Historie.s.r.o.

8. 12. 2011 / Václav Dušek

Z rodiny Anušky odsunuli kromě babičky a mámy všechny. V bytě štrachali hošani z RG, jednoho Anuščina matka zná, je čestným občanem lázeňského města, hrdinou bez bázně a hany, kazatelem mravnosti, vykladačem sociálních pohádek, bolševickým odvarem, neboť bolševik u nás nebyl, bratře; Bůh zaplať, jinak jsme si museli vymyslet vyhlazovací gulagy s horlivými bachaři, nelidskou práci, umírání po desítkách, stovkách; přitom hrdina okamžiku zrady má doma krvavé nakradené věci, hodně jich už rozprodal, peníze přece nesmrdí; podaroval mocné, aby si zachoval doživotní beztrestnost, bídák! A teď jí měl Falk povědět: Anuško, musíme se rozejít! Copak mohl? Ne!

Zachoval se zbaběle, mlčel. Odjede bez rozloučení. Sešli kolem horského jezírka do Hohensteinu, došli k poutní bazilice. Sláva živila nadějí na nesmrtelnost; ubohé zástupy lačnících po jepičím uznání stávaly v řadě, čekaly na metály, ruličky, pohlazení mocných, novinové bláboly zapšklých kritiků; z kurvího vejce anděla nečekej!

Tisíce mšic připravených vládnout národu, zemi, lidu -- těch zemských škůdců na pohled, Pane! Tančí kolokola, poučují, diktují, vyhrožují, zavírají, mučí, okrádají, vraždí -- za zády ochotné demokratické fízláctvo! Nejsme jako oni -- jsme daleko horší kreatury, neboť nám je pěkně v odporných hnízdech řídících operativců, sami v operativce úspěšné jistě vyrosteme; miliony mlčících bloumají krajinou, otlemenci na politických postech vrní blahem!

Každá smlouva je pastí na člověka! Pamatuj!

Práce je poslední zoufalej pokus, jak sehnat peníze, páni historikové. Překrucování a neznalost si jsou skutečně rovny. Děláte nám díry do hlavy vyhlodanými polopravdami, doměnkami; udržujete tempo výměny faktů, aby nám nezhoustla krev a nemuseli jsme brát warfarin! A tváříte se filozoficky nadneseně, vlčí mléko vám teče po bradě; míváte chvilky u stolku v televizi, které připomínají slavný dinosauří pořad : pět č..... u burčáku. Nashledanou tam, kde člověka už nic nebolívá, kde státní moc nezahnívá! Potkáme se v pekle či nebi -- anebo naše duše zplaní, zahyne!

Drž hubu, bratře, můžeš se mít přece fajnově, neprovokuj. Hlavně se vyhni kverulantům a pomlouvačům. Postavit je před popravčí četu politologických a jiných vážených kritiků! Hned se mnoha lidičkám uleví. Idealisté i pesimisté patří, nezapomeň, všeobecně do kopru! Překážejí, narušují hladinu páchlého rybníku, plaší voliče -- i ryby! Domy politické prostituce vzkvétaly. (A dnes?). K čemu stavby marnosti -- je nás, ve všech partajích a spolcích, tak do mariáše.

Ale vládnout budeme v zájmu nám svěřeného lidu; náš lid není špatný, jen potřebuje charismatického vůdce, jedno z jaké strany; grilujeme si ho, velikána, na všechny myslitelné způsoby, aby vykvetl do velikosti božích přikázání -- jen neustávat, nenechat člověk vydechnout... hrozí z mrtvých vstání podvedených milionů bytostí, musíme chytračit, nedopustit majetková vyrovnání -- bohatými nemohou být nespočetné davy, kam bychom přišli?

Zlodějští matadoři chystají metály za odvahu myšlení v krajině vlažného katolicismu - konečně zpověď nemůže být nikomu upřena, že, malověrní? Mít prostředníky k setkání s milosrdenstvím se nemusí vyplatit! Učedníci nám zmizeli neznámo kam, ponecháni v oceánu marnosti zvolna umíráme na nevěřícnost...

