Konference, která se konala v Brně, má očekávání nesplnila. Bohužel nebyla možnost na témata spojená s konferencí reagovat. Po skončení celého shromáždění mi dost chyběla otevřená rozprava, kde by se dalo k řadě problémů vyjádřit.

Na sjezdu Romů v Brně mi chybělo důrazné odmítnutí anticikanismu rozšiřujícího se po této republice. Delegáti měli vydat memorandum odsuzující tyto jevy a zároveň se důrazně distancovat od mačetových útoků některých Romů. Mám takový dojem, že se jen někteří chtěli zviditelnit, nic víc to Romům nepřineslo a nepřináší.

Ke schůze v Brně mohu říct jen toto: Opět se nějací romští chytráci chtěli zviditelnit, ale víc nic. Když jsem viděl to osazenstvo, bylo mi jasné, že z toho mračna nezaprší. Naše romská šance umřela s panem Ščukou a s rozbitím politické strany ROI a romské jednoty. Politikem je u Romů jenom jeden člověk, a to je pan Holomek. Ostatní si na politiky jen hrají.

Ke sjezdu jen stručně. K této situaci, k tomu shromáždění vůbec nemělo dojít. Vždyť celá republika je už protkaná poradci a koordinátory romského a neromského původu. Co tedy dělají ve prospěch Romů, proč se schází na jednání rady vlády ČR?

V první řadě musím říct, že se v žádném případě nejednalo o romský či jiný "sjezd". Akce byla avizována, jako celostátní romská konference pod heslem Jsem Rom, ale především občan České republiky.

V úvodu konference byl avizován její cíl -- nalézt smysluplná řešení problémů Romů v České republice. Ten se postupně změnil v nabídky sama sebe jako odborníka na řešení.

Nakonec celá konference skončila s cílem ustanovit celostátní romské občanské sdružení, které si klade za cíl být partnerem pro jednání s představiteli českého státu a zastupovat Romy v ČR. Očekávání musela být minimálně dvě. První očekávání měli strůjci konference. Chtěli se zviditelnit před hejtmanem Jihomoravského kraje Michalem Haškem a možná i před celou ČSSD, tím upevnit své pozice a vytvořit dojem, že jsou zástupci Romů. Druhé očekávání vycházelo od účastníků konference, kteří přijeli řešit reálnou situaci Romů v ČR. Museli vstřebat mnoho subjektivních názorů na situaci a jsem přesvědčen, že mnohokrát zmiňovaný Šluknovský výběžek nenavštívil jediný přednášející Rom.

Smysluplných řešení situace Romů oznámených na začátku konference se účastníci nedočkali. Jeden z účastníků to komentoval slovy: to, že jsme se sešli, je hezké, ale k ničemu.

Nakonec i strůjcům konference musí být nad slunce jasné, že představitelé neziskové organizace nemohou být pro představitele českého státu partnerem ve smyslu zástupců Romů v České republice. Vždy budou zastupovat pouze své členy svého občanského sdružení. Respekt Romů si nezískáte tím, že se budete prohlašovat zástupci Romů či potřásáním rukou vlivných politiků. Respekt si získáte usilovnou prací mezi Romy a pro Romy.

Na položenou anketní otázku odpovídám pro Romano hangos takto: Považuju onen "sjezd", kde v sále bylo podle seriozního odhadu a i počítání zpravodajky internetového serveru Romea.cz asi sto lidí, z toho dvě třetiny Romů, za nové plácnutí do vody. Ze 34 "zvolených" členů přípravného výboru, který má do konce roku založit celostátní romské sdružení, vyjednávající s vládou a státními a samosprávnými orgány při řešení otázek, jež se Romů týkají, bylo před datem vydání tohoto čísla RH veřejně jmenováno jen 14! Výbor nemá webové stránky, nevydal zatím žádné stanovisko, či jiný materiál. Není tedy zatím co posuzovat. Svoláno bylo brněnské setkání dost výběrově, dalo by se říct tajnosnubně.

Mám ale výhodu, že znám dosavadní život a ambice některých "otců zakladatelů". To je důvod, že nevěřím, že by mohli vytvořit organismus, který by byl spíš k užitku Romů než k jejich škodě. Je sporné, zda většina zakladatelů něco dobrého pro jiné Romy chce. V této zemi žije i mezi Romy mnoho podnikavců, někteří vydělávají na bytech, půjčkách nebo i na vzdělávání romských dětí či na protekci při veřejných zakázkách a na jmenování do veřejných funkcí. Je to kšeftování s romskou bídou a nevědomostí.

Mnoho lidí, zabývajících se romskými záležitostmi, jsou zastánci intenzivní sociální práce -- práce terénní i ve školství -- a také změn předpisů. Považují to za jediné řešení situace Romů. Tito lidé jsou vybaveni argumenty teorie o kultuře chudoby. Já se je někdy snažím přesvědčit, že bez pozvednutí úrovně kulturní a vzdělanostní a bez zachování a rozvoje únosných romských tradic a jazyka tu nemůže být ani začlenění Romů, byť postupně asimilovaných, do většinové společnosti. Vedle možnosti úplné asimilace musí zůstat nabídka kulturní emancipace, a právě tu se stát zavázal podporovat. Má-li romské sdružení hájící zájmy Romů skutečně fungovat a má-li vůbec přežít pouhý příslib svého založení, musí být jeho vnitřní demokracie založená na svobodné kandidatuře vzájemně konkurujících si kandidátů a ovšem i na svobodných volbách, které lze z vnějšku kontrolovat. A také na zcela průhledném hospodaření a vedení všech údajů.

Aby bylo jasno: patřím ke stoupencům nápravy vztahů neromské většiny k romské sociálně vyloučené či sociálním vyloučením ohrožené menšině. Odmítám ale myšlenku, že sociální práce a pomoc, ostatně poskytovaná stejnou měrou Romům i Neromům, postačí. Jistě jsou nutné systémové změny zákonů směrem k odstranění diskriminace a znevýhodňování Romů a chudých. Jistě je nutné rušení praktických škol a dětských domovů, také rekvalifikování pracovníků a zajišťování pracovních míst. Nezbytné je i potlačení lichvy, tunelování domů a čachrů s nemovitostmi. Pro zmíněnou nápravu vztahů, a tím i povznesení Romů, to není ale postačující.

Jen jediné mě utěšuje: než místní romská sdružení, která jsou nebo budou demokratická (budou například pořádat vnitřní svobodné volby do funkcí), se prostřednictvím krajských organizací spojí v celostátní romskou reprezentaci, jež dosáhne i změny zákonů, včetně práva na kulturní autonomii romské menšiny, nemůže se záludným romským podnikatelům a lidem, přiživujícím se na bídě a diskriminaci romského lidu, podařit na dlouho klamat většinu společnosti.