Adriana Pačanová: Kubánské rytmy a činku do ruky

2. 5. 2012 / Pavel Pečínka

Ve třetím letošním čísle Romano hangos necháme naše čtenáře trochu nahlédnout do života Adriany Pačanové ze Sokolova, která se učí v oboru kuchař -- číšník na tamní živnostenské škole.

Její prarodiče pochází z Banské Bystrice, ale rodiče Adriany a ona sama se už narodili v Čechách. Otec Vojtěch Pačan pracuje jako svářeč, matka v textilce. "Bráchovi Markovi je osmnáct, učí se na instalatéra, ve volném čase vzpírá a boxuje. Mladší Vojtěch si box zatím neoblíbil, má teprve dva roky, sestře Jenifer je šest," vypočítává Adriana své sourozence. V prostředí, kde vyrůstala, se mísily romské i neromské vlivy. "Jsme trochu muzikantská rodina, občas se u nás mluví romsky. Ale když jsme byli malí, tak na nás naši romsky nemluvili vůbec, protože bychom se pak podle nich nenaučili pořádně mluvit česky. Moji rodiče umí dobře romsky, ale chtěli abychom splynuli s českým prostředím. Pořádně romsky jsem se proto nakonec naučila spíš od svého okolí než doma," skoro omluvně krčí rameny. Kamarádů měla Adriana podle vlastních slov vždycky dost z obou prostředí. A to už na základní škole v Sokolově, kam chodily asi dvě stovky Romů. "Je mně jedno, jestli je někdo zelenej, oranžovej nebo fialovej," směje se.

Přímo na nějaké rasistické ústrky si ze své "základky" nevzpomíná, učitelky se podle ní chovali k Romům i Neromům stejně.

To se ale nedá říct o situaci všeobecně. Adrianě Pačanové připadá, že většina Čechů je rasisticky zaujatá a nerozlišuje mezi Romy ty, kteří jsou vzdělaní a žijí normálním stylem a ty obtížně přizpůsobivé. Někteří učitelé v severních Čechách se přímo zúčastňovali protiromských demonstrací.

Na romskou středoškolačku má ale Adriana přece jen jeden netradiční zájem -- ráda vezme do rukou pořádnou činku a hodí si ji nad hlavu. "Vzpírání provozuju už nepřetržitě tři roky a ten sport prostě miluju. Jsem dvojnásobný mistr, nebo vlastně mistryně České republiky, třikrát mistr Karlovarského kraje a pětkrát jsem skončila na Světovém poháru v rakouském Lochenu jako třetí," vysvětluje.

A něco z těch "obyčejnějších" zálib? Stejně jako u jejích spolužáků v tomhle věku bychom u Adriany v poličce s CD nahrávkami a kazetami objevili kapely hrající ve stylu hiphop, techno, drsný metal a rock, ale i Daru Rolins a Karla Gotta, stejně jako zpěváky a skupiny Gipsy.cz, Rytmus, Gipsy Kajkoš atd.

Mladá Romka, co umí zvednout pěkných pár kil nad hlavu, ve svém volnu ráda vyrazí na diskotéku. Tam, kde ji znají, problémy nezažívá. "Berou nás normálně, prostě hned čau, ahoj," popisuje.

Tanec Adrianu baví, do tanečního souboru chodila od sedmi let. "Organizoval to můj otec, měl sdružení a chodilo nás tam asi padesát Cikánů. Tančili jsme hip-hop, kubánské rytmy, latinskoamerické tance, ale i romské, pořádně jsme se rozparádili, bavilo nás to moc." Teď něco málo o plánech do budoucna. "No, rodinu bych si ráda pořídila až tak v pětadvaceti, děti bych chtěla mít až budu mít všechno připravené na žití s mou budoucí láskou. U nás v rodině je základ vyučení a práce, jinak ani krok," zdůrazňuje odhodlaně mladá Romka. Kdyby si měla vybrat nějakou exotiku, z cizích zemí by se jí nejvíc líbilo a žilo asi v Itálii. Ráda by ukázala, že "Romové nejsou jen na sociálkách", chtěla by si pořídit vlastní auto a byt a mít pracovitého muže. "Nejradši kuchaře -- číšníka," svěřuje se se svými sny.

