Evropská unie se možná rozpadne. Bude NATO další na řadě?

7. 11. 2011

Papandreova vlastní budoucnost coby premiéra a to kdo by jej mohl vystřídat jsou předmětem velkých pochybností. Jestliže odhlédneme od neustávajícího politického manévrování a stále zoufalejšího finančního inženýrství stojících v pozadí finanční pomoci Řecku, to co zbývá je Evropa, jíž rychle docházejí peníze, a jejíž lídři jsou unaveni hrou s ohněm ze strany svých kolegů. To pro alianci NATO, která bude potřebovat financování obranných investic a lídry schopné kooperovat, nevěstí nic dobrého.

Zdá se rovněž, že politici v Německu a dalších zemích s tvrdou měnou v severní Evropě jsou unaveni rutinou. Vypadá to, že balíky finanční pomoci kterou platí nemají konce. Jak Evropská centrální banka tak pařížská OECD předpovídají další recesi v Evropě během této zimy, která sníží pravděpodobnost, že bude Řecko schopno udržet své finance v požadovaném stavu, takřka na nulu. Z hlediska Bruselu bylo smyslem pomoci udržet Řecko v eurozóně a předejít tak úniku kapitálu od eura v v jakékoliv jiné z ekonomicky slabých zemí kolem Středozemního moře. Nyní nicméně Jaen-Claude Juncker, předseda výboru ministrů financí eurozóny, říká že jsou připraveny plány pro případ vystoupení Řecka z eurozóny.

Pokud k tomu dojde, pozornost v Německu, Francii i jinde na severu se patrně přesune od snahy zachránit Řecko k prevenci šíření krize a k záchraně bank. Pokud se Řecku vydaří relativně úspěšný návrat k drachmě, dodá to odvahu Portugalsku, Itálii a Španělsku, aby zvážily stejnou únikovou cestu z vlastních potíží. Výsledkem by byl konec Evropské unie v její současné podobě. Také by to poškodilo evropský finanční systém tak, že by náprava mohla trvat léta.

To by mělo pro NATO vážné důsledky. Narušení ekonomiky a finační šetrnost by znamenaly další dodatečný tlak na snížení evropských obranných výdajů. Snižování stavu ozbrojeného personálu může zamezit takovým dlouhodobým stabilizačním operacím NATO jako je Afghánistán. V 90. letech, když se zhroutila sovětská hrozba a NATO dokončilo mise na Balkáně, lídři udržovali NATO pomocí misí mimo vlastní území Aliance. Ale náklady na zásobování ozbrojených sil NATO v Afghánistánu byly značné - a vykuchané evropské obranné rozpočty mohou znamenat konec dalších intervencí.

Omezování arsenálů a modernizace učiní letecké a námořní operace jako ta nedávno skončená v Libyi ještě obtížnějšími a riskantnějšími. Pokud by mělo NATO v budoucnosti zopakovat operaci libyjského typu s menším počtem starších letounů, jeho piloti by kvůli náročnému nepřátelskému systému protivzdušné obrany museli podstoupit vyšší riziko. A méně letadel by znamenalo méně bojových letů za den, což by patrně kampaň prodloužilo, možná za hranice politické trpělivosti. Méně peněz na modernizaci by dále rozšířilo technologickou propast mezi evropskými a americkými vojenskými kapacitami a dále zkomplikovalo transatlantickou obrannou spolupráci.

Na kulturní rovině by narušení Evropské unie zmrzačilo dlouhodobý sen o větší evropské solidaritě. Namísto větší evropské spolupráce a soudržnosti by recese následný možný rozpad unie odhalily sobecké intriky, manipulaci, nesplněné sliby, hru s ohněm a arogantní panovačnost. Tato odhalení by vzájemně odlišným kulturám v Evropě s udržením efektivní vojenské aliance rozhodně nepomohla.

NATO poskytovalo americkým politikům a vojenským plánovačům blízké spojence, z nichž někteří se ke Spojeným státům připojili během nedávných vojenských expedic. Nepříjemné zkušenosti v Iráku a Afghánistánu způsobily, že výhody pro USA poněkud povadly. Nyní politický a finanční rozpad Evropy znamená riziko, že velká část evropské vojenské kapacity zanikne. To by pro Evropu samotnou znamenalo vyšší rizika a udělalo by to čáru přes rozpočet v plánech amerických politiků.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Vytisknout