Poválečné účty předloženy -- jistě že ne každému, naivní občane! Vídal jsem oblíbeného herce, jak nosil putny uhlí do sklepů pražských barabizen; uhlířskej herec smutnej jak cirkusovej opičák ve fraku v poloprázdném divadle! Sedřenej, odšoupnutej, zapomenutej, zválcovanej -- a my kluci ulice mysleli na modrokošiláče, který vyřvával krvavý hesla nepřátelským elementům, básnický hovado, o kterém řekl Eliáš pod viaduktem u sběrny: Volové, básník je vybahněná svině, ten sajrajt to dotáhne daleko, kam se sere knížka Daleko od Moskvy!

Historie s.r.o., dokáže překroutit naprosto vše dosažitelné i nedosažitelné; lágry, odsuny, popravy, partyzány, mluvky, zaprodance -- a krádeže majetků židovských, (opakovaně), odsunutých, vyvlastněných, s dekrety malými, i jinými, jak doba a řídící kádry potřebují k blahobytu! Pravda o roce 89 mlhavá -- disident byl občan Kabelka z Teplic, zapomenutý!

A disdent byl i Vondra -- nezapomenutelný! Jak odporné je čtení od některých pamětníků o lidech mající naši úctu -- slovami vraždí souputnika, kam se hrabou matadoři ze socialistických táborů! Hrdina potřebuje umazat, aby nezářil čistotou, pryč s hrdiny všeobecně! Pryč se sochami, pryč s narušiteli klidu... každý, kdo nám vybočí z řady bude po zásluze potrestán, nebudeme se párat s odpůrci našeho politického uskupení! Obrníme se hradbou úplatků, korupčních svatořečení, budeme bedlivě sledovat nepřátelé, k tomu nám dopomáhej všudypřítomné ucho!

Lágr v Lešanech přivítal zajaté Němce, i nepřátele lidového státu. Učili se, jak kapitálistům zakroutit krky -- a jak říkal nebožtík ministr kultury P. Dostál: makal jsem v kotelně, četl a učil se, jak zakroutit krky rudokožcům. Myslel jsem na něho v Mnichově na návštěvě ministryně kultury; stáli jsme v sále, krkavci žrali předkrmy dříve než milá dáma promluvila; a nezapomenu pohled sudetské 1 pana Posselta -- pohrdání, odpor, štítivost -- hle, čecháčci se přijeli nažrat, výkvět, elita a chování mají, jak jinak, řeznických psů!

Zahubí nás pokus, ne čin! Zpotovořené falešné tváře vykuků kdákají: sedlák spekulant se oběsil, že se mu prý urodilo. Kde je konec chlapům vyvržených režimem?! Kristovi vojáci jsou bez přísahy... Divoký plevel zakryl lidskou surovost, neomalenost, hloupost, chamtivost a neúctu k majetku. Čerpání ze státní kasy se zapovídá! Můžeš bloumat ulicemi a zpívat šlágr z let katanských: v kleci jsem jak kanárek a nemám ani na párek, smutně tlačím kočárek, drahoušku můj.

Historici či spíše mýtopravci nechávají žít národ v omylu, že Praotec Čech stál na Řípu, když pronášel slova o jakosti viděné země, prý je však možné, že stál na Bořeni u Bíliny; pravda je, že vystoupal na Milešovku! Jenže předtím tam juž stál jakýsi germán, takže praotec sbalil fidlátka a šel na Říp. Tvrzení, že byl na Sněžce není pravda a kopec Zvičina neznal. Historikové jsou zkrátka parta veselých bytostí -- je lepší se smát než plakat, je lepší věřit -- než všechno podrobovat zkoumání. Roztomilé plácání poučených člověka poučí a pobaví -- kam se hrabou seriály Leze prcek na vrbu, S kudlou v batohu, Baba a dědek kradou, Líná huba, holý neštěstí, Až nás budou miliony... a Bomba u potoka!

Politici jsou neschopni lidských činů, budiž. A my? Paseme se na cizím neštěstí? Jak málo...

Vytisknout