Tuhle arbitráž vyhrajeme

6. 9. 2011 / Petr Frish

Pokud firma dělala něco jednoduchého, třeba vyráběla a prodávala deštníky, tak jí těch pár stovek za deštník nestálo za riziko, které jí každý prodaný deštník mohl přinést. A tak začala prodávat své deštníky jenom s podmínkou, že všechny spory spojené s prodaným deštníkem se budou řešit arbitráží. Arbitrážní panel byl stanoven předem a podmínky arbitráže vyloučily většinu špumprnáklí, které si právníci během let vymysleli. Nebyli povoleny ani 'objevy', ani 'následné škody' - tedy škody, které jste utrpěli, když vám vadný deštník zkolaboval - jako třeba účet za vyčistění zmoklého fraku. A hlavně, nebyla žádná odvolání. Arbitráž proběhla rychle a stála málo. V případě, že deštník byl vadný, zákazník dostal nový deštník a nebo své peníze zpět a jinak nic.

Fungovalo to, a tak se to šířilo po Americe, a pak i světem, až to dosáhlo i České republiky. Buď až tam, nebo někde po cestě to přestalo fungovat, jak lze usoudit z tohoto výroku z českých novin: "Arbitráž nemůže být u konce, když se jí stále zabývají české soudy". Tradičně se soudy arbitráží nezabývají. Soudy považují arbitrážní ustanovení za smlouvu - smlouvu mezi dvěma nezávislými a plnoprávnými stranami. Soudy do smluv zasahují jen nerady, třeba když smlouva je v rozporu s veřejným zájmem či dobrými mravy a nebo když by slabší strana byla neúměrně a nespravedlivě poškozena. Tak například soud by mohl zrušit smlouvu, která by poškodila dítě nebo někoho, kdo není plně svéprávný. To jsou výjimečné připady. Důležité je si pamatovat, že obvykle obě strany předem souhlasí s tím, že se budou řídit rozhodnutím arbitrážního panelu, a že se vzdávají opravných prostředků.

V kauze Diag Human veřejnosti nikdo nevysvětlil jaké, zdá se neobvyklé podmínky byly a snad i jsou v arbitrážní dohodě, podmínky jako je právo na odvolání a právo, aby někdo teprve určil výši škody, která byla již rozhodnutím panelu přiřčena jedné straně. Když Ernest&Young v roce 2008 spočítal škody na osm miliard, byla to nová arbitráž, nebo jen nový požadavek firmy, která se cítila poškozena? Bylo stanoveno v prvém rozhodnutí, že částka teprve bude určena, a že ČR má právo se odvolat a jak. Tedy kdo by musel takové odvolání podepsat?

Veřejnost má právo tyto 'podrobnosti' vědět a prozkoumat, protože jednání českých úředníků, jak je popsáno v tisku, přesahuje míru neschopnosti, na kterou jsme zvyklí. Údajně strana, která vyžaduje těch 10 miliard, má anonymní akcionáře, kteří koupili pohledávku za neznámou sumu. Máme právo vědět zda je mezi akcionáři synovec nebo zeť pana poslance X. Za každou prohranou arbitráž na 10 miliard zaplatí každý občan 1 000 Kč. To nepočítáme miliony na 'týmy špičkových odborníků', které český stát v těchto sporech obhajují. V případě Diag Human by bylo třeba udělat ještě jednu - a to poslední arbitráž, bez nároku na odvolání, která by určila, zda firma má právoplatné rozhodnutí. Přece nechceme mít elitní právní tým pro každou ze stočtyřiceti zemí, které podepsaly newyorskou úmluvu. Kolik by asi tohle stálo? A kolik už arbitráží proběhlo a kolik nás jich ještě čeká? [1]

Pan Kalousek prý řekl, že Česko má velmi dobrou pozici, že stížnost investorů do solárních elektráren vyhraje. Prosím aby nám srozumitelně vysvětlil, jak je tohle možné. Stát slíbil jistou výkupní cenu elektřiny ze solárních elektráren na jistý počet let. Žádná podmínka o ceně solárních panelů tam nebyla. Je jasné jako facka, že stát nemůže uvalit na zisky těchto investorů selektivní daň. To je právě to, co ochrana cizích investic znamená. Neznamená to, ze ministr, nebo politik nemůže vyslovit svůj názor na pochybnou firmu. V novinách kdosi napsal, že už je pozdě, že stát měl zdanit zisky ze solárek hned když cena panelů klesla.

