Tři konstruktivní návrhy

29. 12. 2011 / Jiří Jírovec

Tu a tam mi některý čtenář položí otázku: Jak bys to tedy dělal ty? -- vytknuto před závorku "když seš tak chytrej, vole".

V rámci konstruktivní kritiky a s nabytou severoamerickou otevřeností tedy zvedám výzvu a předkládám tři konkrétní návrhy. Jejich smyslem je vylepšit finanční situaci státu, ušetřit politikům čas a mnohou ostudu.

K prvnímu mě inspirovala zpráva, že tenisti vlastně neradi hrají v Británii. Kromě Petry Kvitové, samozřejmě. Ta je ale ještě mladá a teprve jí dojde, jak ji Britové odírají na daních. Počínání Britů vypadá zlovolně, protože poněkud znehodnocuje úsilí řady tenistů vyhnout se daním prostřednictvím ráje zvaného Monako. Jenže Britové říkají, že to je nezajímá, a dodávají: vydělal sis tady, takže ti strhneme místní daň. Je to spravedlivé, protože to je rovná daň pro všechny.

Nevidím žádný důvod, proč by stejný princip nemohl platit v ČR při uzavírání zakázek za veřejné peníze. Chceš zakázku, prosím, ale strhneme ti daň.

Druhý návrh se týká uzavírání účetních knih. Tedy těch státních. Finanční historie státu by měla být v pravidelných intervalech auditována, aby bylo zřejmé, kdo kolik na- a nebo prohospodařil. Když bude jasné, co dostala každá další vláda do začátku, odpadnou trapné exkurse politiků do minulosti používané pro vzájemné napadání. Jestliže se například premiér Nečas vrhá ob dvě vlády zpět, aby mohl kydnout něco špíny na ČSSD, musí být již hodně zoufalý.

Pro třetí návrh mě inspirovala zpráva, že Alexandr Vondra zaplatil statisíce (patrně kryt podpisem podřízeného úředníka) za analýzu svého vystoupení v ČT. Utrácení veřejných peněz za účelem vytvoření lživého obrazu politika v mediích by mělo být trestné.

Pokud chce ministr Vondra utrácet peníze z vlastní kapsy, mám pro něj následující všeobecně prospěšnou nabídku. Nechť použije níže uvedené rady a pošle sumu, kterou si sám určí (čím větší, tím lepší), panu Zdeňku Svěrákovi do Divadla Járy Cimrmana. Ten ji následně celou předá centru Paraple. Nehraje roli zprostředkovatele, který si něco strhne. Mám to ověřené vlastní zkušeností.

Moje rada Vondrovi je následující:

  • a) Nechodit před kameru (na to přišel i Václav Klaus);
  • b) Když už, tak jen naslouchat, naslouchat a naslouchat -- neboli mlčeti zlato; a
  • c) Jsou-li body (a,b) nepřijatelné, sedět vzpřímeně s bradou maličko posunutou vpřed. Tuk přetékající přes límec košile totiž v post-prožrané době diváka popudí. Při bolesti zad pomůže nákup o číslo větší košile.

Protože zámořské rady vždy padaly mezi disidenty na úrodnou půdu, předpokládám alespoň minimální štědrost z ministrovy kapsy.

Pánům Zdeňku Svěrákovi a Janu Kašparovi (ten má k Parapleti blíž než mnohý čtenář ví) by učinil radost nejen Vondra, ale i každý další politik, který moje rady použije. Podotýkám, že ani jeden ze zmíněných pánů nemá sebemenší tušení o této akci. Když nedojdou peníze, tak alespoň pozdrav, který jim s úctou posílám.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 29.12. 2011