým chováním porušuje zákon.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Domov - film o ruské rodině - je to vtip, nebo ne?

3. 7. 2012 / Ema Čulík

Právě jsem viděla opravdu komický nový ruský film. (To je něco, co říkávám velmi zřídka..!) Nejsem si ale jista, zda jsme se tomu filmu měli smát. Vyšla jsem z promítacího sálu a přemýšlela jsem, zda to všechno bylo skutečně tak intenzivně ironické - nebo ne?

Film režiséra Olega Pogodina Dom - A Russian Family (Domov - Ruská rodina) je nádherně typicky ruská záležitost, velký dřevěný dům uprostřed stepi, v němž žije velká nefunkční rodina, kteří všichni obědvají polévky za dlouhým stolem, střílejí vlky, souloží v polích a bijí se navzájem pěstí do obličeje. Rodina žijící v tomto době, je tak šarmantě rozložená, že vám to připomíná něco mezi Michalkovým filmem Znaveni sluncem a snímkem Thomase Vintergera Festen.

Dom - A Russian Family: Is it a joke or not?

3. 7. 2012 / Ema Čulík

I just saw the most hilarious new Russian film. (That's a statement I rarely make..!) But I'm not sure if I was supposed to be laughing at it. I came out of the cinema thinking, that was such a wonderfully tongue-in-cheek film... or was it?

Oleg Pogodin's Dom - A Russian Family is a wonderful typically Russian thing, a great big wooden house in the middle of the steppe filled with a dysfunctional family who all eat soup behind a long table, shoot wolves, have sex in the fields and punch each other in the nose. The family in Dom is so charmingly maladjusted, they remind you of something in between Mikhalkov's Burnt By The Sun and Thomas Vinterberg's Festen.

Helen Mirren požaduje větší počet filmařek

3. 7. 2012

Držitelka filmového Oskara kritizovala nedostatek filmových režisérek při ceremonii na filmovém festivalu v ČR.

Helen Mirrenová přidala svůj hlas k množství požadavků, aby se ženám-režisérkám dostalo ve filmovém průmyslu většího prostoru k realizaci. Promluvila na filmovém festivalu v Karlových Varech, kde dostala ocenění za celoživotní dílo. Zdůraznila, že doufá, až přijede příště, uvidí na festivalu alespoň padesát procent filmů, které natočily ženy.

"Nevím, kolik režisérek-žen uvádí své filmy na tomto festivalu. Velmi pochybuju, že jich je 50 procent. Moc jich asi nebude," řekla v projevu, v němž vzdala hold režisérce Noře Ephronové, která minulý týden zemřela. "Když jsem natáčela filmy začátkem své kariéry, existovalo naprosté minimum režisérek, a v žádném případě nebyly na place žádné ženy, což znamenalo, že svlékat se bylo opravdu obtížné," poznamenala. Dodala, že režisérky jako Julie Taumorová a Kathryn Bigelowá pomohly pozměnit nerovnost pohlaví. "Věci se zlepšily, ale z mého hlediska nikoliv dostatečně," dodala.

Obdobně jako Mirrenová se vyjádřila i Meryl Streepová, která minulý měsíc poukázala na to, že Hollywood ignoruje, jak velkou kasovní sílu mají filmy, orientované na ženy.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Z ARCHIVU BRITSKÝCH LISTŮ

Vladimír Dlouhý chce být českým prezidentem

31. 10. 2012

V letech 1994 - 1995 se Vladimír Dlouhý po dobu několika měsíců schovával za svého tiskového mluvčího Kamila Čermáka a vyhýbal se rozhlasovému rozhovoru o privatizaci Škodovky. Třicetiminutový sběrný pořad Jana Čulíka zaznamenávající neuvěřitelné výmluvy Kamila Čermáka a zaměstnanců ministerstva průmyslu a obchodu, jejichž prostřednictvím se po dobu několika měsíců vyhýbali žádosti o rozhovor s tehdejším ministrem průmyslu a obchodu Vladimírem Dlouhým o privatizaci automobilky Škoda, vysílalo někdejší Radio Alfa v dubnu 1995 a na přání posluchačů ho opakovalo v květnu téhož roku. Poslechněte si, je to neuvěřitelné chování.

Jak může mít takovýto člověk vůbec drzost ucházet se o prezidentský úřad? .

Britské listy samozřejmě rády natočí a zveřejní prezidentský rozhovor i s Vladimírem Dlouhým. Zejména by se ho rády zeptaly na to, zda považuje výše zdokumentované chování svých ministerských úředníků za normální a zda bude reformovat prezidentskou kancelář v témže duchu.