Ale to by také bylo porušení dohody o ochraně investic. Pokud si stát do zákona o výkupu elektřiny nedal podmínky typu 'když bude cena panelů větší než...', tak musí platit bez ohledu na to, jaká je cena panelů a jaký je zisk investora. Chyba byla v tom, že stát slíbil jistou cenu za výkup, místo aby to nechal trhu. To slibovat nemusel. Podívejme se zpět na to, jak se ČR do této šlamastiky dostala.

S návrhem zákona o dotacích solárním elektrárnám přišla strana Zelených. ČSSD byla spíš pro, ODS spíš proti. EU vydala direktivu 20:20:20, podle níž by v roce 2020 členské země měli získávat 20% energie z obnovitelných zdrojů. O tom, o cílech metodách EU, jsme psali již dříve [2]. Hlavní metoda pro snižování emisí CO₂ je ETS = Emission Trading Schema. Je to evropská verse metody 'Cap and Trade', kterou Američané použili v letech devadesátých k boji s kyselým deštěm. Elektrárny musely platit za emise SO₂ - oxidu síry, který způsobuje kyselý déšť. Elektrárny nedostaly odměnu za to, že instalovaly odsiřovače, nebo že přešly z hnědého uhlí ‎na zemí plyn nebo... nebo... Těchto metod je hodně a elektrárny si vybraly to vhodné a cena elektřiny stoupla jen nepatrně. Historie ETS . Takže, USA, EU a mnoho dalších zemí a unií se rozhodlo užít stejnou metodu pro emise CO₂. Vlády neurčí jak se má cíle dosáhnout, jen určí cíl - omezení emise škodlivin. Vlády totiž neví, která metoda je nejlepší. To ví jen trh a ne předem.

Tuhle české noviny napsaly, že firma Ernest&Young odhadla (spočítala, analyzovala...), že do 10 let bude solární energie kompetitivní s jinou. 'Jinou' z hnědého uhlí, zemního plynu, z jádra ... ? Jistě v té firmě mají chytré lidi, a jistě, přesto, ta firma neví, kolik bude která energie stát. Ten výraz 'solární elektřina' ani není pořádně definován. Tak třeba, v Evropě existuje projekt Desertec financovaný ne vládou, ale soukromými investory, který má v plánu postavit elektrárny na Sahaře a přivést elektřinu do střední Evropy novou, velmi efektivní, rozvodnou sítí. To by mohlo být rentabilní. Česká vláda mohla splnit EU direktivu třeba tím, že by doporučila ČEZu, aby se stal podílníkem tohoto podnikatelského záměru. Na Sahaře, na rozdíl od Česka, solárníelektrárny totiž mohou být rentabilní.

Jak se Česko dostalo do této šlamastiky? Po Kubiceho aféře vyhrála volby ODS a vytvořila Topolánkovu vládu. Buď měli moc jiné práce, nebo někdo zjistil, že se na tom dá vydělat, a tak zákon, proti kterému před tím hlasovali, prošel. A mnohé z těch firem, které do vládou zaručeného zisku investovaly, mělo, a má, anonymní majitele a ti požadují návratnost investic. Vláda byla legálně zvolena a slib je slib, a všichni budou platit, nejen na elitní tým právníků, ale i za prohranou arbitráž. A možná nejen za tuto.

Tuhle jsem četl, že ODS má stanovisko ke globálnímu oteplování. Že podporují metodu přizpůsobení se vyšším teplotám, protože boj proti oteplování by byl příliš nákladný. Jistěže mají právo na svůj názor, a nehodlám se zde pouštět do hádky s panem presidentem. Jen chci připomenout, že jsme členy EU a tedy pohléháme pravidlům ETS. Již několik let ČEZ dostává spoustu peněz z prodeje povolenek, které mu EU uštědřila. Těch povolenek bude méně a méně, a elektrárny které budou vyrábět elektřinu třeba z hnědého uhlí ale bez CCT (ukládání CO₂) - se stanou ztrátovými. To je jak ETS má a bude fungovat.

