Byli Ctirad Mašín a Jiřina Švorcová zosobněním zla?

14. 8. 2011 / Jiří Jírovec

S plynoucím časem se tento odsudek vytrácí, protože existují důkazy o tom, že se Švorcová lidem snažila pomáhat. V tomto světle je pro ČT přijatelný dokument, který zůstal v trezoru, protože zjevně líčil Švorcovou v příznivějších barvách než nový režim potřeboval. Po její smrti šíří media obrázek pomýlené soudružky, která nikdy nepřevlékla kabát (pomýlenost a víra ve správnost vlastního postoje se vhodně neutralizují).

Druhým zemřelým je Ctirad Mašín, který po roce 1946 se zbraní v ruce bojoval proti režimu, jehož určitou formu o hodně později hájila Jiřina Švorcová. Podle současné terminologie spadají bratři Mašínové se svou skupinou do kategorie teroristů. Zabíjeli v rámci své třídní nenávisti vyprovokované okolnostmi, na které neměli žádný vliv. Volba zda věřit nebo nevěřit propagandě byla v jejich věku problematická. Když někdo zabije policistu v Kanadě, je automaticky odsouzen za vraždu prvního stupně na doživotí. Zkuste to v USA a nepochybně dostanete provaz.

Stejně jako v případě komunistky Švorcové chybí i u Mašínů nezávislé zasazení do historického rámce. To mohou provést jedině historici, tedy pokud se nebudou bát, že výsledek urazí moc, která je platí. Zatím se jen manipuluje a novodobé papalášstvo se přihřívá u ohníčku, který kdysi podpálili od 17. listopadu 2011 zlegalizovaní odbojáři.

Ministr obrany Alexandr Vondra v reakci na úmrtí Ctirada Mašína prohlásil: "Ctirad Mašín si zaslouží naši úctu jako hrdina, který měl odvahu postavit se komunistické diktatuře i se zbraní v ruce." To lze samozřejmě číst obráceně: Já Vondra jsem měl odvahu postavit se (takměř odumřelé) komunistické diktatuře, a jsem tudíž hrdina.

Zmíněný článek je typickou ukázkou mediální manipulace. Vzhledem k obsahu článku, mohl jeho titul být: Ctirad Mašín již v roce 1996 vyzýval Václava Havla k odstoupení, protože dávno vyčerpal veškerý morální kapitál, který zdánlivě měl. Místo toho byl v titulku použit okrajový výrok: "Dokumentarista (Vadas): Je ostuda, že stát nevyznamenal Mašíny".

Podstatný významový posun představuje použití předložky "při" místo "před" a změkčující termín "odbojáři" ve větě:

"Odbojáři při svém ozbrojeném útěku z Československa v roce 1953 zabili tři československé občany."

Manipulace je v tom, že ke dvěma zabitím došlo v roce 1951, kdežto útěk se uskutečnil až v roce 1953, tedy víc než rok po třetím zabití. Bezprostředním podnětem k útěku byla nepříliš povedená sabotáž (podpálení 11 stohů na Olomoucku).

Příliš se nemluví ani o tom, že Odbojovou činnost zahájili bratři Mašínové vyloupením poděbradského muzea v roce 1946

Časový posun vždy dává událost do jiného kontextu. Jak pěkně například vypadá tvrzení, že Jiří Voskovec emigroval z Československa na protest proti komunistickému puči v únoru 1948. Proč si tuto legendu kazit Voskovcovým výrokem, že se k emigraci rozhodl v létě 1947 a že za ním stála nechuť jeho americké manželky žít v Praze a neschopnost pokračovat v autorské spolupráci s Werichem.

Historický kontext jednání obou zmíněných jedinců je nutný nejen k pochopení jejich osobních motivů, ale i k pochopení vlastní historie od roku 1945 do dneška. A v neposlední řadě i k odpovědi na otázku, proč je předsametové období považováno za vcelku úspěšné, kdežto náš současný vývoj za hrozbu pro budoucnost.

Současní historici mají teoretickou svobodu slova a přístup k materiálům, které by mohly objasnit vliv studené války na ustavování moci po roce 1948. Mohou si to ale dovolit?

Vytisknout