Kdyby zůstal na lyžování, nic by se nestalo

2. 1. 2012 / Jiří Baťa

Koalice projev přijala projev takřka s nadšením, neboť pan prezident s delikátností jemu vlastní obešel hodnocení koaliční vlády i koalici jako takovou, aniž by vyřkl nějakou výraznější kritiku na její činnost v uplynulém roce. Spíše ji podržel a nahrál na smeč, když se vyjádřil, že lid, tedy občané, musí pochopit nutnost a neodkladnost reforem, aniž by však třeba jen náznakem zmínil, že sociální dopady reforem na občany se již stávají neúnosnými a že by bylo záhodno reformy provádět s jistou dávkou ohleduplnosti k lidem, zvláště těm sociálně slabším.

Podtrhl to slovy, že "Musí se změnit celý přístup," prohlásil s tím, že mzdové a sociální nároky nemohou růst bez ohledu na výkon ekonomiky (rozuměj práce). Chtěl tím vlastně říci, či vlastně potvrdit slova pana Kalouska který tvrdí, že je u nás nízká produktivita práce a z toho plynoucí i drahá pracovní síla

V. Klus neopomněl poznamenat, že lidově řečeno "není tak zle, aby nemohlo být ještě hůře", jinými slovy, že jsme sice zadlužení, ale jsou i jiné státy EU, které jsou zadluženy ještě více. Nevím jak koho, ale mne to moc neuklidnilo, protože vláda tento fakt nerespektuje, naopak dělá, jako bychom byli skutečně na ekonomické úrovni Řecka, Španělska či Itálie.

Lze to pochopit, politiky zdárně načatá a dlouhodobě pokračující korupční politika přináší své ovoce. Snaha vlády o její potírání je jednak falešná, ale také bezzubá, neúspěšná, neefektivní. Úspěšnému boji proti korupci věří snad jen samotná paní K. Peaková, snad kromě ní také v boji proti korupci z politiků vlastně ani nikdo nic moc nedělá.

Co si však V. Klaus neodpustil je zdvižený prst při konstatování, že : " i když žádné politické ani jiné otřesy v uplynulém roce nenastaly, vzájemné střety politických stran i "nátlakových skupin" otravují ovzduší v zemi". Na toto téma mluvil poněkud nejasně když z jeho řeči bylo možné vytušit, že se může jednat jak např. o občany tzv. nepřizpůsobivé, resp. Romy, stejně tak o občanech či dokonce oficiálně skupinách, sdružujících se v občanských iniciativách, aktivitách nebo hnutích, které sice ne vždy dost důrazně a razantně (nezapalují auta, nevybíjejí skla a nedemolují obchody), přesto dávají o sobě nejen slyšet, ale jejich výzvy a požadavky mohou být nejen panu prezidentovi nepříjemné, nelichotivé, neřku-li nebezpečné. Je to vlastně poukázání na skutečnosti v souvislosti s jeho názorem nutnosti pochopení (ze strany občanů), že reformy je potřeba chápat, nebránit jim a neoddalovat jejich realizaci.

Snad jediné pozitivní, co bylo v projevu řečeno bylo varování před "nerealistickými předvolebními sliby" na začátku roku, ve kterém české voliče čekají dvoje volby: krajské a senátní. Pozitivní stejně jako falešné, protože sám je jeden z těch, který toho nemálo nasliboval, aniž by všechno splnil.

Toto konstatování navazuje na jeho úvod projevu, když jako první významnou událost roku 2011 označil úmrtí Václava Havla (rovněž mnoho nasliboval, již méně dodržel a splnil). S vážnou tváří ( a skoro s dojetím) se vyjádřil, že "Významným způsobem se zasloužil o naši svobodu a demokracii," s tím, že o jeho významu bude v budoucnu ještě mnohokrát řeč. V tomto jsem s ním zajedno a téhož názoru. Otázka je, v jaké hodnotící polaritě.

A nebyl by to V. Klaus, aby se neotřel i o EU. "Nerealistická očekávání spojovaná se vstupem do Evropské unie se nenaplnila," řekl a skepticky dodal, že "řešení obřích dluhů některých evropských států odsouvá do nedohledna".

Jakkoliv se někteří lidé (převzato z TV) vyjádřili o projevu jako "vysoce státnickém", nemyslím si, jak řečeno v úvodu, že byl něčím zajímavý a mimořádný.

Vytisknout