Na prahu autoritativního režimu

13. 1. 2012 / Petr Kellner

Nejvíce zarážející je na této situaci, že s tímto pohledem přišly oficiální a mocenské struktury naší země, které se do úmrtí o pana exprezidenta moc nezajímaly. V této souvislosti jsem si vzpomněl na poučku, že vlády se udržují u moci na principech a ideálech, se kterými moc převzaly.

Po uchopení moci tyto ideály sice opouštějí a nerealizují je, ale ospravedlňují jimi své další vládnutí. Po dvaadvaceti letech vládnoucí establishment velice nutně potřebuje osobnost a její ideály, kterými by se zaštítil a ospravedlňoval své další setrvání u moci. Na prahu devadesátých let jsme byli na začátku budování demokratické společnosti pro slušné a pracovité občany.

Dnes je zde systém, který více připomíná kombinaci plutonomie a kleptokracie. Plutonomie - systém, v němž hospodářský růst a rozvoj závisí na dobré vůli malé skupinky lidí, a to těch super nejbohatších.

Kleptokracie je forma autokratické vlády, vláda zlodějů nebo velmi špatná vláda. Cílem této vlády je nahromadit - nakrást co největší bohatství buď pro sebe sama, nebo pro určitý okruh lidí. Tento systém využívá daní a zdanění, státních zakázek a pod., aby si mohl přivlastnit co nejvíce finančních prostředků a majetku.

Od roku 1990 do současnosti proběhly stovky a stovky afér s rozprodáváním státního majetku a vyváděním finančních prostředků ze státního rozpočtu apod.

Až na pár ojedinělých případů se fakticky nic nevyšetřilo. Zato někteří občané, když nezaplatili složenku řádově ve stovkách korun, přicházejí o peníze nebo majetky v desítkách až statisících korun. Tato legalizovaná státní lichva je také typickým znakem kleptokracie. Dnešní společnost je frustrovaná, znechucená a rozhádaná. Obsah státu jako velké rodiny je vyprázdněn, nejsou zde žádné společné hodnoty, které by nás měly spojovat, jak mravní tak filozofické.

Aby bylo správně pochopeno, nemyslím tím, že ve společnosti nejsou různé zájmové skupiny, spolky, organizace atd., což je v pořádku. Ale nad tím vší nám chybí nejen osobnosti, ale především ideály a hodnoty, které by tyto osobnosti prosazovaly a to skutečně, a ne jenom proklamativně.

Myslím si, že bez zásadních systémových změn to nepůjde, a to bude veliký problém, protože mocenské aparáty samy sebe nebudou chtít demokratizovat, a tím fakticky oslabovat svoje mocenské a ekonomické ambice. Např. slibované prvky přímé demokracie, a to už od začátku devadesátých let, referendum a některé přímé volby. V dnešních dnech je znovu zpochybňována přímá volba prezidenta republiky dokonce i lidmi, kteří ji kdysi podporovali. Přitom už řadu let je voličům slibovaná.

Zajímavé je, že některé argumenty, proč by neměla být přímá volba jsou i takové, že občané by zvolili známé osobnosti mimo politické strany, např umělce, vědce, ekonomy apod. A já se ptám, co je na tom špatného, proč by nám stále někdo měl diktovat, kdo je vhodným a kdo není vhodným kandidátem. Bohužel od dávných věků stará skutečnost, lidé, kteří se dostali k moci a penězům, si automaticky myslí, že jsou také vlastníky pravdy. Vidíme to zase znovu v posledních dnech, jak prostřednictvím veřejných sdělovacích prostředků manipulují veřejným míněním a dokonce i emocemi lidí a to tak , aby znovu prosadili to, co se jim hodí do jejích mocenských a politických vizí. Společnost, která je postavená jenom na osobních ambicích a egoismu, je špatná společnost.

Kruh se uzavřel, jsme znovu na začátku.

Petr Kellner, autor petice proti přejmenování ruzyňského letiště.

Petice: ZDE

Vytisknout