Kolektivní ústavy nedokážou plnohodnotně nahrazovat rodinu

5. 9. 2011

reakce na článek Anny Čurdové Pryč s ošklivými kojeňáky, aneb nebudeš Elizabeth, budeš Sára

Letos v červnu jsem dokončila magisterské studium na TF JČU v Českých Budějovicích obor vychovatelství -- pedagogika volného času. Závěrečnou práci jsem věnovala tématu Problematika SOS vesniček se zvláštním zřetelem na psychologické otázky. Cílem diplomové práce bylo představit SOS dětské vesničky, vysvětlit systém náhradní rodinné péče, popsat psychickou deprivaci a psychologické problémy, které se vyskytují v náhradní rodinné péči. Zajímalo mě, jak se psychická deprivace projevuje v nových rodinách (rodinách v SOS vesničkách) a jaký má vliv na další život dítěte. Konkrétně jsem se zaměřila na SOS dětské vesničky, které jsou jednou z forem profesionální pěstounské péče, napsala Renata Tomešková.

Co mě nutí reagovat na článek Anny Čurkové je potřeba poukázat na důležitost výchovy dítěte v rodině. Právě formy rodinné péče jsou velkou možností a šancí pro děti s postižením tělesným, zdravotním či duševním. Prof. PhDr. Zdeněk Matějček měl v letech padesátých a šedesátých příležitost sledovat několik tisíc dětí v zařízeních tzv. kolektivní výchovy -- a měl také příležitost sledovat vývoj mnoha stovek dětí v adopci, v pěstounské péči, v dětských vesničkách. Rozdíl byl veliký ve prospěch dětí žijících mimo kolektivní výchovu.

Deprivace (deprivation) -- značí ztrátu něčeho, strádání nedostatkem uspokojení nějaké důležité potřeby. Nejde o strádání fyzické, ale výlučně o nedostatečné uspokojování základních potřeb duševních (psychická deprivace) -- LANGMEIER J., MATĚJČEK, Z. Psychická deprivace v dětství. Praha: Avicenum, 1974, s. 19. Nevím jak v kolektivní výchově (kojenecké ústavy, dětské domovy), při velkém počtu svěřených dětí může být dostatečně uspokojováno dítě ve všech základních psychických potřebách. Nechci zlehčovat práci kojeneckých ústavů a dětských domovů, protože vím, že jsou nezbytnými zařízeními, která mohou zachránit lidské životy. Mnohé ústavy jsou dnes moderní, reformují se a nabízejí kvalitní pomoc. Pracují v nich kvalifikovaní pracovníci, kteří vykonávají obtížnou práci a plně se v ní angažují. Velmi často nejsou za svoji práci dobře ohodnoceni a jejich práce je podceňována. Přesto mám za to, že "hromadná zařízení" nemohou nahradit rodinu. V ústavech by děti neměly trvale žít. Žádné dítě si totiž nezaslouží vyrůstat od útlého věku do dospělosti jen v těchto zařízeních. Ústavní deprivace vyvolává závažné poruchy ve vývoji rozumovém i citovém. Ústav může plnit spíše funkci přechodnou do doby, než se odstraní závažná rodinná situace, kterou rodina z různých důvodů neumí řešit nebo nemůže řešit.

Rodina má rozhodující význam, zejména pro zdravý vývoj dítěte.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 5.9. 2011