Otevřený dopis skotskému ministru školství Mikeu Russellovi

8. 12. 2011 / Tomáš Koloc

V Praze 8. 12. 2011

Vážený pane ministře,

když jsem v roce 2003 pracoval jako au-pair v rodině ředitele soukromého gymnázia v jihovelšském městě Monmouth, vyděsilo mě, že žena mého zaměstnavatele, sečtělá dáma s velikým vzděláním a vhledem, prohlásila, že všechny peníze vynakládané na velšské národní probuzení; dvojjazyčné nápisy, výuka velštiny na státních školách, podpora velšských knih, tisku, velšské rádio a televize, to všechno je nesmysl, a hůř, je to produkt nacionální nesnášenlivosti. "Myslím si totiž, že kdyby všichni lidé na světě mluvili anglicky," prohlásila, "všichni bychom mluvili jedním jazykem a odpadly by všechny ty nesmyslné nacionální půtky, ve kterých se zmítá dnešní svět."

(Kdo má zájem podpořit další existenci centra bohemistických a středoevropských studií dopisem skotskému ministru školství Mikeu Russelovi, požadujícím zavedení cíleného financování pro tento obor tak, jak to existuje v Anglii, může použít vzorového dopisu, který je ZDE. Děkujeme.

Od té chvíle jsem ji začal považovat za svého druhu primitivní bytost a blahořečil jsem britské vládě, že nesmýšlí tak jako ona. Jako člen malého národa, který byl na přelomu 17. a 18. století ve stejné pozici jako Velšané, a málem svůj jazyk ztratil vím, jak je nesamozřejmé zachovat si svůj menšinový jazyk, své zvyky, svou kulturu, svůj národní svéráz. (Nakonec ho zachránila jen hrstka zdánlivých šílenců, vzdělanců, kteří se uměle učili český jazyk, jenž byl němčinou, tedy jazykem našeho hegemona, Římsko-německé říše, zatlačen na nevzdělaný venkov. Právě tito "šílenci", kterých bylo stále víc, dokázali onen vývoj nakonec zvrátit.)

Velšané tento boj už téměř vyhráli -- a bez přispění vlády Velké Británie by se jim to nikdy nepodařilo. Kornové a Manové se jazyk svých předků už učí zcela uměle, v Severním Irsku a ve Skotsku mluví původním jazykem už jen hrstka populace, ačkoli je mi ale známo, že skotská vláda své národní dědictví, keltskou gaelštinu, nesmírně podporuje.

Nevím nakolik je na Britských ostrovech známo, že vy Keltové jste nám kdysi byli vzorem, že irské národní hnutí Repeal bylo inspirátorem vrcholných fází českého národního probuzení a že velký český novinář a básník Karel Havlíček Borovský napsal svou vrcholnou básnickou skladbu Král Lávra, kterou zná každý žák české základní školy, symbolicky podle keltské báje z Vaší oblasti.

Podobnou historií si prošly i další slovanské národy, jejichž filologie se (stále ještě?) vyučuje na Glasgowské univerzitě, Poláci, jejichž země v roce 1795 zmizela z mapy Evropy a byla přes 120 let rozdělena mezi Německo, Rakousko a Rusko, ba i sami Rusové, jejichž jazyk byl, počínaje vládou cara Petra I., pokládán za podřadný a vzdělanější vrstvy (vychovávané v západních jazycích; francouzštině, němčině a angličtině) mnohdy neuměly plynně číst ba ani mluvit rusky.

Jedním z největších podporovatelů snažení nás Čechů, aby se nám po staletích neustálé německé nadvlády podařilo založit náš samostatný stát (Československo bylo na troskách Velkého Rakouska za vydatné podpory Velké Británie založeno v roce 1918) byl skotský historik Robert William Seton-Watson alias Scotus Viator, kterého má v naší zemi ve svých učebnicích každý školák.

Když jsme o svůj stát přišli podruhé, za Druhé světové války, a českoslovenští emigranti vytvořili v rámci britské armády 311. československou peruť RAF, byli naši výsadkáři (včetně těch, kteří později spáchali atentát na druhého muže Hitlerovy výkonné moci a vynálezce "konečného řešení" Reinharda Hendricha) cvičeni ve skotském Arisaig. Když zde 11. listopadu 2009 bývalý předseda skotského parlamentu George Reid odhalil pomník na památku československých parašutistů, byl jsem právě na návštěvě Vaší země a byl jsem nesmírně hrdý, že skotský národ nezapomíná na to, že naše dva národy ruku v ruce kráčí dějinami.

Důvodem mé největší hrdosti a dojetí však bylo mé setkání s absolventem katedry bohemistiky Glasgowské univerzity Iainem Thompsonem z jihoskotského města Troon, který se z lásky k české hudbě naučil můj rodný jazyk tak, že nejenže mluví česky lépe, než průměrný český vysokoškolák, ale má nyní také daleko hlubší znalosti české hudby, ale i české historie, literatury, politiky, ekonomie, výtvarného umění, filmu.

Vážený pane ministře, pokud chcete pochopit, co skotský stát ztrácí, ruší-li se katedra bohemistiky a slovanských studií staroslavné Glasgowské univerzity, obraťte se na jejího absolventa, pana Iaina Thompsona a na další její absolventy. Ti Vám totiž tento dopis nejen dokonale přeloží, ale také Vám vyloží, jak silné sepětí a jak silnou nadějí pro náš, přibližně stejně velký národ, představovalo dějinné sepětí s národem Vaším.

Sepětí, jehož velmi důležité vlákno se nyní Glasgowská univerzita chystá odříznout.

Vážený pane ministře, žádám Vás, aby výuka bohemistiky a slovanských studií na Glasgowské univerzitě zůstaly v plném rozsahu zachovány jako samostatné studijní obory.

S úctou Váš

Tomáš Koloc

spisovatel, básník a publicista člen redakčního kruhu deníku Britské listy

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 8.12. 2011