V prvé řadě se jedná prostě o kriminální výtržnosti, o bandy především chudších mladistvých.  Ti objevili, že se mohou rychle obohatit, když jednají společně.  Ale za tím v pozadí je fakt, že se v Británii objevila dospělá a vyloučená spodní vrstva společnosti. Mladí si na jedné straně osvojili kapitalistickou ideologii úspěchu. Myslí si, že cena člověka spočívá v jeho majetku. Na druhé straně se ale cítí vyloučeni z kapitalistického systému.

Slýchával jsem  opakovaně od sociálních pracovníků říkat, že tento vývoj pro ně nepřichází neočekávaně. Již po několik desetiletí se rýsuje, že ekonomický rozvoj v Británii neprobíhá rovnoměrně. Blahobyt, pokud vůbec existuje, jde k dobru určitým a beztak již dobře postaveným kruhům.  Polarizace se zostřuje. V tomto případě je "zajímavé", že to trvalo tak dlouho, než jsme násilnosti tohoto druhu museli zaznamenat.

Dlouhodobě  se nemůže udržet společnost, která  dovoluje tak velký  rozdíl mezi zcela bohatými a zcela chudými. Alespoň ne, pokud se jedná o rozvinutou průmyslovou společnost, ve které existuje čilá informační výměna.  Bohatí a chudí  bydlí vedle sebe a všichni v současnosti mají televizi.

Již r. 2007 poukázala UNICEF ve studii na to, že děti v Británii v mezinárodním srovnání jsou silně znevýhodněné -- ať už materiálně, ve vzdělávání či v privátních vztazích. Téměř vždy skončilo Spojené království v seznamu 21 srovnávaných států na posledních místech.

To by bylo příliš krátkodeché přemýšlení. Úsporná opatření Cameronovy vlády ještě dokonce nevstoupila v platnost. Byly zde odhlasováno různé věci, ale bude to trvat ještě půl roku, než opatření skutečně začnou platit.  Pak je asi třeba počítat s podstatným zostřením situace. Ne, musíme vzít v úvahu vývoj již od Thatcherové.  Thatcherová  koneckonců řekla, že neexistuje žádná společnost.  A když neexistuje žádná společnost, tak neexistuje také žádná společenská zodpovědnost. 

Když se podíváme do historie, pak byla pro zemi vždy katastrofa prohrát válku.  Ale může být také pro zemi katastrofou válku vyhrát nebo napůl vyhrát.  Staré struktury na kontinentě  byly druhou světovou válkou smeteny nebo přinejmenším diskreditovány.  Zde u nás  jsme se mohli dlouhou dobu oddávat iluzi, že jsme jakoby vyhráli válku. Jako bychom dokázali morální převahu.  Tak bychom se tedy také mohli držet starých třídních struktur.

Z tohoto třídního charakteru britské společnosti vyrostla určitá setrvačná zpomalenost, malátnost, která však při těchto nepokojích hraje určitou roli. A tak jak pro mladistvého přistěhovalce, tak také pro mladistvého bělocha z lidu není tak jednoduché studovat dobrou univerzitu.  Není pro něj jednoduché dosáhnout určitých profesí. Nemůže se tak snadno stát  advokátem.

Já jsem poměrně staromódní.  Je možno nasadit utišujícím způsobem policii, je možno paliativně (tj. mírnit potíže, ale neodstraňovat příčinu) zakládat mládežnická centra, je možno takto paliativně dělat to i ono.  To nezmění ani základní strukturu ekonomiky, ani třídní poměry.  Chudí zde u nás tak jako tak nemají žádné šance. Politická účast se mi zdá být jako slepá ulička.  Ta nepřinese nikomu pracovní místo.

Akutně lze bojovat policejními prostředky s nepokoji, a toto bude nakonec úspěšné.  Dlouhodobě pomůže  jen zcela jiná politika, politika přerozdělení, redistribuce, spravedlivá organizace ekonomických struktur.  Měly by být zavedeny nové kontrolní mechanismy pro finanční svět. Měla by být zvýšena daňová sazba. To vše ale nyní není na politickém pořadu dne. Zdá se mi problematické, nejisté, zda vůbec k tomu existuje politická vůle. V podstatě je systém u konce. V rámci tohoto ekonomického systému ve Velké Británii není možné žádné řešení. Jako samostatná země stojící mimo eurozónu nemá Británie žádnou budoucnost, neboť nemáme peníze, abychom problémy zvládli.