Marx se zmýlil v komunismu, ale kapitalismu rozuměl správně:

Kapitalismus zničil vlastní sociální základnu

5. 9. 2011

Karl Marx se možná zmýlil ve věci komunismu, ale pokud jde kapitalismus, měl z velké části pravdu. Vedlejším produktem finanční krize je fakt, že stále více lidí dospívá k názoru, že se Marx nemýlil. Velký německý filosof, ekonom a revolucionář 19. století věřil, že kapitalismus je krajně nestabilní a je v něm zabudována tendence vytvářet stále větší hospodářské vzestupy a pády, a v dlouhodobém výhledu je odsouzen k tomu, aby sám sebe zničil.

Marx kapitalistickou sebedestrukci vítal. Věřil, že se objeví lidová revoluce a nastolí komunistický systém, jenž bude produktivnější a mnohem humánnější.

Pokud jde o komunismus, Marx se zmýlil. Byl prorocky prozíravý, pokud jde o sklon kapitalismu podléhat revolucím. Chápal tedy víc než endemickou nestabilitu kapitalismu - ačkoli v tomto směru byl daleko vnímavější než většina ekonomů jeho nebo našich časů.

A co je ještě důležitější, Marx chápal proces, v němž kapitalismus ničí svou vlastní sociální základnu - středostavovský životní způsob. Když tvrdil, že kapitalismus uvrhne střední třídu do čehosi podobného prekérní existenci dělníků jeho doby, předjímal změnu ve způsobu života, s níž se teprve dnes snažíme vyrovnat.

To co neustále mění nejsou pouze značky. Firmy a průmyslová odvětví jsou vytvářena a ničena nepřetržitým proudem inovací, zatímco mezilidské vztahy se rozpadají a znovu se utvářejí v nových formách.

Obhájci kapitalismu tvrdí, že každému nabízí výhody, jakým se v Marxově době těšila pouze buržoazie, střední třída sestávající z vlastníků kapitálu, jejíž život se vyznačoval značnou dávkou bezpečí a svobody.

V kapitalismu 19. století většina lidí nevlastnila nic. Žili z prodeje vlastní práce a pokud trhy zaznamenaly pokles, čelili těžkým časům. Obhájci tvrdí, že jak se kapitalismus vyvíjí, bude z něj profitovat stále větší množství lidí.

Ve skutečnosti v Británii, USA a mnoha jiných rozvinutých zemích docházelo v posledních třiceti letech k opaku. Stabilní zaměstnání neexistovalo, obchodní odvětví a profese minulosti z velké části zanikly a celoživotní kariéra je sotva jen vzpomínkou.

Pokud lidé měli nějaké bohatství, spočívalo v jejich nemovitostech, avšak jejich ceny vždycky zrovna nerostou. Pouze ztenčující se menšina může počítat s penzemi, z nichž by mohla pohodlně žít, a jen nemnozí mají významnější úspory.

Stále více lidí žije ze dne na den a mají jen mlhavou představu o tom, co jim budoucnost přinese. Střední stav si zvykl, že se jeho život postupně rozpadá. Není již možné hledět na život jako na posloupnost stádií, v níž každý následující stupeň leží o něco výše než ten předchozí. Pro mnohé lidi už není středostavovská existence dokonce ani aspirací.

Jak se kapitalismus rozvíjí, vrátil většinu lidí do jakési nové verze prekérního postavení Marxových proletářů. Naše příjmy jsou mnohem vyšší a v jistém ohledu jsme chráněni před šoky tím, co ještě zůstává z poválečného státu blahobytu. Avšak máme jen velmi malou účinnou kontrolu nad svými životy, a nejistota, v níž musíme žít, je zhoršována politikou, která prý má čelit finanční krizi. Nulové úroky v kombinaci s rostoucími cenami znamenají, že vaše peníze přinášejí záporný výnos a v průběhu času váš kapitál eroduje.

Situace mnoha mladých lidí je ještě horší. Abyste získali kvalifikaci, kterou potřebujete, musíte se zadlužit. Pokud jste zadluženi, nic neušetříte. Ať už jde ale o lidi jakéhokoliv věku, většina čelí perspektivě života stráveného v nejistotě. Kapitalismus učinil životní způsob toho typu lidí, kteří vedli buržoazní život, zastaralým. Když se úspory rozpouštějí, být spořivý může být způsob, kterak se zruinovat. Je to osba, která se těžce zadlužuje a nebojí se vyhlásit bankrot, která přežívá a prosperuje.

Dnes neexistuje žádný bezpečný přístav. Výkyvy trhu mají takový charakter, že nikdo nemůže vědět, co bude mít třeba jen za pár let ještě nějakou hodnotu.

Měny a vlády patrně budou padat, spolus částmi finančního systému, o němž jsme si mysleli, že se stal bezpečným. Rizika, která ohrožovala ekonomiku před třemi lety, nebyla odstraněna. Byla pouze přehozena na státy.

Ať už nám politici o potřebě snižovat deficity řeknou cokoliv, dluh ve stávajícím rozsahu nemůže být splacen. Takřka jistě bude rozpuštěn v inflaci - v procesu, který bude pro mnohé bolestivý a zbídačující.

Kapitalismus vedl k revoluci, ne však k té, kterou očekával Marx. Nebyl to komunismus, kdo zničil buržoazní život, který výbušný německý myslitel nenáviděl.

Byl to kapitalismus, kdo vyhubil buržoazii.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 5.9. 2011