Jan Čulík: "Sebrané vytáčky Kamila Čermáka" ZDE

Moskva povede separátní jednání se syrskou opozicí, která odmítá plán OSN

2. 7. 2012

Rusko povede separátní jednání se dvěma uskupeními z řad syrské opozice (existuje přinejmenším dvacet navzájem rozhádaných opozičních frakcí - pozn. KD) a vyslancem OSN Kofi Annanem, poté co opozice odmítla mírový plán OSN. Ten v důsledku neměnnosti ruské a čínské pozice na víkendové ženevské konferenci neobsahuje explicitní požadavek na odchod prezidenta Bašára Asada a povstalci proto na něj nepřistoupili.

Zpochybňování zákonnosti v Porybného Právu

2. 7. 2012 / Štěpán Kotrba

reakce na PR článek Josefa Koukala "Bohatí vězni si mohou koupit drogy, sex i úsluhy. V zákonu je skulina" 30.6.2012 v deníku Právo a na serveru Novinky, který tentýž den hned ráno převzal ve zkrácené podobě na Frekvenci 1 moderátor František Tlapák a v poledne moderátor "Poledních událostí" ČT24 Jan Zika.

Náměstek ministra spravedlnosti Daniel Volák se potřebuje zviditelnit v této nejisté době jako nepostradatelný "muž činu" a tak mu posloužil deník Právo. Ve vazebních věznicích prý "dělají neplechu" "nekontrolované" peníze, které si "bohatí vězni" nechávají posílat zvenčí. Praví prý v čerstvě vydané výroční zprávě o činnosti státního zastupitelství "pražští státní zástupci".

Ujasněme si to. Vazba je preventivní ochranné opatření spravedlnosti v trestním řízení pro hladký výkon vyšetřování. Vazebně stíhaný je nevinný. Vazba není trest.

Román o jednom masakru: Italská politická detektivka, která asi taky nepřijde do českých kin

2. 7. 2012 / Jan Čulík

Drsným a napínavým příběhem v hlavní soutěži na karlovarském festivalu je film Marca Tullia Giordana Romanzo di una strage (Román o jednom masakru). Ukazuje nám, jak blízké jsou západní a východní společnosti. V dubnu 1969 došlo v Miláně v jedné bance na náměstí Piazza Fontana k bombovému atentátu, při němž bylo usmrceno čtrnáct civilistů a mnoho dalších lidí bylo zraněno. Z atentátu byli původně obviňováni levicoví anarchisté, ale postupně vyšlo najevo, že ho spáchali pravicoví extremisté za pomoci extremně pravicových sil z NATO a z americké politické scény. Američtí a italští ultrapravičáci se totiž obávali, že by se mohla Itálie připojit ke komunistickému bloku, a tak zinscenovali velký masakr, který měl přivést veřejnost, aby přijala omezení demokratických svobod, demonstrací a stávek, případně pravicovou diktaturu jako v Řecku.

Jak vysvětlil v Karlových Varech scénárista filmu, napínavý příběh je založen na mnohaletém studiu pramenných materiálů a je pravdivý. Hlavní, neúplatný policejní vyšetřovatel byl zavražděn, stejně jako několik dalších činitelů. Za atentát nikdo nebyl odsouzen. Soudní výlohy obnovení případu začátkem devadesátých let, které k ničemu nevedlo, museli hradit příbuzní zavražděných obětí. Případ je pro italskou justici uzavřen.

ZNOVU O KULTURNÍCH ROZDÍLNOSTECH

Faux pas Marka Ebena

2. 7. 2012 / Jan Čulík

V neděli odpoledne byl v Karlových Varech uveden pěkný, profesionální, možná trochu tradicionalistický film postaršího maďarského režiséra Istvána Szabó The Door (Za zavřenými dveřmi). Snímek se odehrává v Budapešti od šedesátých do sedmdesátých let, jeho hrdinkou je nenápadná, ale zdánlivě výstředně agresivní posluhovačka Emerenc Sherdásová, která začne pracovat jako hospodyně v domácnosti spisovatelky a jejího muže. Postupně se ukáže, že Emerenc je symbolem traumatických zkušeností dvacátého století, fašismu i komunismu a schopnosti slušných lidí přežít a pomáhat jiným. Film je komorní psychologické drama, jak v úvodu před promítáním řekl István Szabó, je to studie tváří, podle jeho názoru právě film na rozdíl od třeba literatury má výjimečnou schopnost sdělovat příběh prostřednictvím analýzy obličejů lidí. Dobře hrají všichni herci, avšak film by nebyl ničím, kdyby v něm postavu hospodyně Emerenc nehrála Helen Mirren. Podala absolutně vynikající výkon. Jejím hereckým výkonem ten film stojí a padá.

