A proč máš takovou velkou organizaci, babičko?

4. 2. 2012 / Karel Dolejší

Případ rozvířil debatu o pravomocech úřadu a oprávněnosti špehování opozice. Dokonce i mnozí z těch, kdo v principu souhlasí s tím, že na Die Linke je třeba "dávat pozor", upozorňují, že strana postupuje naprosto veřejně, a je tedy možné získat o ní veškeré potřebné informace z otevřených zdrojů. Jiní si zase všímají faktu, že sledování se řídí nikoli radikalitou názorů poslance, ale jeho postavením ve stranické hierarchii. Zajisté by se našly důvody, proč věnovat přiměřenou (a ústavně povolenou) pozornost např. komunistické platformě a dalším radikálním frakcím uvnitř strany - zpravodajsky sledováni však nicméně jsou její vysocí představitelé.

A tak se vynořují palčivé otázky: Kdo by měl být vlastně zařazen mezi nepřátele ústavy? Může být nepřítelem ústavy poslanec? Má mít exekutiva možnost kontrolovat volené zástupce lidu, jestliže by tomu přece mělo být naopak? A jaké pravomoci jsou přiměřené těm, jejichž formálním cílem je chránit ústavní uspořádání? Jak vážně brát argumentaci úřadu, který tvrdí, že i ti kdo nejsou nepřáteli ústavy ji mohou nechtěně ohrožovat?

Zneškodnit skupinu zabijáků, kteří v konspiraci vraždí spoluobčany, je samozřejmě o něco složitější než špehovat osoby, jež jsou všem na očích, i když nic neudělaly. Maně se vnucuje vousatý vtip o opilci hledajícím ztracené klíče od bytu pod lampou pouličního osvětlení, kde je neztratil, protože se tam po nich pátrá lépe nežli v temné uličce, kde skutečně leží. Taková skvělá kvalifikace a výkon strážců, takový sklon maximálně si ulehčovat práci ovšem nejsou žádnou německou specialitou. Také u nás máme experty na extrémismus píšící učená pojednání o anarchistických skupinách údajně řízených na vůdcovském principu a "extrémistech" pořádajících občanské protesty proti akcím, které soud shledal nezákonnými. Drobný rozdíl oproti Německu je možná v tom, že tamní pravice si dává velmi dobrý pozor, aby se distancovala od extrémistů, zatímco pravice česká si své Bátory, Jochy a Semíny vysloveně hýčká.

Jistěže existují dobré důvody k ostražitosti. Právě v Německu se již delší dobu v odborných kruzích debatuje o tom, že ekonomická krize z roku 2008, jejíž následky trvají dodnes, výrazně snížila přitažlivost ekonomicky stagnujícího a politicky rychle degenerujícího západního modelu kapitalismu. Jednání politiků ovšem vesměs probíhá uvnitř horizontu jednoho dvou volebních období a ani je nenapadne myslet pár tahů napřed, takže řešení stávajících problémů se od nich sotva dočkáme. Škrty v rozpočtech a utahováním šroubů se nic nevyřeší. A pokud se přece jen najde některý, kdo - jakkoliv třeba utopicky - uvažuje v širších souvislostech, je ihned na stole argument, že by mohl škodit ústavnímu pořádku...

Zatímco zákonodárci řeční v archaickém parlamentu manipulovaném lobbyisty, exekutiva rychle získává další a další nové nástroje pro expanzi svých kapacit daleko za hranice toho, co si vůbec dokázali představit někdejší tvůrci ústavních systémů. Ti kdo už před lety prognózovali rychlé šíření bezpilotních létajících zařízení do všech sfér života mají zase jednou důvod k jásotu: Souběžně s miniaturizací se rozvíjejí také algoritmy pro nasazování těchto strojů v celých "hejnech" schopných měnit formaci nebo vyhýbat se terénním překážkám.

Vyhlídky na rychlé snižování ceny podobných zařízení v důsledku masové výroby mohou záhy způsobit, že statické městské kamerové systémy budou doplněny o mobilní složku umožňující nepřetržité sledování kohokoliv kdekoliv. A jak případně podotkl jeden z diskutujících na Youtube, pokud nastane problém, něco takového jako robotický minivrtulník na vás může jednoduše shodit ruční granát...

Zatímco ještě doznívá otázka "Kdo hlídá hlídače?", problémem se stává to, jak pozornosti hlídačů vůbec nějak uniknout - jak se vyhnout rutinnímu špehování, když hledají ztracené klíče tam, kde nejsou k nalezení. Existují ovšem zaručené způsoby, jak jim jejich slídilskou práci naopak maximálně usnadnit. Jedním z nich je, jak vidět, založení centralizované politické strany.

Vytisknout