Adriana je ráda, že má pro svoje cíle a plány podporu rodičů i sourozenců. Zatímco někteří její vrstevníci, hlavně mezi Neromy, v tomhle věku zkouší doma svoje první rebelie, budoucí romská servírka na své rodiče nedá dopustit: "Otec dělá pro Romy celej život, pořádá akce pro děti vždycky ze svých peněz a ne z žádných dotací. Má slabost pro chudší děti, tak jim někdy sám nakoupí hračky nebo pastelky atd., byl s nimi na zájezdu. Snaží se vést Romy k tomu, aby se začali vzdělávat a vyrovnali se majoritě. Prostě aby šli nahoru podobně jako v Americe černoši. Otec mně i mým sourozencům pořád říká - musíte se učit a být lepší než majorita a ukázat jí, že my Romové jsme vzdělaní a slušní."

Adrianu baví focení, a kdyby mohla fotit pro nějaký časopis, byla by velice ráda. Protože tahle činorodá Romka nezůstává uzavřená v jednom či druhém světě, ptáme se jak vnímá postavení romské a neromské ženy. "No neromská žena asi nevaří každej den teplé jídlo, ale romská žena, ta skoro každej den," zastává se rozhodně romských dívek. A jaké změny u Romů i Neromů by Adriana ráda viděla? Češi by podle ní neměli své děti vychovávat k averzi proti Romům, ve školách mělo skončit rozdělování na romské a neromské třídy: "Romské děti jsou někdy výbušnější, takže podle toho reagují, když slyší hlášky, že Cikáni patří do plynu."

U romských sociálně slabých rodiny považuje Adriana za nutné změnit výchovu dětí, začít slušně žít, připravovat děti na jejich profesi. Vadí jí, že někteří Romové jsou závislí na sociálních dávkách: "Nemají snahu začít slušný a spořádaný život, žijí ze dne na den, nepřemýšlí dopředu, nedělají si starosti. Člověk jako by jim musel někdy přinést všechno pod nos. Někteří z nich začali emigrovat, to znamená utíkat před problémy. Dali tak majoritě najevo, že se nechtěj přizpůsobit a vzdělávat. Pro tyhle lidi je pak těžký něco dělat protože tak žijí z generace na generaci a vleče se to s nimi dál a dál. Přála bych si, aby většina Romů byla vzdělaná a ukázala to majoritě. Já sama jsem hrdá že jsem Romka."

Pokud jde o romské taneční soubory, je tahle snaživá dívka trochu kritická: "Když si vezmeme jejich repertoár, tak ho někdy kopírují jeden od druhého a nemají svou fantazii, aby vytvořili něco nového. A když se jim náhodou něco povede, tak to zkopírují všechny romské kroužky." Nesouhlasí ale, že by tomu bylo podobně i u písní: "Kdepak, nejsou většinou podobné. Něco jiného jsou skladby poslechové, koncertní nebo písničky co se hrají na zábavách."

Pro českou politiku nemá Adriana moc pochvalných slov. Projevuje se v ní negativně to, že politici, hlavně lokální, rasistické nálady využívají a někdy i podněcují. Dělají to podle ní ale rafinovaně, protože otevřeně rasisticky věci už dneska "na plnou pusu" říct nemůžou.

A kdo z veřejně působících osobností projevuje podle Adriany největší sympatie k Romům? "Tak určitě Lucie Bílá, ta se k nám určitě neotočí zády! Samozřejmě pro Cikány hodně dělá Rytmus. Všichni Romové jsou na něho hrdí že aspoň on něco dokázal a že je významnou osobou a celebritou, že ukázal majoritě že i Romové mohou být respektovaní. Je to náš Boss! Všichni Romové ho moc milujeme. On ukázal Česku i Slovensku že i Cikán může být víc než Čech," domnívá se.

A vzkaz sportovní vzpěračky na závěr? Chtěla by hlavně poděkovat svým rodičům: "Svou prací dosáhli toho, že nepatříme k těm sociálně slabým a vedou mě i sourozence k normálnímu spořádanému životu. Náš otec Vojtěch Pačan nám dává velkou sílu i naději v téhle těžké době. Přeju všem Romům, abych jim jejich rodiče dávali taky to co mě a mým sourozencům poskytují rodiče moji."

Vychází v Romano hangos 3/2012ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 2.5. 2012