István Szabo hovoří o svém pojetí kinematografie, natočila Ema Čulík, ZDE

Nuda s Poupaty

2. 7. 2012 / Jan Čulík

Velkým zklamáním byl debut režiséra Zdeňka Jiráského Poupata, který se pokusil vytvořit obraz deprivované České republiky současnosti, avšak nepodařilo se mu vytvořit příběh, který by diváka dokázal zaujmout. Jen přehrál celou řadu už známých stereotypů.

Film, který se odehrává v jakémsi blíže neurčeném průmyslovém městě asi v severních Čechách, se snaží Českou republiku ukázat jako snad nejhnusnější možný prostor. Nábytkové vybavení je otlučené a staré, zdi veřejných místností jsou pošpiněné grafity nebo nejrůznějšími hnusnými skvrnami. Prvních deset patnáct minut divák uvažuje, zda vidí před sebou obraz pokleslé skutečnosti za dob komunismu někdy v osmdesátých letech, ne, pak se ukáže, že to má být dnešek. Normalizace zapustila v tomto filmu opravdu hluboké kořeny a zdegenerovala.

Tvoje krása nemá cenu: Vynikající rakouský film na nejaktuálnější témata dne

1. 7. 2012 / Jan Čulík

V karlovarské soutěži se dnes ve velkém sále hotelu Thermal ve dvacet hodin promítá vynikající debut rakousko-tureckého režiséra Hüseyina Tabaka, Tvoje krása nemá cenu.... Je to příběh kurdsko-tureckých přistěhovalců v dnešní Vídni, který se především soustřeďuje na osudy asi dvanáctiletého Veysela, syna - snílka v přistěhovalecké rodině, který, stejně jako všichni její příslušníci, jsou ve zdánlivě liberálním rakouském prostředí vystavování obrovským, nesnesitelným tlakům. Hlavně proto, že příslušníci většinové rakouské společnosti prostě nejsou vůbec schopni pochopit, že může existovat i lidskost založená na jiné kultuře, než je ta jejich jediná, dokonalá, rakouská. Prostě představa, že by mohlo existovat jiné vnímání světa prostřednictvím jiné kultury, jejíž příslušníci ji zažívají stejně tak hluboce, intenzivně a autenticky jako Rakušané svoji, je pro rakouskou většinovou společnost nepochopitelná.

Toto je výjimečný film, který by měl vidět každý. Bohužel, dá se očekávat, jako u většiny filmů předváděných v Karlových Varech, že se do distribuce v Česku vůbec nedostanou. Je to opravdová škoda, protože paralela mezi tím, co tureckým přistěhovalcům dělají v "liberálním" Rakousku a tím, co se děje v Česku Romům, je absolutní.

Čtyři slunce: Bohdan Sláma natočil nepokrytě náboženský film

30. 6. 2012 / Jan Čulík

Na první pohled překvapením, ale ve skutečnosti zřejmě docela logickým vyústěním jeho dosavadní práce je nejnovější film režiséra Bohdana Slámy Čtyři slunce. Jeho dosavadní filmy argumentovaly, spíše formou jakýchsi debatních filmových prohlášení, že by se člověk měl vzdát modly konzumerismu, technologie a peněz, které ho ničí, a věnovat se navzdory všemu pěstování toho jediného, co má v životě smysl: lásky, autentických mezilidských vztahů, vlastní kultury a národního dědictví, které je konzumeristickou globalizací ohroženo.

Dva dokumenty o mizejících vzpomínkách

2. 7. 2012 / Ema Čulík

Žijeme prý v komunikačním věku. Internet je natolik propleten s našimi životy, že se dovídáme doslova za pár minut o tom, co se děje na druhé straně světa. Zjevně tomu tak vždycky nebylo, děly se záhadné věci, docházelo k bizarním shodám okolností, lidé byli izolováni vzdáleností a odděleni oceány a kontinenty.

Truth is Stranger than Fiction - Two Documentaries

1. 7. 2012 / Ema Čulík

So it's the Age of Communication... The Internet is so entwined in our lives, we can know just what's going on on the other side of the world in a matter of minutes. Apparently it wasn't always this way, mysterious things happened, bizarre coincidences arose, people were thrown apart by distance and separated by oceans and continents..

I have just seen two documentary films whose stories couldn't have taken place today. What with facebook, twitter, myspace, google maps, we can so easily trace where our friends, our colleagues and our work is now, where it might go, and where it has been previously.

Tabu: Film, který se líbí všem, a mně taky

30. 6. 2012 / Ema Čulík

Na Edinburském mezinárodním festivalu hovořili všichni o filmu Tabu, který natočil portugalský režisér Miguel Gomes. Film vyhrál festival v Berlíně. V Edinburku se mi ho nepodařilo zhlédnout a byl to první film, který jsem uviděla tady v Karlových Varech. Byl to pro mě velmi příjemný začátek karlovarského týdne.

