Péče o bezdomovce v kanadské Ottawě

4. 2. 2012 / Miloš Kaláb

"Ubytování bezdomovců v útulcích se musí změnit" nadepsal svůj článek pan Kelly Egan v The Ottawa Citizen. Pokaždé, když se bezdomovec vyspí v některém útulku - ve středu jich bylo v útulku Misie plno a navíc jich spalo patnáct i na podložkách v kapli - dostává útulek 43,50 dolarů z veřejných fondů. Dvacet procent hradí město a osmdesát procent hradí provincie Ontário. Tato částka není vysoká, ale za měsíc to dělá více než 1300 dolarů. Za tuto částku dostane ubytovaný podložku na spaní nebo místo v posteli na patro, tři jídla za den a přístup k nějakému programu. To ale neznamená, že má "domov".

"Kdybyste dali dohromady 4 nebo 5 takto nesnadno ubytovatelných lidí, spojili náklady na ně, získali byste víc než dost k tomu, abyste mohli najmout domek, nakoupit jídlo a ještě by možná zbylo na zaplacení sociálního pracovníka", napsal pan Egan. "Ti "ubytovaní" by měli domov se všemi nezbytnými základními potřebami a přestali by být bezdomovci".

K takovým výpočtům ale pan Egan poznamenal, že není nic jednoduchého v péči o bezdomovce. Částka 43,50 dolarů na jednoho člověka se nesmí přesunout nikam jinam než do útulků. Občané se sice mohou domnívat, že město nemá s bezdomovectvím žádný problém, jenže se v tom ohledu mýlí. Před několika dny navštívil starosta města se 13 městskými zastupiteli útulek Misie, jednak aby zaplatili za obědy třem stovkám chudých lidí a současně ty obědy podávali. O tom, že to byla příležitost k fotografování, se nepsalo, ale snímek ukázal, jak to všem slušelo. Náklady 1200 dolarů za obědy zaplatila městská pokladna.

Vtipkovalo se při tom, že konečně je vidět zastupitele, jak dělají něco užitečného. Všichni měli na hlavách bílé papírové čepice a velké bílé zástěry. Zastupitel, který byl dříve majitelem restaurace, bravurně podával talíře s roštěnkami, kdežto pan starosta obsluhoval tak, že naléval ovocnou šťávu.

Zastupitel, v jehož obvodu je nejvíce bezdomovců a 3 útulky - Misie, Armáda spásy a Pastýři dobré naděje - souhlasil, že je zapotřebí používat peněz na pomoc bezdomovcům hospodárněji než jak se děje dosud. To, že někteří se chodí najíst a vyspat do téhož útulku den po dni třeba déle než měsíc, ukazuje na to, že je lepší opatřit pro domovce trvalou střechu nad hlavou. Proč jim poskytovat jen místo na přespání během chladných nocí a nestarat se o to, kde spávají jindy?

V útulku Misie spí každou noc jako v noclehárně kolem 250 lidí. Někteří tak spávají už několik roků. Jedním problémem je vysoký podíl lidí s duševními chorobami. Minulý týden se v útulku konala pietní vzpomínka na muže, který spával skoro po dobu dvou roků každou noc vzpřímeně na židli. Bylo mu 36 roků, když spáchal sebevraždu. Ani po 8 týdnech se nikdo z jeho rodiny nepřihlásil o jeho pozůstatky.

Ředitel Misie přiznal, že útulky pro naléhavé případy nejsou vhodným místem pro duševně nemocné lidi, jenže dosavadní způsob financování nevede k žádnému zlepšení situace. Při tom Ottawa věnuje 14 milionů dolarů na ubytování pro chudé občany a ke snižování chudoby. Z toho se mají 4 miliony dolarů utratit za výstavbu bytů a zbytek za služby, jako jsou příplatky k nájemnému, vzdělávací programy jakož i pomoc při hledání zaměstnání. Zastupitel Mark Taylor sdělil, že je 4x dražší udržovat bezdomovce na ulicích než jim poskytnout střechu nad hlavou. Ti, kteří spávají na ulicích, nadměrně zatěžují nejrůznější služby jako jsou zdravotníci, policisté, sociální pracovníci i soudy. Upozornil na to, že většina občanů je od částečného nebo úplného bezdomovectví vzdálena jen třemi až čtyřmi výplatami. Znamená to, že by se tito lidé stali bezdomovci, kdyby nedostali 3 nebo 4 výplaty.

V posledních letech už nepřibývá bezdomovců tak rychle jako v minulosti. Průměrně přespává každou noc v útulcích 1225 lidí a průměrná doba pobytu v útulku je 60 dní. Spočítejte si, co to stojí při ceně 43,50 dolarů za osobu a noc. Vždyť to vychází na něco přes 53 tisíce dolarů za den, čili 1,6 milionu dolarů za měsíc! Je neuvěřitelné, že se podobné počty provádějí každou zimu, kromě jídla se rozdá mnoho teplých čepic, rukavic, bund a případně i spacích pytlů, když je zima opravdu krutá, a potom se o několik měsíců později zjišťuje, že se vlastně nic jiného nevykonalo. Starosta i městští zastupitelé se ale ukázali jako lidumilní občané, kteří by dokázali dělat divy, kdyby jim v tom nebránily předpisy, jak se smějí utrácet peníze určené na zlepšení situace bezdomovců.

Vytisknout