Jestli si někdo, ať již ve vládě či parlamentu, myslí, že můžeme dostávat a utrácet peníze z ETS, a pak, až přijde čas začít platit za emise, Česko řekne "my na ty hysterické, alarmistické předpovědi nevěříme, tak jděte někam. My budeme dělat elektřinu z hnědého uhli a platit nic nebudeme" a projde mu to, tak má iluze o světě. Peníze z prodeje povolenek dostáváme na to, abychom vyvinuli metody výroby elektřiny, které neprodukují CO₂. Není jasné, zda tím programovým prohlášením o přizpůsobení, místo omezení emisí, nás ODS připravuje na další arbitráž - která by jistě následovala, kdyby ČR neplnila své závazky z ETS - a nebo jestli to jsou jen takové řečičky, které mají udělat radost panu presidentovi a oblbnutým voličům.

No - a teď si asi řeknete - No jo, darmo mluvit - jsou to všichni zloději - hlavně ti z (doplňte si stranu kterou nemáte rádi, ať již je to ČSSD nebo ODS atd.) - a přestanete číst. Chápu to. Já jsem také měl tento postoj, a tak jsem nejprve ani nezačal tohle psát. Ale pak jsem, náhodou, zrovna dočetl biografii Gándhího [4], který pomohl ukončit Britskou koloniální nadvládu nad oblastí, kde se dnes nachází Indie, Pákistán, Bangladéš a Kašmír.

Gándhí řekl: "Britové nám neukradli Indii. Mu jsme jim ji dali". [4]

A to je pravda i v Česku. Politici, ať už z kterékoli strany, si rozdávají peníze a Rolexy, protože je to lidi nechávají dělat.

Podívejte se třeba na zákon, který by zakázal, aby anonymní firmy dostávali veřejné zakázky. Všichni před volbami souhlasili. Pak VV přišly s tím, že zákon byl špatně napsán. Koalice slibuje, že jednou se k tomu dostane. ČSSD slibuje že to prosadí, když ji zvolíme. Ale není žádný důvod čekat do voleb. Kterýkoli poslanec to může zformulovat správně a navrhnout k hlasování. Bylo by dobře, kdyby některé z občanských iniciativ vedly na svém webu evidenci, kdo jak hlasoval. Kdo byl pro nebo proti takovým antikorupčním zákonům a pro zákon o státní správě.

Pak, až přijdou volby - ignorujte slabomyslné plakáty a sliby. Místo toho se podívejte se jak kdo hlasoval. Něco jako Koho volit .

Zkušenost z jiných zemí [5] ukazuje stejné problémy, ale i metody účinné proti korupci a předražování veřejných zakázek. Poučme se z jejich zkušenosti.

Ještě chci dodat, že zákon, který by zakázal anonymům účast na veřejných zakázkách, nestačí. Nesmí ani dostávat odškodné z arbitráží. Záruky na ochranu investic se na ně nebudou vztahovat. O jejich investice nestojíme. Boj proti korupci je na předním místě veřejného zájmu a všechny budoucí závazky české vlády by měly mít takovou podmínku, která by omezila možnosti zneužití a korupce.

Indům a Pákistáncům se podařilo se zbavit britské nadvlády, a to i přesto, že Britové, tenkrát ještě, do protestujících občas i stříleli. Tady se zatím nestřílí, jen se tu děsně kecá. Zbavit se korupčních politiků v Česku by nemělo být tak těžké.

Odkazy:

[1] Diag Human "Za zahraniční advokáty ministerstvo zdravotnictví zaplatí řádově desítky až stovky tisíc korun..."

[2] ETS - EU EMISSIONS TRADING SCHEME

[3] Anonymní firmy závratně vydělávají. Ze státních zakázek těží zisk až 70 procent ... http://goo.gl/GLQ2o

[4] Jospeh Lelyveld: Great Soul (A.A. Knopp, New York, 2011) Mahatma Ghandi and his struggle with India

[5] Jak bojují s korupcí jinde; Hněv, hesla, skořápky

Vytisknout