Tabu: A film that everyone likes, and me too

30. 6. 2012 / Ema Čulík

At Edinburgh International Film Festival everyone was talking about a film called Tabu, Portugese director Miguel Gomes's Berlin-winning picture. Try as I might I couldn't get to it in Edinburgh, and then it was the first film I saw here in Karlovy Vary. It was a lovely start to the week for me.

Signál: Zábavná česká komedie s hlubším vyzněním a některými nepromyšlenými motivy

30. 6. 2012 / Jan Čulík

Překvapivě zralou a relativně dobře napsanou komedii s vážnějším podtextem předvedl na festivalu v Karlových Varech pětadvacetiletý Tomáš Řehořek, jehož předchozí filmy (Piko, Czech Made Man) byly bez nadsázky strašné. Signál sice nejde za soubor stereotypů, které české společnosti neúnavně a opakovaně servíruje český film, a je vytvořen přesně podle televizního receptu na "zábavu" (přesně tak jako české televizní seriály nejprve nastolí pár problémů, ale film pak končí všeobecným sbratřením), obsahuje množství pracně konstruovaných gagů, ale aspoň se film do určité míry pokouší tyto stereotypy vážně reflektovat. Příběh tak není úplně povrchní, divák se během dvouhodinového filmu nenudí a narativ prochází určitým vývojem.

Filmový festival Karlovy Vary

Dnešní brutální a nemilosrdný svět

29. 6. 2012 / Jan Čulík

Uprostřed každoroční bombastické reklamy na nafukované celebritální pozlátko (viz česká média v pátek večer) nesmíme zapomínat, že karlovarský filmový festival není ani o večírcích ani o celebritách, ale především o velmi dobré dramaturgii: přináší do českého prostředí často to nejzajímavější, co se vyskytlo na světových filmových festivalech. Často ve Varech vévodí jihokorejské a ruské filmy. Možná to bude tak i letos; v každém případě už v první den festivalu, v pátek, bylo možno zhlédnout pozoruhodný jihokorejský film. Kontrastem k němu byl podle mého názoru poněkud nudný slovenský dokument "Až do města Aš" Ivety Grófové. Ten sledoval příběh mladé slovenské Romky, která odjela od svého slovenského milence v Bardějově za mechanickou prací šičky v továrně a za životem v ubytovně až v západočeském městě Aši. Vzdáleně formanovské rysy pokleslé lidské aktivity, minimalistického přežívání v prostředí prostých, obyčejných lidí, mě nedokázalo v první půlhodině zaujmout, asi jsem už viděl příliš mnoho homolkovských filmů, a tak jsem odešel, takže pokud se po mém odchodu film najednou radikálně zlepšil a stal se průkopnicky stimulativním a zajímavým, to opravdu nevím.

Causa Jiří Pospíšil

Politický nekrolog hrobaře právního státu

29. 6. 2012 / Martin Kunštek

Při sledování sdělovacích prostředků referujících o odvolání Jiřího Pospíšila z funkce ministra spravedlnosti nevycházím z údivu. Rozpor mezi realitou (známými fakty) a popisem událostí, resp. komentáři prezentovaný českých médii, byl tak obrovský naposledy v době schylujícího se amerického napadení Iráku. Naprosto nejsem schopen pochopit, proč média oslavují jako hrdinného bojovníka za spravedlnost nejhoršího hrobaře právního státu od vzniku ČR.

Otázky před výročím

2. 7. 2012 / Marek Řezanka

Blíží se výročí upálení Mistra Jana Husa. Muže vzdělaného, humanisticky založeného, středověkého profesora a kazatele, člověka oplývajícího humorem, který mluvil k prostému lidu a měl přátele i mezi šlechtou. Kladl důraz na hledání pravdy a patřil mezi ostré kritiky poměrů v církvi na počátku 15. století.

BRITÁNIE:

V důsledku bankovního skandálu rezignoval předseda správní rady Barclays Bank

2. 7. 2012

Marcus Agius odstoupil z funkce předsedy správní rady banky Barclays. Uvedl, že se "opravdu omlouvá" za skandál s manipulací úrokových měr ve prospěch banky, který uštědřil "drtivou ránu" pověsti jeho banky.

Avšak na Barclays Bank dál vyvíjí ostrý nátlak šéf labouristické opozice David Miliband, který požaduje, aby odstoupil i generální ředitel banky Bob Diamond. Miliband usiluje o nezávislé vyšetřování bankovní praxe a chce v této věci přimět parlament, aby schválil příslušný zákonný dodatek.

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL za květen 2012

3. 6. 2012

V květnu 2012 přispělo finančně na Britské listy 214 osob bankovním příkazem celkovou částkou 62 046,37 Kč, dobrovolným předplatným prostřednictvím mobilu v březnu 2012 částkou 44921.92 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 31.5. 2012 částku 92 806,98 Kč. Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat i z mobilního telefonu nebo na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.