Otřásající se poslanecký mandát Jiřího Paroubka

10. 10. 2011 / Ladislav Háva

Nejen hlava státu, president Václav Klaus, ale i jiní členové stran neznají smysl zákonů, které schvalují. Současnou takovou osobou, která se takového přestupku, dopouští, je člen strany Sociálně demokratické Jiří Paroubek.

Ústava první republiky a tehdejší schválené zákony stanovily pravidlo, že hlasy odevzdané při volbách některé politické straně, náleží tedy této straně a nikoliv zvoleným jednotlivcům. Na vlastní kůži se o tom tehdy přesvědčil poslanec Dr. Vrbenský , který byl zvolen za Sociální demokracii, ale v průběhu tohoto volebního období přestoupil ke komunistům.

Sociální demokracie po něm chtěla, ať svůj mandát vrátí. Nakonec z toho byl soud a ten rozhodl, že skutečně musí svůj mandát odevzdat politické straně za kterou kandidoval.

Na tento precedens si nikdo nepamatuje, přesto se podobná situace objevila už podruhé. Stalo se tak až po rozpadu společného státu na území Slovenské republiky.

V průběhu volebního období slovenského parlamentu se uvolnilo místo pro další osobu, která byla zapsána v seznamu náhradníků na prvním místě, v případě úmrtí některého poslance. Jenže osoba, která tehdy měla převzít tento mandát, mezitím tuto stranu opustila a stala se členem jiné politické strany. Měla by podle tohoto seznamu převzít poslanecký mandát, jenže vedení strany rozhodlo, že nebude dávat mandát osobě z jiné strany a svévolně přenechalo mandát osobě, která byla zapsána až na druhém místě.

O tomto případu rozhodoval slovenský ústavní soud a ten rozhodl, že mandát se měl podle platného práva předat první osobě, která byla na seznamu náhradníků. Vedení strany tento verdikt ústavního soudu neuposlechlo, a nic se nedělo

Byla škoda, že se nepostupovalo podle zákona. Ono by se stejně dospělo ke stejnému výsledku, ale s delším časovým odkladem.

Správný postup měl být tento:

Mandát měl být předán především první osobě uvedené na seznamu náhradníků, ale teprve po tomto úkonu měl zasáhnou ústavní soud a rozhodnout, že mandát musí být této osobě odebrán.

I v našem parlamentu se takový případ objevil a nebyl to případ ojedinělý. Především se tak stalo u poslance pana Wágnera v okamžiku, kdy se rozhodl založit vlastní politickou stranu. Současně nastal stejný případ při rozkolu ODS a odštěpení skupiny poslanců, kteří založili Unii svobody.

Vždy se totiž jedná o to, jaký postup zvolí politická strana, která by měla být takovým způsobem v parlamentu oslabena a jestli bude poslanecký mandát od této osoby požadovat pro svého straníka. Kde není žalobce, není ani soudce

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 10.10. 2011