Za vším a všude je potřeba hledat peníze! Jsme přece vláda rozpočtové odpovědnosti!

9. 11. 2011 / Jiří Baťa

Je samozřejmé, že pan ministr bude mít k tomuto záměru "celou řadu důvodů a faktů, vyplývajících z analýz, provedených jeho odborníky a poradci", které v mnoha případech zcela jasně dokumentují neefektivnost těchto zařízení a proto se domnívá, že záměr má relevantní opodstatnění. Stejně tak je tomu i v případě rušení jiných obecně prospěšných zařízení v jiných resortech vlády (školy, školky, ústavy, zařízení atd.). Otázka zní: byly tyto záměry konzultovány se skutečnými odborníky, s lidmi takříkajíc "od fochu", tedy pracovníky těchto zařízení či případně, byly zjišťovány názory lidí, tedy rodičů, případně dětí samotných? Zvažovali, jak a čím (kým) to nahradit? Bude dostatek pěstounů, kteří by převzali úlohu zrušených domovů a center? Nebudu daleko pravdy, že nikoliv. Běžná vládní praxe: o nich, bez nich (nebo také o nás, bez nás!). Rozhodujeme my, ne ulice!

Již mnohokrát jsem konání vlády a jejich ministrů nazval "umanutým". Netvrdím, že vlastnost, jakou je plnit sliby je špatná, nicméně vláda si naložila takové úkoly a předsevzetí, že při střídmém uvažování musely být nejisté, notabene v podmínkách současné ekonomické krize zcela nereálné. To ovšem vládu nijak neodradilo (a neodrazuje) od bezohledného a za každou cenu jejich realizaci, tedy splnění. Ten nadnesený, falešný a mnohokrát profláknutý přívlastek "vláda rozpočtové odpovědnosti" jim zcela zatemnilo mozky. Jakou že mají na mysli odpovědnost, když ve svých důsledcích nikdo žádnou odpovědnost za případné chyby a nedostatky nenese? Má to být tzv. kolektivní odpovědnost, z niž je vyjmuta odpovědnost osobní? Jako např. Vondra kontra ProMoPro, či dnes aktuálně Kocourek kontra 16 milionů korun jeho matce, nebo kauza Barták? A bylo by možné pokračovat, jak si nejspíše onu demokraticky pojatou odpovědnost vláda představuje.

Pokud bude vláda trvat na zrušení většiny těchto dětských zařízení, co bude dál? Vždyť tato zařízení poskytují ústavní výchovnou péči dětem, jejichž vývoj ohrožuje nevhodné domácí prostředí, nebo jim nelze ze zdravotních či sociálních důvodů zajistit péči ve vlastní rodině. A s pokračující krizí bude hůře, trend nárůstu takto potřebných bude v nastávajících létech zcela jistě přibývat! Myslí vláda i na takové eventuality?Nepochybně nikoliv. Proto pracovníci dětských center a zařízení zcela oprávněně projevují nevoli a nesouhlas, bouří se proti takovým rozhodnutím, resp. opatřením. Vláda, která je povinna se starat, má zabezpečovat všechny životní potřeby a možnosti  takto postiženým dětem a rodinám, však sleduje jen finanční efektivnost, zdroje příjmů či omezení výdajů na úkor jak potřebnosti, tak i humánnosti v existenci těchto center a zařízení. A to je na výsost špatné. Ba dokonce odsouzení hodné.

Nicméně kroky této vlády jsou jen běžným projevem a důsledkem jejího arogantního přístupu k potřebám nejen občanů, relativně zdravých, ale i k potřebám (ne vždy zdravých) dětí, které se nacházejí ne svou vinou, mnohdy ani ne vinou rodičů v situaci, která nemá jiné řešení, než právě v těchto dětských centrech a zařízeních. Vláda by se měla stydět za takové zacházení s dětmi. Jenže slovo stud je jí zcela neznámé. Zato hamižnost, bezohlednost, bezkoncepčnost, zmíněná umanutost a nadutost, pramenící z pocitu koaliční většiny ve Sněmovně při prosazování svých pochybných reforem a opatření nad opozicí, to jsou její vládnoucí atributy, na ty jsou hrdi. Prostě je to vláda, která si říká odpovědná, ovšem bez osobní odpovědnosti a bohužel, zatím i bez konkrétních pozitivních výsledků své práce. Jsem docela zvědav, jak záměr vlády s rušením dětských center a zařízení nakonec dopadne.

Vytisknout