Co dělat? Připravovat občanskou a demokratickou revoluci! Nadechněme se, postavme se, braňme se! aneb Zkusme to jinak!

1. 2. 2012 / Karel Hoff

Z plejády zajímavých článků na (nebo v...) Britských listech nejen mě zaujala výzva  "Co dělat? Připravovat občanskou a demokratickou revoluci! Nadechněme se, postavme se, braňme se!", kterou podepsali pánové Petr Kužvart, Josef Mrázek, František Krejča, Fratišek Postupa, Jan Prokeš, Štěpán Steiger.

Dlužno podotknout, že výzva k odstranění současné vládnoucí tlupy zvolených nepodarků na bázi občanských aktivit, odborů a spontánního lidového hnutí je dobře propracována, poněvadž autoři jsou si vědomi i slabin své výzvy, jež lze vyjádřit otázkami kdy?, kde?, jak?, a co když se vyhraje?, lze zabránit vržení dlažební kostky, nebo brachiálnímu násilí? + série dalších. Autoři odpovědi rozebírají (doporučuji přečíst) a připouštějí, že všechno může být jinak, nicméně riziko zmaru zdá se mně vysoké. Protispolečenské reformy vládnoucí koalice natolik poskočily, že bude stále obtížnější mobilizovat pracující třídu, jež už tvrdě pocítila, že kapitalismus nežertuje -- a riskuj, že přijdeš o práci, byť mizerně honorovanou, stačí fotka z bezpečnostní kamery či hvízdnutí Nováka mistrovi. Doby, kdy se nejen pělo, že mistr je kur.. hrozná, za což potlesk a poslé kapitalismus, jest nenávratně v trapu, teď jde doopravdy o bytí. A co se oné dlažební kostky týče: svolávání akce skrze sociální sítě přirozeně neunikne mocenským strukturám, a i kdyby v davu byli všichni bezrucí, určitě nějaký projektil oknem, či výkladem proletí.

Rovněž nelze vyloučit, že se do čela předpokládané demonstrace nevklíní chlapík, kteréhož ráčil zfackovat "taťka" Kalousek, což schváleno, ba pochváleno černohorským spáčem. Naplánovat revoluci a provést revoluci, to jsou dvě rozdílné věci. Ono těch úspěšných revolucí v historii zase tak moc nebylo. A nekrvavých už vůbec ne.

Pokud se zdařily, tak jenom díky tomu, že vládnoucí moc projela úplně všechno, i možnost bránit se silou. Lze totéž předpokládat u této vlády? Co učiní in extremis (v poslední chvíli, v hodině smrti)?  Žádná sranda to nebude! Přátelé, fandím Vám, ovšem jsa imobilní, do ulic nepůjdu. Až se začne lámat chleba, vystříhejte se hanebných inteligentů, mají vytříbený smysl pro chvíli, kdy vrazit nůž do zad.

I proto si myslím, že to ještě lze zkusit jinak: Posledních dvacet let volíme vesměs pravicové strany, omlouvám se těm, kdož nikoli, já je nevolím také! Pravda, čtyřicet let tu demokracie bylo jako šafránu, nicméně, obávám se, že to není ta hlavní příčina. Tou je znovu a záměrně zdivočelý gen egoismu v naivní představě, že každý může zbohatnout vykořisťováním jiných. Pravice ovšem velmi rychle dala najevo, že jsme pouze plankton, jímž se mohou živit malé ryby s tím, že budou v pravý čas sežrány rybami velkými. Kde jsou všechny ty Unie svobody, Občanské demokratické aliance a jiné? Nažraly se a byly sežrány systémem, nikoli voliči. Občas jsme k pravičákům, aby to měli jednodušší, přivolili nějaké ty populisty či politické trvalky, kočkopsy ala opoziční smlouva, ba i socani dostali šanci, jenomže se zlou jsme se potázali: tak naše zelené biomasy nejenže netušily, co obnáší jejich vlastní program, ale jaksi nepostřehly, že evropští zelení jsou více leví, než praví -- a šly záhy od válu. Lidovce na politickou trestnou lavici jsme ani tak neposlali my voliči, ale nesportovní chování páně Čunků a Svobodů, a najmě pak bodyček lidoveckého dítěte M. Kalouska, jenž bystře odhadl situaci a maje "rozdělanou práci" , založil si stranu novou -- a my mu  to sežrali. A když jsme skočili na špek jménem VV, bylo vymalováno. Namítne někdo, že ani socani nebyli to pravé ořechové, a bude mít pravdu.  Mnozí soudruzi se slušně napakovali! Leč ve sněmovně máme dvě levicové politické strany, preference naznačují, že by klidně mohly po volbách vládnout, to jsme ještě nezkusili. Už slyším ten řev: Volit komunisty, buďme rádi, že jsme se jich zbavili! A s nimi i nezadluženosti, prosperujícího průmyslu, sociálního státu a zemědělství, které nás uživilo. Vidíte teď něco obdobného kol sebe? Za chvíli ani neuvidíme lebedou zarostlé pole, k tomu kráčíme kroky mílovými! Rozhodneme-li se pro levou alternativu, já vím, Mirku, že ty ne, mluvím za plankton, pak nutno mít na paměti, že socanům se dá hlas pouze tehdy, když se zbaví svého bohuminského usnesení o nespolupráci s KSČM na vládní úrovni. V této zbabělé úmluvě nejde o Komunistický manifest, ale o strach, že v případě pozitivního činění komančů na ministerstvech, ztratí ČSSD pozici jedničky na levici. Nečekám, že to vyjde, a i kdyby, není jisto, zda by socani a komančové zarazili pád této společnosti do nicoty, kam nás svižně táhnou ODS, Top 09 a ti oní VV, či jak se budou další rozpočtově zodpovědní jmenovat. Tož to je zase moje výzva. A když to nevyjde, můžete mě i s vozíkem zakomponovat do barikády. 

Vytisknout